Antipatie stranou. Toto si učitelé nezasloužili

Ke stávce škol jsem se stavěl s výhradami. Zejména kvůli nejasným vyjádřením, kdy se jednou mluvilo o podpoře nepedagogických pracovníků, poté zase o záchraně jídelen, někteří poukazovali na snížení PHmax-u, další zase chtěli všeobecně více prostředků pro školy.

Přesto jsem ale opatrně souhlasil se stávkou, protože vláda oznámila novou strategii pro vzdělávání, aby hned na to osekala prostředky, které do školství plynou ze státního rozpočtu. Chápu, že nějaké škrty byly potřeba, klidně i v platech nepedagogických pracovníků, ale omezení PHmax bylo jednoznačně v rozporu s onou Strategií 2030+.

Ale po tom, co se odehrávalo dnes na Malostranském náměstí, musím konstatovat, že toto si učitelé a celé naše školství nezasloužilo.

Od pondělního poledne se v Praze konala stávka odborů s úderným a honosným názvem Za lepší budoucnost. Na plakátu k demonstraci jsme se mohli dočíst o co odborům konkrétně šlo – konec levné práce, konec arogance moci a konec propadu životní úrovně.

Proti čemu se ale konkrétně demonstrovalo jsme se mohli dozvědět hned na úvod od moderátora, který rozparádil davy prohlášením, že se jedná o demonstraci proti vládě Petra Fialy, což lidé patřičně ohodnotili potleskem, píšťalkami, sirénou i oblíbenými vuvuzelami.

Což musel kvitovat například i šéf hnutí ANO Andrej Babiš.

Slovo si následně vzal šéf odborů Josef Středula, který oznámil, co mu konkrétně vadí – drastický pokles životní úrovně, nepřijatelné zvýšení věku odchodu do důchodu a vlastně ve zkratce celá vláda. Což lidé souhlasně kvitovali a nadšeně skandovali „Demisi! Demisi!“ Ani zmínka o školství, ani zmínka o učitelích či nepedagogických pracovnících.

První známka o učitelích přišla až z úst moderátora demonstrace, který oznámil, že ke stávce odborů se přidaly i školské odbory. Takže stávka učitelů za kvalitnější vzdělávání a solidárnost s nepedagogickými pracovníky se mihnutím oka změnila v podporu stávky odborů a Josefa Středuly za demisi vlády.

Druhá zmínka od školství přišla až z úst předsedy školských odborů Františka Dobšíka, který snad jako jediný nepřišel roztleskával dav výzvami k demisi vlády. Na jeho prohlášení, že po vládě nepožaduje demisi, ale uvědomění si, že úspěšná země = kvalitně zafinancované školství, reagoval dav až pobouřeně, pískal a opakovaně skandoval ono oblíbené heslo dnešní demonstrace „Demisi! Demisi!“.

Nejčastěji zmiňovaným bodem demonstrace bylo házení všech problémů na vládu. Vysoké ceny energií? Vláda! Snižování životní úrovně zaměstnanců? Vláda! Hutnictví nemá zakázky? Vláda! Nemluvě o tom, že jsme ovládání zelenými šílenci z Bruselu, kteří nám zničí průmysl, energetiku i zemědělství!

Co mě ale zarazilo nejvíc bylo to, že snad každý jeden řečník mluvil o tom, jak naši důchodci trpí pod současnou vládou a jak je vláda okrádá. Ano, správně – na stávce odborů, kterou vyvolala oznámená stávka učitelů, se důchody řešili ještě víc než klesající životní úroveň zaměstnanců. Školství naprosto vyšumělo.

Nutno podotknout, že hlavní formou protestu školství byla celodenní stávka, a ne účast na pondělním pochodu v Praze a demonstraci na Malostranském náměstí. Místopředsedkyně školských odborů, Markéta Seidlová, uvedla, že do stávky se zapojilo 74 procent škol a předseda školských odborů František Dobšík opakovaně prohlásil, že důvodem stávky nejsou politické důvody, ale malý zájem vlády o školství.

Ale i tak je nyní těžké se zbavit této pachutě, že učitelé pouze posloužili odborům, Josefu Středulovi a opozici jako tzv. užiteční idioti při další ryze politické demonstraci proti současné vládě.

Stávka učitelů mohla být důrazným krokem a varováním pro vládu, že otázku školství musí řešit. Místo toho bude všemi spojována se zvukem sirény, socialistickými hesly „Dělník hubou v zemi ryje, Fiala si v žitě žije“ a skandováním „Demisi! Demisi!“, což možná postupně začíná učitelům docházet.

Pokud jsem ne vždy sympatizoval s učiteli, nyní musím tento krok napravit a prohlásit – toto si učitelé ani naše školství nezasloužilo.