Husité děsili celou Evropu svou odvahou a nekompromisností

Když byl Jan Hus malým dítětem a jeho matka jej našla ožehnutého pod stromem, který zasáhl blesk, řekl jí: „Matko, jednou mě zachvátí plameny.“ Jan opravdu v plamenech našel smrt, ale zároveň zažehl jinou hranici, na které nakonec hořela celá Evropa.

Římský císař Zikmund Lucemburský byl z husitů na nervy a nejen on, všichni tehdejší potentáti Evropy se před nimi třásli. Nakonec si to Češi pokazili sami, sociolog Masaryk k tomu říká:

Takové hodnocení si zaslouží poslední bratrovražedná bitva husitů, ve které stáli jeden proti druhému a na dlouhá staletí se tak zavřeli do katolického a později habsburského žaláře národů. Sami a na vlastní triko.

A tady bychom se mohli zastavit, po pravdě neznám žádný jiný národ, který by si neustále jen stěžoval na ty, kteří mu ve světě zajistili určitou pověst. Čech si vždy najde místo, na které bude útočit. Jan Žižka byl podle něj mordýř a zloděj a Petr Chelčický byl pacifistický blázen. Už se konečně proberte, Češi, a vyrovnejte se s vlastní minulostí. Tohle dál takhle nejde. To by vám nezbylo vůbec nic a pořád jste začínali od začátku jako malé děti na písku, kteří si nemůžou pomoct a vždy ten sousedův hrádek musí rozkopat a shodit. A pokud takoví zůstat za každou cenu chcete, připravte se na další dlouhá, předlouhá období izolace a úpadku, kterým se s takovým přístupem podle zákona příčiny a následku nemůžete vyhnout.

Kdokoliv se podivuje a morálně káže, když se má vyjádřit k tomu, co dělala husitská vojska, ve mně vyvolá vždy takový zvláštní pocit, dojem, že asi žije na jiné planetě než já. Vojska vždy drancovala, protože to byla vojska a musela se nějak živit. Nebo znáte nějaký jiný přístup, kterým by se vojskům dal tehdy zajistit proviant? Jako že by Napoleonovi vojáci, kteří chtěli v Čechách mít denně kafe a čerstvé maso (historicky doloženo), slušně zaklepali na dveře domů jihočeské vísky: „Bonjour, comment allez vous? (Dobrý den, jakpak se máte?) Nemáte prosím nějaké vypečené masíčko? Když ne, nic se neděje, tak my půjdem zkusit štěstí jinam.“ a požádali poníženě o pohoštění?

Mimochodem tito moralisté si nevšimli, že k drancování dále dochází a jedná se o nerostné zdroje a obchodní strategie využívané globálními korporacemi. To jim nevadí novodobá forma plundrování pod pláštíkem korektního obchodního jednání? Roztažená vojska v údolích nahradili chamtiví byznysmeni, kteří ze svého pohodlného křesla určují na počítačové obrazovce, kde a jaké území má být ještě vytěženo.

Husité samozřejmě drancovali a někdy i zabíjeli místní lidi, ti ostatně zabíjeli také je a je známo, že u Kutné Hory zapálili mnoho kališníků katolíci a naházeli je do důlních děr, dokonce je přiváželi z dalekého okolí a platili za ně. Takové hrozné věci se prostě děly a není kvůli tomu důvod ztratit ze zřetele hlavní milníky české historie a nebýt alespoň pro jednou hrdí, že se celá Evropa třásla před Čechy, kterých se dnes očividně už nikdo po staletí nebojí.

Chápete to? Když se vás někdo bojí, tak máte prostor pro jednání a máte vyjednávací výhodu. Podívejte se dnes na Trumpa a Putina, ti si to, co dělají, mohou dovolit jen za předpokladu, že se jejich zemí někdo bojí a nazývá je mnohdy klamně mocnostmi. V takové vyjednávací pozici byli svého času husité, když se vší slávou dojeli do švýcarské Basileje na koncil a tam je byli všichni nuceni poslouchat.

Husité byli přesvědčeni o své pravdě a o čtyřech artikulách, na kterých se víceméně shodli:

Přijímání pod obojí - víno i chléb pro všechny, ne pouze víno pro kněze a pro ostatní drobky.

Svobodné hlásání slova Božího - možnost hlásat své nauky skrz vlastní kněze. Kněží měli však být vysvěceni a nejednalo se o partyzánštinu.

Zákaz světského panování kněží - když to jinak nejde, církev musí omezit sekulární panovníci, ovšem v souladu s Biblí. Tento paragraf byl často zneužíván k zabírání majetku tehdejší církve k osobním účelům husitských hejtmanů. Žižka neměl žádný osobní majetek, vše co měl k dispozici, dal do užívání svým následovníkům. A že toho bylo hodně.

Potírání smrtelných hříchů - husitům se podařilo v Čechách vymýtit prostituci, dokonce v Basileji bylo v době konání koncilu zakázán prostitutkám vstup, právě kvůli husitům, kteří ho navštívili.

Jak mohou něco takového šířit? Dříve na koncilu v Kostnici se přesvědčili, že vysíláním prostých kazatelů to asi nebude. No a tak podnikali ozbrojené výpravy. Což v tomto kontextu dává smysl. Vzpomeňme třeba na křížové výpravy do Svaté země, tam chtěli křesťané šířit osvětu na Středním východě a mnohde jinde.

Čtyři křížové výpravy byly také vedeny proti samotným husitům. Kritizujte tedy husity za to, že měli v jedné ruce kalich a v druhé meč. Poměrně standardní situace ve středověku i novověku. Měli se bránit milým úsměvem a vrhat proti těžkooděncům úsklebky?

Opakuji, pro cizinu byly české země hic sunt leones, neznámá země, ze které se šířily podivné obludy, kterých se každý bál, a kdyby z ní vyšli další neozbrojení kazatelé po Husovi jen tak na špacír, zaplácli by je ustrašení cizinci obrovskou plácačkou na mouchy.

Byly časy, kdy husitský vůdce a kněz Prokop Holý byl až u Berlína a Jan Čapek ze Sán u břehů Baltu (1433). Žižka zemřel neporažen v roce 1424, neutuchající energie a dynamika, kterou vlil do žil husitského hnutí ještě nějakou dobu živila jejich tažení, než se nakonec hnutí rozložilo samo.

Husitský bojovník měl povinnost bránit kněze a učence proti domácím nepřátelům, ale také pomoci přinést husitskou pravdu do ciziny. To byla hlavní myšlenka u zrodu spanilých tažení za hranice českých zemí. Pochopitelně se jednalo také o duchovní odplatu za útoky na české země.

Jak již bylo uvedeno, jedním z motivů byla také obživa vojsk. Nepřekvapuje, že zbídačené Čechy početná husitská vojska uživit samy nemohly. A kdyby zase husité neměli vojska, museli by se štandopéde vrátit pod jho katolíků. Chápete tu logiku? Jedno nešlo bez druhého. Někdy mám pocit, že vám mnohým naprosto chybí vědomí časové a věcné kontinuity.

Psal se rok 1425 a husitům se podařilo dostat pod svou kontrolu nejdůležitější cesty do země a mohli se tak věnovat zahraničním misím. Krátce útočili v Lužici a Rakousích v roce 1427 a v květnu 1428 podnikli větší výpravu do Prešburku, kde ponížil Prokop Holý o rok později císaře Zikmunda, tohoto proradného člověka, který věznil i vlastního bratra a podvedl koho mohl, včetně Husa. Stal se tam hostem na jeho dvoře. Hostem, kterého vzhledem k jeho trumfům Zikmund nemohl nepozvat.

Asi největší spanilá jízda se odehrála mezi rokem 1429 a 1430. Pod vedením Prokopa Holého, který nikdy nebojoval, jen bitvy řídil, se sešlo 40 000 pěších a 3500 jízdních bojovníků s 2500 vozy. Měli také 400 vyzvědačů převlečených za tovaryše. Takové vojenské síle se nedalo postavit a taky to nikdo nezvládl. To vše v mimořádně drsných zimních podmínkách a v cizím terénu.

Jenomže vojsko se nezaměřilo na dobývání, i když by to zvládlo bez problémů, jen se utábořilo a vyjíždělo do okolí za kořistí. Nakonec si proti nim troufli Sasové, které husité do jednoho rozprášili. Věc se měla tak, že když šlo vojsko dál, nacházelo některé hrady a města opuštěné. Tolik se jich Němci báli! Přitom to nebylo tím, že by husité páchali zvěrstva, i podle saských kronikářů nechávali ženy a děti na pokoji. Nedobytná pevnost Plavno padla hned na druhý den.

Křížová výprava vedená proti husitům kardinálem Cesarinim se rozpadla bez boje a samotný kardinál v ní přišel i o klobouk, jak z boje, který se neodehrál, rychle pospíchal.

Nicméně Češi nebyli schopni proměnit tyto územní zisky v politický a duchovní kapitál. Nakonec se celý husitský projekt rozbil sám přičiněním hloupých řečí, přesně takových, které dnes Češi vedou proti sobě v současných debatách a komentářích na internetu.

Ty, kteří se rozhodli házet špínu na jedinou etapu české historie, kdy tu někdo udatně a chytře bojoval a byl ochoten za své ideály obětovat život, bych požádal, aby vrátili občanku a odstěhovali se někam jinam, kde jim to bude víc vyhovovat, třeba do Ruska. Tam je ještě místa dost a hlavně tam vítají ty, kteří nejsou vůči světovým úspěchům Čechů přátelští.

Uvědomte si laskavě, že pokud chcete táhnout za jeden provaz a být jednotní, také to znamená, že těm, kteří jsou z vás nejlepší, podáte pomocnou ruku a zatleskáte jim místo toho, abyste jim podrazili nohy a ještě na ně ze závisti plivli. Vypadá to jako legrace, ale důsledky jsou fatální. A už dost fňukání, že se to nikdy nezmění. Místo takových zbytečných a hloupých plaček předveďte vy každý osobně, jak jste změnili své vlastní uvažování a budete se divit, co to udělá.

Zdroje:

František Šmahel. Husitské Čechy. Struktury, procesy, ideje.. 2001. Lidové Noviny.

Malcolm Lambert. Středověká hereze. 2000. Argo.