Pohádky ovčí babičky z pera hnutí ANO

Od úterý, kdy nejlepší (jinými slovy první a poslední) a bývalá (bohudík) ministryně financí Alena Schillerová oznámila, že ve sněmovně neplánuje obstrukce a že od hnutí ANO neuslyšíme dle jejích slov „žádné pohádky ovčí babičky“, jsem byl v očekávání, jak dlouho to hnutí ANO vydrží.

Nemusel jsem čekat dlouho a rozhodně jsem nebyl zklamaný. Slova se chopil bývalý premiér Andrej Babiš a znovu potvrdil, že ono humorné, ale trefné pořekadlo „nikdy nevěř ničemu, dokud to Rusko nepopře“ platí i o výrocích hnutí ANO. Andrej Babiš totiž rozjel pohádky ovčího dědečka a předvedl nám sbírku úchvatných příběhů jako z pera mistrů fantastiky, okořeněných vulgarismy a urážkami.

Poslanec Andrej Babiš mě natolik inspiroval, že si dovolím také napsat takovou báchorku, které je stejně jako většina výroků Andreje Babiše, opravdu jen velmi lehce inspirována pravdivými skutečnostmi.

Přenesme se do vesnice, kde se pohybuje jistý už zasloužilý pán, říkejme mu Jan, který se i přes svá pokročilá léta stále udržuje v kondici. Téměř každý den ho lze spatřit na procházce vedoucí od jeho domu k hospodě. Bez ohledu na roční dobu, bez ohledu na počasí. Obdivuhodná a až strojová tréninková rutina, kterou by mu mohl závidět leckterý atlet.

Ale jak se říká, roky nezastavíš. A v tak pokročilém věku je už jasné, že Jenda nebude moci podávat takový výkon konzistentně. Proto některé dny, když jde zpáteční trasu hospoda – domov, projevuje se jeho věk a jeho chůze už postrádá tu razantní až robotickou kadenci. Často se zastavuje, aby si oddechl a srovnal krok, když ho zrádný terén svede z chodníku.

Ale ani při těchto zastávkách nelení a bojuje za nás všechny jako správný vlastenec. Při pohledu na kostel tvrdě zkritizuje klér a projeví svůj názor, že by duchovenstvo mělo žít jako Jan Hus (hlavně tedy prožít závěr života Jana Husa).

Mezi další oblíbené zastávky pana Jana patří i místní obecní úřad, u kterého si s chutí oddychne a načerpá síly. Nezapomene samozřejmě projevit ani svou občanskou neposlušnost, kterou v něm vyvolá pohled na státní instituci. Přesně jako pan Babiš ví, že všetci kradů a proto přichází s vlastními návrhy na zlepšení, kdy přesně ví, co (nebo kdo) by mělo viset na žerdi pod okny obecního úřadu, aby byl v zemi pořádek.

Při své dlouhé cestě se ocitá i před dalšími institucemi, které parazitují na každém slušném a spořádaném občanovi naší krásné země. Všichni víme o dlouhých frontách u lékařů, nekonečných objednacích termínech u specialistů, předražených zubařích a nedostatku léků. A stejně jako my, i pan Jan ví, že za všechno může vesnický praktický lékař a jen tvrdou, leč spravedlivou kritikou tohoto praktika, lze sjednat reformu zdravotnictví.

Když už se pan Jenda nadechuje k velkolepému finiši svého okruhu, stojí v cestě Česká pošta. Ta Česká pošta, na kterou je donucený každý měsíc chodit pro důchod a kde musí často stát i v nekonečně dlouhé frontě. Někdy i pět minut! To dělá jednu hodinu ročně. Jednu hodinu, o kterou mu Rakušan zkrátil život! Zahrozí pěstí nad tou nespravedlivostí a prohodí, že Babiš to dobře říkal, že Rakušan je hlava zločinecké hydry.

Když už se zdá, že ta fyzicky a psychicky vyčerpávající cesta pana Jana nikdy neskončí, vynoří se ze zatáčky známý obrys jeho domu. S úsměvem na rtech ještě dá celé noční vesnici na srozuměnou, že předzahrádka sousedky není dle jeho gusta a že je sousedka kus drůbeže. Znavený pan Jan ještě mezi dveřmi vysloví přání, aby dnešní den byl tím jejich nejkrásnějším (a posledním) a zavírá za sebou vrata.

Jak ale příběh pana Jana, který kráčí večerem a do ztichlé vesnice vyvolává své názory a pocity, souvisí s vystupováním bývalého premiéra Babiše, kterého jsem zmínil v úvodu článku?

Stejně jako pan Babiš, i pan Jan je postavička, která se často vyjadřuje k věcem, o kterých holt nemá moc ponětí. Často útočí lží, vulgarismy, sebe sama vidí jako oběť a ve všech ostatních vidí hrozbu.

To z něj ale přeci nedělá vyvrhele či zloducha. Je například vědecky dokázáno, že s postupujícím věkem se u mnohých začnou vyskytovat problémy s logickým uvažováním, problémy s myšlením, ztížená komunikace a problém s orientací. Často se objevuje i emoční labilita a až agresivní chování.

Je pravda, že vyjadřování obou aktérů by se dalo leckdy interpretovat jako známka totálního rozvratu charakteru, kdy se člověk chová jako amorální spodina společnosti, ale dovolím si tvrdit, že většina z nás není studovanými psychology, tudíž nám nepřísluší soudit.

Stejně tak se ani já nepokouším hodnotit charakter pana Babiše či pana Jana. I z toho důvodu, že nerad bych brouzdal v tak páchnoucích vodách. I když oba působí až téměř komicky, když se uchýlí k nízkým pudům, existuje nenulová šance, že za jejich vystupováním je neúprosně se rozvíjející stařecká demence.

Každopádně bych chtěl popřát oběma pánům pevné zdraví. I přes to, že jsou kontroverzními figurkami, člověk si díky nim dokáže kalibrovat morální kompas – tak aby ručička ukazovala přesně v protikladu s jejich kompasem.