Alternativní pravda vede do králičí nory

V post-pravdovém prostředí je důraz kladen na to, co cítíme, že může být pravda, než na to, co ve skutečnosti je pravda. Pokud se daný názor líbí a vyhovuje určité skupině lidí, tato skupina ho může považovat za pravdu bez ohledu na to, co říkají fakta.

Často se v určitých kruzích zmiňují pojmy jako alternativní fakta či alternativní pravda. Problém je, že tyto pojmy nemají s fakty či pravdou cokoliv společného. Spíše se jedná o úhel pohledu. Což není nic špatného. Tedy jen do té doby dokud si uvědomujeme, že úhel pohledu (názor) není pravda.

Už ze samotného názvu – úhel pohledu – je zřejmé, že odkazuje na specifickou pozici, ze které něco vnímáme. Pokud o něčem tvrdíme, že je „z našeho úhlu pohledu“ sami takto své tvrzení omezujeme. Uvádíme, že nemuselo být vše zohledněno, nemusely být zváženy všechny relevantní možnosti a že jsme se mohli selektivně zaměřit jen na určitou část daného objektu například v závislosti na našich zájmech, cílech či hodnotách.

Pro příklad:

Fakt/pravda: Vědci zjistili měřením, že rok 2023 je zatím jedním z nejteplejších roků v historii lidstva.

Alternativní fakt/pravda: U nás v obci mi ukazuje teploměr 23 ˚C, a to je léto. Takže zkorumpovaní vědci ovládaní nadnárodními společnostmi lžou a straší krizí, aby nás mohli ožebračit a vzít nám naši svobodu!

Zde je vidět jak alternativní pravda funguje. Namísto oponování například metodice sběru a porovnávání dat přichází na scénu úhel pohledu.

Je možné si vytvořit vlastní realitu? Myslím, že každý, kdo sleduje sociální sítě nebo se pohybuje mezi lidmi, zná nebo slyšel o někom, komu se tento husarský kousek povedl.

Jak na to? Jednoduše – popírat vše, co se kolem děje – jak na globální úrovní (žádný covid, žádná válka, žádná klimatická změna…), tak i v osobní rovině (žádné exekuce, žádné pokuty, žádný neúspěch…). Problém je, že i když se dané věci ignorují, málokdy zmizí – proto si do tohoto nově vzniklého informačního vakua vloží informace, které by jim objasnily, jak to ve skutečnosti je.

Covid je rýmička a farmaceutická lobby. Klimatická změna je jen snaha zničit průmysl a energetické zdroje. Policie nemá pravomoci, protože žijeme v Československu, Česko je firma. Z práce mě vyhodili, protože jsou placení „Sórošem“…

Tímto způsobem si někteří jedinci budují vlastní alternativní realitu podle svých preferencí. Budují si svůj vlastní svět, který by jim poskytl útěchu a který by byl pro ně snesitelnější. Problém je, že tato alternativní realita postavená na alternativní pravdě neodráží skutečnost.

Místo aby se přizpůsobili měnícímu se světu nebo se snažili o změnu vývoje tohoto světa, někteří se rozhodnou naprosto ignorovat tyto změny a snaží se kolem sebe vytvořit bublinu, ve které by mohli relativně spokojeně žít.

Tady už se nejedná o nějaké šíření dezinformací nebo lží. Toto nejsou záškodníci cizích mocností, kteří se snaží informační válkou rozvrátit demokracii. Zde se jedná už o dobrovolné oběti této informační války.

Schválně uvádím dobrovolné oběti, protože zde už nemluvíme o nesouhlasu s nějakým veřejně uznávaným názorem. V tomto případě už se člověk rozhodne zcela ponořit do bahna lží se vším všudy – veškeré informace, které nejsou v souladu s jeho osobním názorem, jsou označeny za propagandu a lži. Státní zřízení není demokratické, média nejsou nezávislá, firmy jsou posluhovači cizích mocností a korporátů, každý, kdo nesouhlasí s jejich úhlem pohledu, je zmanipulovaná ovce apod.

Připomíná mi to film Matrix, kde hrdina dostane na výběr ze dvou pilulek – modré a červené.

Pokud si vyberete modrou pilulku, zvolíte pohodlný život ve své bublině v alternativní realitě, pokud si vyberete červenou pilulku, tato bublina splaskne a vy budete muset čelit skutečnosti.

Jedná se o těžkou volbu. Na jednu stranu člověk může zůstat v alternativní realitě, kde se všechny jeho nezdary a těžkosti dají svalit na globální spiknutí. Může žít život, kde za nic nenese zodpovědnost, protože on přeci dělá vše dobře a jestli se něco nepovede, vždy za to může někdo jiný.

Vzít si červenou pilulku znamená postavit se čelem ošklivé skutečnosti – uvědomit si, že v drtivé většině si za své těžkosti může sám. Zjistit, že za tou pavučinou lží, která ho držela lapeného, je realita. Realita, která je naprosto odlišná od toho, na to co byl zvyklý. A uvědomění si, že to bude on, kdo se bude muset změnit, aby v tomto reálném světě přežil. Nikoliv všichni ostatní.

Ne každý chce se z této pavučiny dostat. A to dokonce i když podvědomě tuší, že žije jen ve snůšce lží. Někdo už je tak za hranou, že náraz s realitou by neustál. Proto si raději vezme celé balení modrých pilulek a ještě více se zatvrdí.

Ozývají se hlasy o tom, že takové lidi bychom neměli odsuzovat nebo škatulkovat, ale místo toho bychom s nimi měli neustále mluvit a klidně a srozumitelně jim dokola opakovat fakta.

Osobně si myslím, že to je chyba – Morpheus také netlačil na pilu. Sdělil fakta, nabídl možnosti. Stejně i tak bychom i my měli ctít svobodné rozhodnutí lidí, kteří odmítnou realitu a budou chtít raději modrou pilulku. Realita si je stejně vždy nakonec najde sama. Dokonce i hluboko v králičí noře.