Článek
Wenzel Jaksch: z lešení do politiky
Wenzel Jaksch se narodil 25. září 1896 v Dlouhé Stropnici na jihu Čech do chudé německé rodiny. Dětství strávil v prostředí, kde se tvrdě pracovalo a kde sociální demokracie nabízela téměř jako jediná dělníkům alespoň nějakou naději na lepší život. Už jako čtrnáctiletý odešel do Vídně, kde se vyučil zedníkem a vstoupil do dělnického hnutí.
První světová válka jej zastihla jako vojáka rakousko-uherské armády. Byl těžce zraněn, ale jeho válečná zkušenost jej jen utvrdila v přesvědčení, že svět je třeba přestavět na spravedlivějších základech. Po roce 1918 se přesunul do nově vzniklého Československa, kde se stal jedním z nejvýraznějších představitelů sudetoněmecké sociální demokracie, tedy té části německé menšiny, která odmítala nacionalismus a věřila v možnost společného soužití Čechů a Němců v jednom státě.
Na tomto místě je třeba se zastavit a připomenout si jednu zásadní věc. Zatímco dnes vnímáme jakoukoliv zmínku, byť historickou, o Němcích v Čechách jako něco cizího a nepřirozeného, za první republiky to bylo jinak. Je to pro nás dnes již těžko představitelné, ale první republika byla státem mnohonárodnostním. Touto optikou je třeba na osobnost Wenzela Jaksche nahlížet. Dnešní optika nám v pochopení jeho život a významu nepomůže, právě naopak. Ale zpět k tématu.
V meziválečné republice působil Jaksch jako novinář, odborový organizátor a později jako poslanec Národního shromáždění za Deutsche Sozialdemokratische Arbeiterpartei (DSAP). Jeho řečnické vystupování bylo energické, ale nikdy nenávistné. Byl totiž přesvědčen, že sociální otázka je důležitější než ta národnostní. Jako redaktor pražského listu Sozialdemokrat se postavil proti radikalizaci sudetoněmecké politiky, která ve třicátých letech směřovala ke Konradu Henleinovi a jeho Sudetendeutsche Partei.
Wenzel Jaksch a exilové působení za druhé světové války
Wenzel Jaksch se pokoušel zastavit rozklad demokratických hodnot mezi sudetskými Němci a varoval, že nacionalismus je nejrychlejší cestou k novému otroctví. Jeho varování zůstalo nevyslyšeno. V roce 1938, po Mnichovské dohodě, musel odejít do exilu. Pro české nacionalisty byl Němec, pro Hitlera zrádce.
Jaksch odešel přes Polsko do Velké Británie, kde se zapojil do exilových struktur. Chtěl prosadit myšlenku „demokratického sudetoněmectví“, které by po válce mohlo být rovnocennou součástí obnoveného Československa. V jeho pojetí široké autonomie to ale znamenalo v podstatě potvrzení Mnichova. Tím se dostal do zásadního konfliktu s Edvardem Benešem. Beneš odmítal po zkušenosti s Mnichovem připustit jakékoli kolektivní politické zastoupení Němců, zatímco Jaksch trval na tom, že vina nesmí být paušální a že je třeba obnovit česko-německou spolupráci na demokratickém základě.
Jeho požadavky byly ale natolik velké, že politicky bylo naprosto nemožné je prosadit. Jaksch pravděpodobně podcenil rozsah nacistických zločinů a hloubku šrámu, který okupace ve vzájemných vztazích udělala.
Doba poválečná
V roce 1945 se Československo rozhodlo řešit německou otázku radikálně, tedy odsunem. Jaksch, který usiloval o návrat a znovuvytvoření demokratické německé strany v Československu, se ocitl mimo hru. Úřady mu odmítly vydat byť jen vstupní vízum. Stal se tak symbolem tragédie, v níž nebylo místo pro mosty. Pandořina skříňka nenávisti, která roztrhla střední Evropu, nemohla být tak snadno a rychle zavřena.
V Německu vstoupil Jaksch do SPD a stal se vedoucím hesenského úřadu pro uprchlíky a později poslancem Spolkového sněmu. Od roku 1951 stál v čele Seliger-Gemeinde, sociálnědemokratického sdružení sudetských Němců. V roce 1964 byl potom zvolen prezidentem Svazu vyhnanců, což byla organizace, která hájila zájmy vysídlených Němců z celé střední Evropy.
V této pozici prosazoval, aby sudetští Němci neusilovali o pomstu, ale o porozumění. V jeho projevech zaznívaly nejen výzvy k ochraně práv vyhnanců, ale také k pochopení historické viny a ke smíření s Čechy.
Wenzel Jaksch zemřel 27. listopadu 1966 ve Wiesbadenu při dopravní nehodě. Jeho osud dodnes symbolizuje tragédii střední Evropy. Jak zaznělo na jeho pohřbu, „žil mezi národy, které se navzájem ztratily“. Pro nás je nejdůležitější, že už to naštěstí neplatí.
Zdroje informací: https://www.politickeprocesy.cz/cs/osoba/jaksch-wenzel-7eyga8
