Článek
Kdo byl Václav Voska
Václav Voska se narodil v roce 1918 do kultivované a noblesní rodiny gymnaziálního profesora. To vysvětluje jeho postupný osobnostní růst až do podoby skutečného intelektuála. I když je znám jako herec, původně měl jiné plány. V mládí směřoval k právnické kariéře, uzavření vysokých škol nacisty jej ale nakonec nasměrovalo k divadlu.
Již od svých počátků ve Vinohradském divadle, později v Národním divadle a nakonec v Městských divadlech pražských, vyčníval. Jeho doménou se stalo civilní herectví, postavené však na jemné ironii, a především pak na fascinující práci s hlasem. Právě hlas se stal jeho „obchodní značkou“. Kromě divadla působil nejvíce v rozhlase a také v dabingu.
Mezi jeho nejznámější divadelní role patří ty z her Cyrano z Bergeracu, Óda na krále aneb Misantrop, Ideální manžel či Bílá nemoc, kde ztvárnil Galéna. Objevil se samozřejmě i v několika filmech a seriálech. Příkladem je trilogie Jan Hus, Jan Žižka a Proti Všem, filmy Bílá paní či Panna a Netvor a seriály F. L. Věk nebo Duhu pro můj den. Ve své filmografii má z pozdější doby i více či méně propagandistická díla jako 30 Případů majora Zemana nebo Inženýrská odysea. V reálu byl ale Voska s komunistickým režimem „na nože“.
Václav Voska, kterého zabilo normalizační bezčasí.
Rok 1968, Palachův odkaz a normalizace
Václav Voska byl zapřisáhlým nepřítelem komunismu. Byl to praktikující katolík, ctitel prvorepublikových ideálů a v neposlední řadě také pravicově založený člověk. Jako takový byl po roce 1948 „odejit“ z Národního divadla do zmíněných Městských divadel pražských. Tam byl za skutečnou hvězdu a diváci chodili do divadla především na něj.
Zlom v jeho životě přineslo tzv. pražské jaro a následná okupace v srpnu 1968. Voska se v této době neváhal občansky angažovat.Stal se nejprve poslancem České národní rady a svou známost i autoritu využíval k podpoře demokratizačních procesů.
Pro jeho další osud byla fatálním momentem reakce na čin Jana Palacha v lednu 1969. Voska totiž vystoupil v televizi s hlubokým apelem na mladou generaci, aby se nevzdávala naděje a nevolila cestu sebeobětování. Palachův čin označil v projevu za mravní lekci, před kterou je třeba pokleknout. Reakce režimu, který se rychle začal „normalizovat“, na sebe nenechala dlouho čekat.Nejen, že se stal terčem nenávistných útoků a anonymních výhrůžek, které mu dnem i nocí drásaly nervy, začal být také systematicky vytlačován z televize i z filmu a byl vyhozen z DAMU, kde působil jako profesor. Přestože mohl nadále hrát v Městských divadlech pražských, začal se utápět v depresích a také v alkoholu.
Alkohol pro něj fungoval jako jakési anestetikum, tedy způsob, jak alespoň na chvíli uniknout dusivé realitě světa kolem něj. Vše spělo k nevyhnutelnému a tragickému vyústění střetu svobodomyslného jedince s neúprosnou mocí totalitního režimu. Ten jej neposlal na popraviště ani do uranových dolů. A přesto se podílel na jeho konci.
Václav Voska zemřel 20. srpna 1982 v nemocnici ve Valašském Meziříčí na infarkt. Bylo mu pouhých 63 let a v té době se připravoval na nové role v další divadelní sezoně.
