Článek
Pozadí náletu
Zprávu o německé kapitulaci už 9. května slyšel úplně každý. Obyvatelé slavili a na německá vojska, která se zoufale snažila dostat z dosahu Sovětů, už nepohlíželi se strachem. Podpis na papíře ale ještě neznamená konec krveprolití. O tom se měla bohužel přesvědčit i Mladá Boleslav.
Mladá Boleslav byla totiž strategicky významný logistický uzel. Ustupující německá vojska se proto skrze ni snažila probít na západ do amerického zajetí. Je třeba říct, že 9. května už šlo o snahu předem odsouzenou k neúspěchu. Podle dohod mezi sovětskou a americkou stranou by Němce stejně čekalo předání do rukou Sovětů.
Je ale vcelku pochopitelné, že na to Němci nebrali ohled a zoufale se snažili dostat k demarkační linii. Sovětské velení mělo ovšem také jasný cíl: zastavit tento ústup za každou cenu a zlikvidovat německé formace dříve, než se vzdají Američanům. Je třeba ujasnit si jednu věc: německá vojska se skutečně měla zastavit a fakt, že to neudělala, z nich dělal v zásadě legitimní vojenský cíl. To ale neznamená, že situaci nešlo řešit i jinak. Jak totiž popíšeme, nálet byl veden způsobem, který nebral ohledy na nic a na nikoho.
Nálet na Mladou Boleslav
Krátce po desáté hodině dopoledne, tedy v době, kdy už byl oficiálně vyhlášen mír, se nad Mladou Boleslaví objevilo několik sovětských letadel typu Pe-2 (v několika vlnách šlo o 30 strojů). Pro obyvatele města byl pohled na blížící se stroje zpočátku zdrojem radosti, neboť se domnívali, že jde o doprovod osvoboditelské Rudé armády.
V okamžiku, kdy se z letounů začaly sypat první série bomb ale pochopili, že je to trochu jinak. Útok byl veden bez ohledu na hustou civilní zástavbu a přítomnost tisíců lidí v ulicích. Prvním terčem se stal areál automobilky ASAP, dnešní Škody Auto a byla zničena velká část výrobních technologií a rozestavěných vozů.
Bomby dopadaly také na nádraží, kde Sověti chtěli zablokovat transporty a zasáhly i civilní čtvrti a ulice. Bilance bombardování byla děsivá. Historické prameny se v přesných počtech obětí dodnes rozcházejí, neboť v tehdejším chaosu bylo téměř nemožné vést přesnou evidenci. Odhady hovoří o 150 až 500 mrtvých. Mezi oběťmi byli nejen místní obyvatelé, ale také nejrůznější uprchlíci a samozřejmě i němečtí vojáci, kteří se městem snažili projít.
Po skončení války se nad událostí na dlouhá desetiletí zatáhla neprostupná opona mlčení. Komunistický režim, pro který byla Rudá armáda nedotknutelným symbolem čistého hrdinství, nemohl připustit, aby byli sovětští letci oficiálně zodpovědní za smrt stovek českých civilistů, a navíc v době míru. Oficiální historiografie proto po celou dobu totality udržovala mýtus, že nálet provedly ustupující zbytky německé Luftwaffe. Teprve po roce 1989 mohli historici svobodně prostudovat archivy a na jejich základě jednoznačně potvrdit sovětskou odpovědnost.
