Článek
Přemysl Otakar II. (1233-1278) doplatil na své hurónské činy a naivní důvěru, kterou věnoval svému okolí. Rozhodně také za nežádoucí pozornost, kterou věnoval jak svému domácímu, tak i zahraničnímu „publiku“.
Jisté je jedno: Přemysl se rád předváděl. A docela to uměl. Jenomže tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Přemysl, ten k prameni doslova letěl jako o zlom krk.
Přemysl Otakar II. a vznik Sudet

Sudety jsou tak trochu Přemyslův výtvor
Přemyslovi vděčíme za Sudety. Tohoto želízka v ohni, které když někdo vytáhne na světlo boží - vždy si tak trochu spálí prsty. Král železný a zlatý v roce 1273 připojil k Českému království oblast bavorských hranic. Ale protože rád hrál vabank, uchýlil se k naprosto nebývalému kroku.
Asi jako by Francouzi nechali v Alsasku hlídat svou hranici proti německé invazi samotnými Němci, takhle podobně to král Přemysl udělal v Čechách. Najal si bavorské sedláky, aby střežili českou hranici proti vlastním sousedům.
Jistě někdo namítne, tehdy se neřešila národnost. Jasně, jako současný koncept nebyla ještě na světě, ale vždy se řešilo, kdo byl kdo, a odkud pocházel, bez ohledu na dnešní snahy o reinterpretaci historie. Přemysl si, jak se lidově říká, nasadil lišku přímo do kurníku. Jeho velcí obránci českých zemí byli echt Němci a dodnes se jim po jeho památce říká Králováci (odvozeno od přímé podřízenosti českému panovníkovi).
Z tohoto kroku by se dalo vyčíst, že Přemysl asi neměl úplně cit na lidi. Což se brzy projevilo ještě jinak.
Přemyslovy spanilé jízdy za hranicemi „všedních“ dnů s Řádem německých rytířů

Znak řádu je velmi simplistický
Němečtí rytíři byli zvláštní cháskou. Řád byl založen v roce 1190. Původně měl „ušlechtilé“ účely - ochraňovat a léčit poutníky ve Svaté zemi. Problém spočíval v tom, že již tehdy byli „rytíři“ výhradně nacionálním řádem. A pak že národnost tehdy ve 12. století nehrála roli, že? Rytíři se starali především o zájmy německých poutníků a posilovali moc německých panovníků ve Svaté zemi, kde dosud dominovali francouzští a angličtí rytíři.
A teď světe div se, podržte se. Přemysl s těmito rytíři plenil a vyvražďoval pruské kmeny i tu a tam, když narazil na některý slovanský kmen v oblasti, zpustošil také jeho. Tento povedený řád se totiž v přemyslově době zabýval i takovými aktivitami jako bylo vyvražďování slovanského obyvatelstva na pozdějším „německém“ území.
V rámci své poněkud zvláštní tak trochu „křesťanské“ a dílem „vražedné“ mise Přemysl založil i město Královec - dnešní Kaliningrad, který v současnosti patří zpět do „slovanského“ okruhu - Rusku.
Přemyslova neutuchající „důvěra“ v rakousko-švýcarské Habsburky

Rudolf Habsburský byl poněkud nedůvěryhodnou osobu
Přemysl se s Rudolfem Habsburským utkal dvakrát. Člověku se chce říct, tak snad se poprvé poučil. Ale on ne. S Habsburkem se dokonce proti králi tehdy spojila i česká šlechta. Přemysla diplomaticky izolovala, a on musel v roce 1276 potupně kapitulovat u Vídně. Rudolfovi tak spadly do klína alpské země, které si původně vydobyli Přemyslovci. Jednalo se o: Rakousy, Štýrsko, Korutany a Kraňsko.
Nejenže Přemysl podceňoval důmyslnost a „ohebnost“ malého českého člověka, ale i uvěřil v rytířskost Habsburkovu. A to se mu nejednou stalo osudným, tentokráte natrvalo. V druhé bitvě s Rudolfem padl na Moravském poli do léčky a utržil tak jednou provždy následky za svou celoživotní naivité.
Přemysl: velký zakladatel měst, nevěda, co činí

Černá věž v Budějcích
Přemysl Otakar II. byl zuřivým budovatelem měst. Krom mnohých jiných založil také město České Budějovice v roce 1265. Není lepší nebo snad horší příklad toho, jak vypadala jeho usilovná developerská činnost než toto místo.
Daroval jej tehdy svému číšníkovi a udělil městu zvláštní privilegia. Město leželo na kupecké cestě z německých krajů a všichni obchodníci měli povinnost se ve městě zastavit ještě předtím než směřovali do Prahy. Nutno říci, že je vždy Českobudějovičtí obrali o to nejlepší zboží a ten zbytek, který nikdo nechtěl, pak směřoval do hlavního královského města.
Přemysl očividně až příliš věřil lidem. Rozdával jim majetky a pocty, ale úplně neřešil, kdo je vlastně jejich příjemcem. A právě jeho neskonalá naivní upřímnost, která je výsadou hlavně malých dětí, jej nakonec stála krk a české země také velké mezinárodní území, které již nikdy po něm nebyly schopny získat zpět. Naopak česká Koruna byla časem ukořistěna právě těmi Habsburky, kterým Přemysl tak naivně věřil jejich čestné a rytířské způsoby.
Holt, i mistr tesař se někdy utne…
Zdroje:
Dana Dvořáčková. Curia ducis, curia regis : panovnický dvůr za vlády Přemyslovců. 2011. Nakladatelství historický ústav.
Robert Antonín. České země za posledních Přemyslovců. I. díl (1192-1253), Cestou proměny společnosti k vrcholně středověké monarchii. 2012. Libri.
Kolektiv. Přemyslovci - budování českého státu. 2009. NLN.






