Článek
Ve své moderní podobě je židovské náboženství kombinací starých sumerských a kananejských představ smíchaných s babylónskými, perskými a egyptskými idejemi. Podívejme se však na prapůvod izraelského náboženství v místě jeho vzniku - starověkém Kanaánu.
Židé mají kananejský původ
Takto si AI představuje starověké Kananejce
Moderní věda potvrdila svými studiemi DNA a rovněž archeologickými a písemnými památkami, že Židé mají svůj původ v Kanaánu. Tedy Palestině. Odnikud do Kanaánu necestovali. Oni tam vznikli. A s tím i řada jejich náboženských představ.
Studie DNA: Moderní Židé a Arabové si zachovávají více než polovinu svého původu z doby bronzové od „Kananejců“
Kananejci, jejich historie a kontinuita v judaismu
Mapa kananejské země de facto kopíruje kontury „Zaslíbené“ země
Starověcí Kananejci byli různorodou skupinou semitsky mluvících národů v Levantě, která zahrnuje oblasti jako je dnešní Izrael, Palestina, Libanon, Sýrie a Jordánsko. Vytvářeli nezávislé městské státy a pěstovali čilý námořní obchod. Také byli zdatnými řemeslníky a připisuje se jim vynález fonetické abecedy.
Kananejské náboženství se soustředilo kolem komplexního panteonu bohů. V čele stál El (nejvyšší Bůh Otec) a jeho choť Ašera. Baal byl mocný bůh bouře a deště, jehož mytologie zvaná - „Baalův cyklus“ - zahrnovala témata plodnosti, smrti a znovuzrození. Na posvátných výšinách se obětovala bohům zvířata podobně jako posléze v jeruzalémském chrámu.
V Bibli se sice řeší Kananejci jako izraelská konkurence, ale moderní výzkumy levantské populace prokázaly jejich jednoznačné promísení se židovským obyvatelstvem. Stejně tak kananejské ideové struktury byly přepracovány a přeneseny do biblických textů.
Sexuální kultura Židů a Kananejců
Sochy boha El mají i asijské rysy. Vzpomeňme na kulturu „penisů“ v asijském Bhútánu
Ačkoliv se pozdější Židé snažili o to omezit sexuální projevy na svou domácnost, zatímco původní Kananejci uctívali sex otevřeně, stejně v judaismu zbylo jakési sexuální reziduum.
Židé měli povinnost mít děti a věnovat se sexu. Hebrejská písma dokonce trestají ty, kteří vyplýtvali své „semeno“, jako byl Onan.
Původní kananejská kultura kolem boha Ela byla prokreativní a sexuálně poměrně divoká a plodná. Bůh El či Elohim - bohové se vyskytují už na prvních stránkách Bible. Podle všeho byl El nejvyšší kananejský Bůh, vyšší než Baal, ale měl také jiné přednosti.
Starověké ugaritské texty o jeho atributech říkají:
Elův penis se natahuje jako moře, vskutku, Elův penis, jako potopa. Elův penis se natahuje jako moře, vskutku, Elův penis, jako potopa.
Srovnej s biblickou knihou Ezekiel, kde se píše:
Začala toužit po svých milencích, jejichž pohlavní úd je jako úd oslů a jejichž výron je jako výron koní.
Není tedy divu, že se Židé později věnovali prokreaci a také aktivnímu mísení se s jinými národy. Protože je idea zvýšené sexuální aktivity jednou z prominentních kananejsko-izraelských myšlenek. Součástí Hebrejské Bible je proto kniha erotických básní zvaná Šalamounova píseň.
Kananejské charakteristiky božstev a hebrejský Bůh
Bůh El uprostřed dvou lvů
Hebrejské slovo pro svatý je kadoš, zdá se tautologií nazývat božskou entitu ještě navíc svatou, ale tak tomu bylo v původním kananejském náboženství a stejně tak s převzatým Elem, z kterého se posléze stal „židovský“ Jahve.
Klaňte se Jehovovi v nádherném rouchu svatosti.
V Bibli je Bůh opakovaně zván svatým. Stejně tak má podobné antropomorfické charakteristiky jako kananejští bohové. Může lidi sledovat, usměrňovat je svou paží a má uši, kterými naslouchá modlitbám. Všechny pozdější charakteristiky židovského Boha již byly předtím přítomny v původním kananejském náboženství.
Jeden ze znalců starověkých kultur k tématu říká:
Mýlil bychom se však kdybychom se domnívali, že dichotomie mezi hmotným a duchovním světem jim byla tak přirozená, jak se zdá nám. Občasné pochybnosti je nemohly připravit o přesvědčení, že bohové žijí ve stejném vesmíru jako oni a do značné míry podléhají stejným silám a jsou poháněni stejnými úvahami. Náš současný neklid pramení částečně z protikladu reality, jak ji přímo vnímají smysly, a duchovní reality, které lze dosáhnout pouze vírou nebo nějakým druhem mystické zkušenosti. Takto Mezopotámci své bohy nebrali. Pro ně byli zosobněním různých aspektů přírody a kultury, velmi hojně přítomných v každodenní zkušenosti.
Jinými slovy pro starověké Kananejce by pojetí židovského Jahveho bylo zcela normálním a integrálním pojetím, kterému by se nikterak nedivili. Izraelité byli jedním z mnoha kananejských kmenů, které v jejich okolí nikdo nebral jako někoho, kdo svým pojetím Boha vybočuje z průměru. Až v dnešní moderní době došlo k takové dichotomii - pojetí světa z pohledu mechanistické odduchovněné vědy versus duchovní zkušenosti.
Biblický monoteismus a kananejské náboženství
Hebrejský tetragrammaton - JHVH - používaný pro Ela. Źidé mu také říkají Adonai - Pán, což evokuje boha Baala, který byl v Kanaánu považován za Pána
Jedním z hlavních rysů judaismu je striktní monoteismus - jeden Bůh. Ten se vyvinul z kananejského božstva Ela, který byl nejvyšším Bohem. Paradoxně malovat Boha jako staříka s vousem není pouze nedávným zvykem - přesně takto byl vyobrazován kananejský Bůh El ve starověkých ugaritských (kananejských) textech.
Stejně tak byl Baal v Bibli viděn jako konkurent Jahveho, podobně jako byl v kananejské teologii chápán Baal jako konkurent Ela. V jistých údobích Baal Ela zcela nahradil.
Hospodine, když jsi táhl ze Seíru, když jsi vykročil z Edómského pole, země se třásla, z nebes kanuly krůpěje, ano, z oblaků kanuly krůpěje vod.
Výraz El se v Bibli jako popis Boha (či jeho konkurentů) používá až 230 krát. Jednou z badatelských otázek je zda byl Jahve titulem Elovým nebo zda byl s Elem sekundárně identifikován. Kromě gramatických námitek, které bývají proti tomuto názoru vznášeny, nejstarší biblické tradice umisťují Jahveho původně jako boha v jižním Edomu (možná v severozápadní Saúdské Arábii), lokality známé pod biblickými jmény Edom, Midian, Teman, Paran a Sinaj.
Tato oblast v Saudské Arábii je zřejmě domovským územím boha Jahveho
Tato vymezená oblast starého jahvistického kultu je doložena v Bibli (Deuteronomium 33:2; Soudců 5:4–5; Žalm 68:9, 18; Abakuk 3:3) stejně jako v nápisových pramenech.
Důkazy z Kuntillet 'Ajrud, jižní svatyně uchovávající nápisy napsané poutníky ze Severu, také svědčí o „Jahvem z Temanu“.
Opustil příbytek v Šílu, stan, kde přebýval mezi lidmi.
Jak spolu souviseli Jahve a El? Biblické důkazy nutně zaujímají v této diskusi ústřední místo. Alespoň v jednom případě biblický materiál poukazuje na kult Ela v době železné v Izraeli. C. L. Seow poznamenává, že jazyk a charakteristiky Ela se odrážejí v aspektech kultu Šíla. Stanová tradice spojená se Šílem (Žalm 78:60; Jozue 18:1; 1. Samuelova 2:22) odpovídá ugaritským popisům Elova sídla jako stanu.
Tradice týkající se kultovního místa Šekemu mohou také ilustrovat kulturní proces, který stál za jahvistickým zahrnutím starých kultovních míst Ela. Ve městě Šekem byl místní bůh „Elem smlouvy“ (Soudců 9:46; srov. 8:33; 9:4). V rané historii Izraele, kdy se kult Šechemu stal jahvistickým, se pokračovalo v Elových tradicích tohoto místa. V důsledku toho Jahve obdržel titul „el berit“, starý titul Ela. Konečně, Jeruzalém mohl být kultovním místem Ela, za předpokladu spojení Ela Elyona a Ela „stvořitele země“ v Genesis 14:8–22 s tímto místem.
Jinak řečeno židovský bůh byl převzat ze saudskoarabských a kananejských kultů. Uchoval si své původní kvality i některé projevy. V určitém okamžiku řada izraelských tradic ztotožňovala Ela s Jahvem nebo tuto rovnici předpokládala. Západosemitský El stojí za bohem patriarchů v Genesis 33:20 a 46:3. Pozdější tradice jasně chtěla, aby byl tento bůh ztotožněn s Jahvem. Například kněžské teologické pojednání o raných náboženských dějinách Izraele v Exodu 6:2–3 ztotožňuje starého boha El Šadaje s Jahvem:
I řekl Bůh Mojžíšovi: „Já jsem Jahve. Ukázal jsem se Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi jako El Šadaj*, ale pod svým jménem Jahve jsem se jim nedal poznat.“
Z řady historických dokladů vyplývá, že základní kostru získal judaismus v oblasti Kanaánu, oproti jeho narativu, že s ní již do Kanaánu přišel. Naopak, ze starých kananejských kultů vznikly základní židovské náboženské představy a vrcholem všeho bylo, když přišel „saudskoarabský“ Jahve, který celý židovský kult nakonec zaštítil.
Zdroje:
*Bůh Všemohoucí nebo Bůh hor, Bůh, který tě cele zaopatří.
Studie židovských populací:
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC5380316/
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC3543766/
https://www.jpost.com/archaeology/article-860458
Rainey, „Who is a Canaanite? A Review of the the Textual Evidence,“ BASOR 304 (1996), 8–9.
Niels Peter Lemche. The Canaanites and their land. 1991. Bloomsbury Publishing.
Ran Zadok. The Tablet and the Scroll: Near Eastern Studies in Honor of William W. Hallo. 1993. Bethesda: CDL Press.
Arthur Green. Jewish Spirituality: From the Bible through the Middle Ages. 1989. Crossroad Publishing.
Mark S. Smith and Wayne T. Pitard. The Ugaritic Baal Cycle. Volume II. Introduction with Text, Translation and Commentary of KTU/CAT 1.3–1.4. 2009. Brill.
Bible, pramenné texty.
