Článek
14. září 1938 posílá Beneš člena své vlády Jaromíra Nečase do Paříže s mapou republiky s vyznačenými částmi, které je ochoten poskytnout Hitlerovi. Nečas s tímto návrhem sice nesouhlasil ale Beneše obdivoval, Beneš ho instruoval, že mapu musí potom zničit a u nás se to nesmí nikdo dovědět. Daladierovi a Chamberlainovi tak ulevil svědomí, že to není na nich. Hitler chtěl samozřejmě více ale princip celistvosti republiky byl narušen. Daladiera a Chamberlaina to neobhajuje ze zrady ale tato informace jim velmi usnadnila rozhodování.
23. září 1938 probíhá mobilizace, nesmírné vzepjetí celého národa. Úžasná ochota bránit naše hranice. Bohužel pohraniční oblasti, kde se bunkry nachází už jsou v podstatě odevzdány nepříteli. I když k fyzickým podpisům smlouvy dojde až 30. září. Pro československé vojáky nesmírná potupa a zrada celého národa, jejíž následky si neseme dodnes.
Následně za války, byl Beneš v Londýně. I přesto, že ho Britové varovali a říkali, počkejte na konec války, podepsal v Moskvě 12.prosince 1943 smlouvu spolupráce ČSR se Sovětským svazem. Československo-sovětskou smlouvu o přátelství a vzájemné pomoci. Původně měl smlouvu po osvobození ratifikovat náš Československý parlament a smlouva měla platit 5 let. Beneš ji ale zřejmě na nátlak sovětů v Moskvě ratifikoval sám a souhlasil se změnou platnosti na 20 let. Tím byla umetena cesta naší země do ruské náruče.
Ve smlouvě byl odstavec, který se Československu vůbec nevyplatil: „Žádný z partnerů neučiní něco, co by druhý považoval za krok proti sobě“. To nám neumožňovalo následně po válce přijmout Marshallův plán. Sovětský svaz není standartní partner, není ten, kdo dodržuje slovo. Je to imperiální mocnost a její přístup k malým státům vidíme bohužel i dnes.
Beneš viděl Československo jako most mezi západem a východem. Bohužel si neuvědomil jednu věc, že po mostě každý šlape.
Zdroje:
