Článek
Jan Žižka Tábor rozhodně nezaložil
Husitské hnutí si v Čechách vytvořilo několik ideových a mocenských center. Jedním z nich byla Praha, působiště Jana Husa a později třeba Jana Želivského, dalším pak samozřejmě Tábor. Právě Tábor se stal doslova symbolem celého husitství. Především v době minulého režimu byla ale představa o životě v husitském Táboře ohnuta natolik, že o něm dodnes přetrvává nespočet mýtů a nepravdivých představ.
Jedním z nejrozšířenějších omylů je ten, že Tábor založil sám Jan Žižka. Tak tomu ale nebylo. Kdo Táborem někdy alespoň projížděl, dobře ví, že je dnes prakticky propojen s nedalekým Sezimovým Ústím. Toto město se v roce 1420 nazývalo Ústí nad Lužnicí a i zde byla část lidí oslovena myšlenkami nového husitského hnutí. Neznamená to ale, že by zde snad měli na růžích ustláno. Druhá část obyvatel města zůstávala věrná církvi. Netrvalo dlouho a s příznivci nového hnutí jim došla trpělivost. Husité byli z města vyhnáni.
Za branami města ale nezůstali dlouho. Na Popeleční středu 1420 se husité rozhodli využít toho, že obyvatelé města slavili a na město zaútočili. Husitům se podařilo město dobýt a lidem v něm dali na vybranou: buď půjdete s námi nebo opustíte město. V kontextu chování husitů v jiných dobytých městech jde vlastně o poměrně šlechetnou nabídku. Dobytí Ústí nad Lužnicí ale byl jen první krok. Na dohled od něj stála totiž tvrz Hradiště, tu bylo třeba také získat.
Další historické zobrazení Tábora, tentokrát z poloviny 17. století
A právě na místě Hradiště, které bylo nyní v rukou husitů, začalo být budováno nové město pojmenované podle biblické hory Tábor. I když… I s pojmenováním to bylo trochu jinak. Ještě než se podíváme na jméno města podrobněji, vrátíme se k Janu Žižkovi. Ten s dobýváním Ústí ani Hradiště neměl fyzicky nic společného, v tomto období byl prokazatelně v Plzni, husitské baště v západních Čechách. Je možné, že se podílel na tvorbě rozkazů o útoku na město, přítomen mu ale nebyl. V kronikách se mezi zakladateli objevují spíše jména jako Petr Hromádka z Jistebnice či jistý Chval z Machovic a mnozí další.
Jak se Tábor vlastně jmenoval?
V dnešní době jsme zvyklí nazývat město prostě Tábor. To je ale moderní a zkrácená verze jeho skutečného původního jména. Jak bylo zmíněno, šlo o pojmenování symbolické a svůj původ mělo v Bibli, kde je zmiňována hora jménem Tábor. Celé jméno však znělo Hora Tábor, případně dokonce Hradiště Hory Tábor s odkazem na původní označení místa. Toto jméno se pro město používalo dokonce až do 19. století.
Jak to bylo s pověstnými káděmi?
Zdaleka nejznámějším symbolem Tábora byly ony velké dřevěné kádě, do kterých podle romantických představ házeli lidé veškerý svůj majetek, aby posloužil obecnému blahu. Zvláště komunistický režim, který adoroval celé husitství, tento prvek často zdůrazňoval a zakládal na něm obraz Tábora jako příkladu komunismu v praxi, jen dávno předtím, než mu byla Leninem a Marxem a Engelsem dána „vědecká podoba“.
Tato představa je ve skutečnost poměrně úsměvná a realita byla samozřejmě o dost jiná. Ne snad, že by slavné kádě neexistovaly. To ano. Sloužily ale pouze jako nouzové řešení v prvních chvílích existence města a de-facto suplovaly běžný systém výběru daní. Když nová správa výběr daní ustálila a zavedla do praxe, kádě zmizely. Symbol komunistického rovnostářství tak byl ve skutečnosti symbol výběru povinných daní.
Jak to v Táboře vypadalo? A co Lipany?
Idealistická představa o Táboře také asi příliš nepočítá s tím, že se jednalo o sídlo, kde lidé žili především z polozemnicích, zemljankách, chcete-li. Ty největší a nejhonosnější stavby měly podobu prostých dřevěných stodol.
Bitva u Lipan samozřejmě ovlivnila i osud Tábora
Zajímavou otázkou je potom i to, co se s Táborem a jeho obyvateli stalo po bitvě u Lipan a konci radikálního husitství. Romantik by si jistě představil, jak obyvatelé Tábora vedou poslední, statečný, avšak marný boj proti vojskům krále Zikmunda. Nic takového se nestalo. O Tábor žádná bitva svedena být nemusela. Jeho obyvatelé se totiž se Zikmundem prostě dohodli, přijali jeho nadvládu a za odměnu dostali městská práva.
