Článek
Na konci vlády Karla IV. (1316–1378) patřily země Koruny české mezi nejmocnější státy střední Evropy. Jenže pak následoval sled nepříznivých události.
Zemědělská produkce dosáhla hranice svých možností, navíc se vlivem malé doby ledové změnilo do té doby příznivé klima. Nastaly hladomory. I v Čechách udeřila černá smrt – mor. Sice nezpůsobil obří ztráty na životech, ale strach z něj místní obyvatelstvo doslova ochromil. Na trůn usedl Karlův syn Václav IV. (1361–1419), který ovšem nebyl tak dobrým vladařem jako jeho otec.
Panovník spolu s církevními hodnostáři byli ve středověku vnímáni jako nejvyšší společenské a mravní autority. Časté války v Evropě však vedly ke ztrátě absolutní moci vladařů, které ohrožovala šlechta.
Představitelé církve se zase oddávali politikaření, radovánkám a hromadění majetku, místo aby byli vzorem pro své ovečky. Navíc často podléhali tlaku panovníka. Právě v této době vzniklo známé papežské schizma, tedy situace, kdy měla křesťanská církev od roku 1378 dva a od roku 1409 dokonce tři papeže.
Revoluční myšlenky přichází z Anglie
V evropské společnosti se začaly šířit názory, že by se církev měla vrátit ke svým biblickým ideálům. Bylo však zřejmé, že sama od sebe tak neučiní. Anglický reformní myslitel John Wycliffe neboli Jan Viklef (1320–1384) proto navrhl, aby byla církev zbavena politické moci i majetku panovníkem a dalšími představiteli světské moci.
Jeho myšlenky přinesl do Čech Jeroným Pražský (1377–1416) a šířily se především na půdě Karlovy univerzity. Ve svých kázáních se k nim odkazoval i Jan Hus (1370–1415).
Jan Žizka vede polní vojsko, vyobrazení z Jenského kodexu z konce 15. století n. l.
Kostnický koncil byl rozbuškou pro husitskou revoluci
K vyřešení krize církve svolal bratr Václava IV., Zikmund Lucemburský (1368–1437), roku 1414 do Kostnice koncil neboli církevní sněm. Navenek sněm skončil úspěchem, protože odstranil papežské schizma, k vyřešení situace v Čechách však nevedl, spíše naopak.
Zikmund na něj pozval i mistra Jana Husa, který tam byl prohlášen za kacíře a upálen. U nás byl vnímán jako mučedník a síla kališníků rostla. Pojmenovali se podle kalicha, který symbolizoval jeden z požadavků hnutí – přijímání podobojí (hostie i víno pro všechny, nejen pro kněží). Husité si začali říkat až později.
Radikální husity musel Jan Žižka umravnit
Na počátku husitské revoluce stála Husova náboženská vzpoura. Nepřekvapí proto, že právě teologické otázky způsobovaly další problémy a třenice. Nejednotnost reformního hnutí by znamenala neschopnost čelit vnějšímu nepříteli – tedy křižáckým výpravám. To si vůdce Žižka jasně uvědomoval. Jeho další kroky můžeme interpretovat dvojím způsobem.
Snad viděl, že radikální reformátoři zacházejí příliš daleko. Jak například mohou zpochybňovat přijímání jako takové, když právě přijímání pod obojí je jednou z věcí, za niž kališníci bojují? Máme dokonce doloženo, že husitská vojska nesla ve svém čele hostii. A teď by ji odmítali? Možná tedy chtěl Žižka zabránit ztrátě víry. Té víry, pro kterou zahořel a jíž byl připraven obětovat i život. Existuje ale i druhá možnost. O teologické spory se možná příliš nezajímal a uvažoval především jako vůdce a voják. Nemohl dovolit, aby se síly vojska tříštily, a proto musel zasáhnout a radikální křídlo utnout v zárodku. Je také pravděpodobné, že měli prostě sklony k volnomyšlenkářství či idealismu, jaký se neslučuje s vojenskou kázní. Pokud by uvěřili, že nastává ráj na zemi, byli by ochotní bojovat?
Jan Žižka husitský vojevůdce na obraze Adolfa Lienschera, olejomalba z roku 1904
Čemu věřili a za co bojovali radikální reformátoři?
Abychom aspoň částečně učení táboritů poznali, uvedu zde 14 bodů, jak je roku 1420 sami uveřejnili. Jsou dost radikální, vyzívají třeba k pálení knih kromě bible nebo ničení umění, obrazů a soch, i pokud zobrazují svaté. Podle všeho táboritům stačila jedna Bible a jeden dřevěný kalich. Opovrhovali vzděláním, ačkoliv někteří jejich kněží a ti, kteří je zastupovali na sněmech, byli velmi učení lidé.
1. „Žádné písmo aneb povědění kterýchkoliv doktorů má od věřících zachováno býti, kromě, jestliže v bibli zřetelně obsaženo jest; poněvadž všecky knihy takových lidí jsou jen chytrosti Antikristovy, které zavrženy, zničeny, spáleny býti mají.
2. Každý člověk, který v svobodném umění se vzdělává, neb v něm nějaký stupeň dosahuje, jest marný a pohanský, a hřeší proti evangelium Pána Ježíše Krista.
3. Žádný nález sv. otcův, neb ustanovení starších, žádný jakýkoliv obřad, neb ústní podání od lidí vynalezené, mají se zachovávati: nýbrž vše takové má se zrušiti, zničiti jakožto podání Antikristovo, jestliže Kristus a jeho apoštolé v Novém zákoně nikde nepřikázali, aby se tak dálo.
4. Z předřečených soudili následující: Že žádné křižmo, neb olej, neb voda při křtu posvěceny býti nemají. Nápodobně i žádný kalich, korporále, ornát aneb jiné v církvi obyčejné věci nemají se zaklínati, posvěcovati. Žádné hodinky kněžské mají se odbývati. Žádná mše v ornátu, ani církevní zpěvy mají se držeti; nýbrž raději jakožto ustanovení lidská, zákonu božímu protivná, mají se zrušiti, odstraniti.
5. Dítky nemají se zaklínáním a s obvyklými při křtu kmotřími, ve vodě k tomu konci posvěcené křtíti, nýbrž mohou v každé vodě a kdekoliv pokřtěny býti.
6. Všecky mešní knihy aneb zpěvníky, všecken mešní ornát a jiné bohoslužební oděvy, monstrance, kalichy, stříbrné neb zlaté pásy: vše to zničeno, zrušeno, spáleno býti má, a spíše rolníkům sluší v takovém oděvu choditi a z nich čepice a rukavice nadělati, nežli kněžím v nich služby boží vykonávati.
7. Ušní zpověď nemá se zachovávati, nýbrž postačí, hříchy své Bohu vyznávati.
8. Posty čtyřicetidenní, suché dni a ostatní lidská ustanovení nemají se zachovávati, nýbrž jedenkaždý může dle vůle své co chce jísti.
9. Mimo neděli nemá se žádný svátek světiti.
10. Každý kněz, který v ornátě, v pleši, služby boží neb mši obvyklým způsobem slouží, podoben jest nevěstce, o níž v zjevení sv. Jana řeč jest. A mše má se tak vysluhovati, jak ji Kristus a apoštolé s bradou, bez pleše, v obleku obyčejném a bez oltáře, na kterémkoli místě sloužili.
11. Kněží nesmějí obývati domy, které jim od laiků jakožto almužna, aneb na vždy darovány jsou, aniž pak mají míti světské statky, aniž pak od takových kněží svátosti přijímati se mají.
12. Po smrti nemá se věřiti v očistec, a sprosté a marné jest to za mrtvé se modliti, aneb jiné zbožné obřady vykonávati.
13. Vzývání svatých, kteří jsou v nebi, jest kacířství a modlářství.
14. Žádné obrazy neb podobenství těch věcí, jenž jsou v nebi a na zemi, pod trestem modlářství, nemá nikdo míti, nýbrž každý takový obraz má se jako modla zničiti a spáliti, poněvadž psáno jest: Neučiníš sobě rytiny ani jakého podobenství.''
Je pravda, že za husitských válek o nás věděla a mluvila celá Evropa. Jen to nebylo moc v dobrém slova smyslu. Husité Evropu spíše děsili svou odvahou a nekompromisností. Sice známe mnoho ód a pochvalných zpěvů na husitské vojsko, známe také mnoho případů, kdy zpustošili zemi a vyplenili a zničili hrady.
Velmi to připomíná nedávné řádění Islámského státu, který také neuznává kromě Koránu žádné jiné knihy a ničí starobylé památky.
Zdroje:
https://www.stoplusjednicka.cz/zvrhli-adamite-patrili-k-nejradikalnejsimu-proudu-uvnitr-husitske-revoluce
https://cs.wikipedia.org/wiki/Radik%C3%A1ln%C3%AD_husit%C3%A9
https://otik.uk.zcu.cz/bitstream/11025/8838/1/bp%20radikalni%20husite.pdf
Velmi děkuji za případnou podporu prostřednictvím tlačítka „Podpořte autora“. Je to silná motivace i závazek přinášet zajímavé a užitečné texty. Jako autoři vidíme pouze částku a čas transakce, nemůžeme proto poděkovat adresně. Částka 100 kč je ekvivalentem 2 500 zobrazení.
