Rallye jezdec, který proslavil Škodovku i za železnou oponou

Narodil se 23. září 1946 v norském Stavangeru. Jeho matka byla ruského původu. Příběh jeho prarodičů z matčiny strany je zajímavý. Emigrovali z Ruska po bolševické revoluci v roce 1918. Děda, byl učitel, nejprve sám přešel pěšky hranici na dálném severu, následně dva roky v Norsku manuálně pracoval, aby mohl zaplatit rybářskou bárku. S tou pak nelegálně převezl ženu a děti ze Sovětského svazu do Norska. Rodina se usídlila blízko hranice. Na prázdniny tam jezdil i malý John, poznal tak železnou oponu zblízka.

Sportovní kariéra

John měl zájem o motory už od svých osmi let. Jako učeň začal pracovat u norského importéra vozů Škoda, firmy F. E. Dahl and Comp. Firmě se celkem dařilo. Kvůli tehdejší norské legislativě totiž import aut západních značek vyžadoval speciální licenci, ale vozy z východního bloku ne. Norské silnice tak zvesela brázdily moskviče, wartburgy a škodovky. John si hned v osmnácti udělal řidičák. Koupil si Škodu 440 Spartak, kterou vlastnoručně předělal na Octavii Touring Sport. Všechny peníze utrácel za benzín, chtěl se stát závodníkem. Hodně trénoval na zamrzlých norských jezerech, v zimě v horách a v létě na štěrku. Začal se účastnit prvních závodů.

Jeho záliby si brzy všiml zaměstnavatel a z reklamních důvodů ho začal podporovat. Prodal mu Škodu 1000 MB se slevou. John závodil i během vojny, kdy byl tankovým mechanikem. Po vojně v roce 1968 dostal od zaměstnavatele vlastní auto a smlouvu jako závodník. O rok dříve došlo k osudovému setkání, v roce 1967 navštívil Norsko technický odborník Karel Švábek z mladoboleslavské Česany (oddělení pro vývoj vozů Škoda). Pomohl Johnovi vůz vylepšit a pozval ho do Československa.

Příjezd do Československa

Do Mladé Boleslavi přijel v létě roku 1968. Se speciálně upraveným vozem vyhrál městský okruh v Brně a dostal pozvánku reprezentovat škodovku na okruhu Nürburgring. Bohužel v srpnu 1968 přijela i okupační vojska Varšavské smlouvy. John vzpomíná na okupaci takto:

„Stalo se tam něco zvláštního. Protože když jsme tam byli, došlo k ruské invazi. Přijeli jsme do Mladé Boleslavi, jel jsem v Brně závod, a když jsme se vrátili do Mladé Boleslavi, tak v noci byl velký hluk. Přišli jsme v hotelu Věnec dolů na snídani a lidé vypadali velmi sklesle. Byla to zvláštní, divná atmosféra. A my jsme nevěděli, co se děje. A pak jsme měli jít za Slávkovou rodinou a cestou tam je přejezd železnice a závory byly dole. Zastavil jsem za nějakými jinými auty a viděl jsem tank na druhé straně železniční trati. Vystoupil jsem z auta a snažil se řidiče přede mnou zeptat, co se děje, co to znamená. A on mi to řekl německy: ‚Russische Invasion!‘ A to byl šok. Tak jsme auto otočili a jeli zase zpátky do hotelu Věnec. Bylo nám řečeno, že nemůžeme ven, že musíme zůstat v hotelu a nikam nechodit, dokud nedostaneme další informace. Tak jsme tam zůstali v hotelu tři dny, než nám řekli, že teď už můžete jít. Měli jsme jet zpátky do západního Německa. Tak jsme jeli přes Cheb a pak jsme se vrátili domů. Vzpomínám si, že než jsme přejeli hranici, viděli jsme během cesty spoustu věcí. Viděli jsme ruské tanky, které narážely do domů, a kolem bylo hodně živo, což bylo dost děsivé, a pak jsme přijeli přes hranice u Chebu. Zastavili jsme v parku a koupili si dvě lahve Coca-Coly. Cítili jsme – teď jsme volní, teď jsme zase doma.“

John se ale z prvního šoku brzy oklepal. Na podzim 1968 byl znovu v Československu. Spolupracoval s týmem Škoda, seznámil se se závodníky jako byli Bobkovi, Horsák, Žid a Brunclík. Roku 1970 opustil závody na okruzích a začal se věnovat rallye.

Od roku 1972 startuje na soutěžích jako oficiální jezdec týmu Škoda Motorsport. Za který se v sedmdesátých a osmdesátých letech účastnil i řady soutěží mistrovství světa. Mezi roky 1973 a 1990 zaznamenal 32 startů v mistrovství světa v rallye. První start byl v roce 1973 na slavné Rallye Monte Carlo. Čtyřikrát skončil v první desítce v absolutním pořadí. Nutno dodat, že vozy Škoda disponovaly menším výkonem něž západní konkurence.

Úspěchy zaznamenal i v samotném Československu. Na sklonku sedmdesátých let vyhrál třikrát Barum rallye a třikrát Rallye Škoda. Všechny ve své oblíbené Škodě 130 RS.

Na tento vůz John vzpomíná nejraději. „130 RS byla fantastická. Všechny soutěžní vozy Škoda. Postupovali jsme od jednoho k druhému, od 1000 MB po 110, 110 R, 120 S, 130 RS. Celou dobu jsme se posunovali o stupínek výš k něčemu lepšímu. Něčemu lepšímu, vyspělejšímu, rychlejšímu a konkurenceschopnějšímu. Když jsme dospěli ke 130 RS, byl to velký krok vpřed od 120 S, která byla také velmi dobrá, ale 130 RS byla něco výjimečného. S těmito vozy jsem jezdil v letech 1976 až 1983. A byla to moje nejlepší léta. Řídil jsem sedm různých vozů Škoda s mnoha a mnoha dobrými výsledky, byla to velká radost jezdit s těmito vozy. Později jsme dostali 130 LR, to byl vůz skupiny B, přišel o deset let později, v polovině 80. let. Ten byl ještě lepší, ale vývoj šel dopředu i u dalších výrobců vozů a konkurentů. Takže 130 RS byl ve své době konkurenceschopnější.“

V roce 1990 měl už John Haugland nejlepší sportovní léta za sebou, po privatizaci Škodovky přestal pro firmu jezdit. Založil v Norsku zimní školu rallye, kde působí jako instruktor. Mezi jezdci, kteří navštěvovali jeho rallye školu patří mimo jiné mistři světa Petter Solberg a Richard Burns nebo náš Roman Kresta. Podruhé se oženil, jeho současná manželka jeho školu řídí. Má dva syny, oba také závodí. V Mladé Boleslavi má dodnes řadu přátel a dodnes ji občas navštěvuje.

Po celou svou kariéru závodil ve vozech Škoda od modelu Octavia Touring Sport až po model Favorit.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/John_Haugland

https://www.pametnaroda.cz/en/haugland-john-20231026-0