Článek
Rád bych se pozastavil na tím jak in je poslední roky volat po rezignaci či odvolání ministra, premiéra, poslance, či rovnou demisi celé vlády. A jak málo stačí poslancům k vyvolání hysterie.
Na úvod bych rád uvedl, že neuvádím kauzy ANO proto, abych nějakým způsobem mírnil kauzu Dozimetr - bude ku prospěchu nás všech pokud si v tom budou muset strany tzv. vymáchat rypáky. Mým cílem je pouze poukázat na to, že při srovnání vyjadřování dvou vlád se toho vlastně nic moc nezměnilo.
Nikdy neodstoupím
Co se týče snah o odvolání, nikdo není takový přeborník jako bývalý premiér Andrej Babiš, který to v roce 2018 vyřešil stylově – i přes to, že měl (a stále má) na krku tolik kauz v ČR i v zahraničí, že by to zlomilo vaz komukoliv alespoň zdánlivě morálnímu, oznámil, že nikdy neodstoupí a tím byla pro něj celá věc vyřešena.
Samozřejmě nechci tento přístup dávat za vzor vládním či opozičním politikům. Hlavně vládní politici se však před volbami a po volbách pyšnili tím, že budou dělat politiku jinak a že politická kultura v naší zemi nebude taková smradlavá žumpa jako v předchozích letech.
Dozimetr a Stoka
Otázka je nakolik se to podařilo. Na samém začátku vládnutí se objevila kauza Dozimetr, která řádně zamávala zejména hnutím STAN podobně jako v případě předešlé korupční kauzy Stoka, kde si to zase odskákalo hnutí ANO.
Hnutí STAN, stejně jako hnutí ANO v předchozím případě, zareagovalo celkem obstojně a zbavilo se osob zapojených do této korupční kauzy. Tím to ale neskončilo, protože se objevily minimálně dva bizarní případy, které politici až hystericky a nepochopitelně vygradovali (za přispění médií).
Není kmotr jako kmotr
I když si o poslankyni Janě Mráčkové Vildumetzové myslím své, musím se jí zastat. Loni byla dotlačena k rezignaci na post místopředsedkyně Poslanecké sněmovny, protože se znala s obviněným v kauze Dozimetr Zakaríou Nemrahem.
Otázkou zůstává nakolik si za to může sama, když opakovaně prohlašovala, že obviněného nezná i když to byl svědek na její svatbě a navíc kmotr jejího dítěte, ale i tak se mi zdá pouhá známost zainteresované osoby málo pro nucenou rezignaci. Žalostně málo.
Nemluvě o mediálním tlaku, který byl až nemístně přehnaný a který vyvolal domněnky, zda se nejedná pouze o snahu vlády zmírnit dopady kauzy Dozimetr na hnutí STAN.
Telefon není hračka
Podobně jako nynější ministr vnitra Vít Rakušan, který je nyní lynčován za to, že měl v držení šifrovaný telefon. Opět se volá po jeho odvolání jen za to, že ho vlastní. Bez nějakých náznaků či snad důkazů, že s ním prováděl něco nekalého nebo nezákonného.
Opět podobně jako v případě poslankyně Vildumetzové i nyní nastává až hysterický lynč politiků a médií, kdy se opět vyrojily domněnky, zda to není jen snaha hnutí ANO odvrátit pozornost od zásahu policistů na dvou ministerstvech ohledně zakázek a dotací z období vlády Andreje Babiše.
Oko za oko, Rakušan za Vildumetzovou
Je možno vidět zlehčování celé situace jak už od vládních politiků, tak i od jejich příznivců „Šifrovaný telefon byl mezi hračkami mých dětí.“ Či tzv. whataboutismus – „A co kauzy hnutí ANO.“
Takže na chlup stejné vyjadřování, jaké nám předvádělo hnutí ANO předešlá volební období.
Dalo by se tedy říct, že současná opozice pouze oplácí stejnou měrou mediální tlak, kterému byla sama vystavována. Vláda zase dává současné opozici pocítit jaké to je, když má většinu ve sněmovně a oplácí argumentační fauly, kterými byli proslulí jejich političtí oponenti.
Po profikorupčním hnutí ANO zde máme organizovaný zločin STAN.
Nic nového pod sluncem – klasická politika.
Vrátíme politice slušnost
Ale neslibovaly snad současné vládní strany změnu v té klasické politice? Nedušovaly se, že vrátí politice slušnost?
Bylo jasné, že politická kultura se v naší zemi nezmění hned, zejména proto, že v poslanecké sněmovně jsou stále přítomny osoby, které jsou zodpovědné za to, že se politické vyjadřování proměnilo ve smrdutou žumpu. Ale že i současná vláda bude sklouzávat k podobným výlevům je bezesporu zklamáním.
Samozřejmě, místa největších buranů zůstala v ANO a SPD, ale já si osobně představuji tu slibovanou změnu politické kultury jinak. Nepoužívat argumentační fauly, neodvádět pozornost, nevymlouvat se, nesnažit se zamést špínu pod koberec. A toho se vláda jako celek nevyvaruje.
Vypadá, že to slibované navrácení slušnosti politice se odkládá. Ale nezoufejme, možná nám ji někdo další slíbí před příštími volbami. Jednou už to přeci klapnout musí.
