Článek
Francouzský dar novému státu
Po vzniku Československa v roce 1918 začaly být budovány i jeho ozbrojené složky. Jejich základ tvořila samozřejmě pozemní armáda v čele s legionáři. Doba si ale žádala i zapojení zbraně, která si svoji velkou válečnou premiéru odbyla právě v nedávno skončené „Velké válce“. Máme na mysli samozřejmě letectvo.
Již od samého počátku byla československá armáda vytvářena ve spolupráci s Francií. Koneckonců, francouzští generálové byli jejími veliteli, resp. náčelníky Hlavního štábu československé branné moci, až do roku 1925 (generálové Maurice Pellé a Eugène Mittelhausser).
Spojenectví s Francií se ale projevovalo i tím, že nová republika obdržela v roce 1919 jako dar celkem 115 letounů. Kromě kvalitních stíhaček typu SPAD a lehkých bombardérů Salmson Sal to bylo i patnáct strojů Voisin Voi 10BN.2. Teoreticky šlo o bombardéry, byly to ale stroje ještě předválečné konstrukce a staré byly už v roce 1915, natož v roce 1919.
Stroje byly formálně přiděleny ke 4. letecké setnině v Chebu. Reálně ale byly využívány jen minimálně, neboť takto archaické stroje už neměly místo ani v letectvu státu, který teprve před pár měsíci vznikl. Občas se ale i pro Voisin našlo využití. Třeba jako 4. října 1919.
Gratulanti a jejich havárie
Zmíněného dne dal velitel setniny rozkaz ke startu jednoho Voisinu. Do jeho kokpitu si kolem třetí hodiny odpoledne sedli dva muži, pilot František Netolička a pozorovatel Ferdinand Soukup. Jejich úkol měl bombardovací charakter. Z letadla ale neměla letět bomba, nýbrž kytice. Cílem byl pak dvůr kasáren, jejichž velitel podplukovník Krämmer zrovna slavil své jmeniny.
František Netolička ovšem seděl ve Voisinu poprvé a bylo to znát. Ti, kteří sledovali jeho start posléze zmínili, že pilot měl s ovládáním stroje nemalé problémy. Netolička nicméně vystoupal do 400 metrů a poté zamířil na „cíl“. Jenže si neuhlídal svoji výšku a zavadil o střechu vojenské záložní nemocnice. Letadlo se potom sneslo na zem, kde se definitivně roztříštilo hned vedle budovy okresního soudu.
Netolička i Soukup sice havárii přežili, jejich zranění byla ale tak vážná, že zemřeli oba ani ne hodinu po zřícení i přes snahu přítomných lékařů. Příčinou havárie byla pravděpodobně chyba pilota Netoličky. Havárie z října 1919 byla jednou z prvních, které si Československá armáda připsala. Stroje Voisin pak zůstaly v našem letectvu jen ro roku 1921.
Zdroje informací: http://www.leteckabadatelna.cz/havarie-a-sestrely/detail/893/
