Článek
Křesťanství je narozdíl do svých konkurentů - jiných světových náboženství -převážně postaveno na konceptu svědomí. Vědomí porušenosti lidské mysli a hříšnost každého člověka je v něm zapsáno od nepaměti. Ne však v jiných náboženstvích, kde to je naprosto cizí koncept.
Prvotní hřích - výlučně křesťanská doktrína
Židovství nesměřuje primárně k tomu, že by člověk byl nějaký narušený tvor. Naopak vyzývá, aby se pokud možno lidé radovali ze života. Představu prvotního hříchu, byť je v zkratce uvedena v Tóře, zcela pomíjí.
Podle židovství má v sobě člověk dvě protichůdné síly. Jecer ha-tov - sklon k dobrému a jecer ha-ra - sklon ke zlému, respektive k sebestřednosti a sobeckým touhám. Nicméně jecer ha-ra není vnímána jako čistá esence zla. Bez ní by naopak člověk neměl mnohé věci. Stává se zlem, až ve chvíli, kdy ji člověk přehání.
Źidé tedy nebyli těmi, kterými se křesťané ve svém hlavním učení inspirovali.
Základní učení křesťanství - dědičný hřích - historický vývoj
Podle křesťanské doktríny byl Ježíš třeba právě proto, aby lidi vykoupil z hříchu, za který nemohli sami zaplatit, protože na to neměli dostatečně kvalitní výkupní oběť. Až Ježíš zaplatil za Adamův prvotní hřích a tak mohou být lidé smyti od této prvotní poskvrny.
Právě díky prvotnímu hříchu vzniká špatné svědomí. A to může u křesťanů utišit jen krvavá oběť Krista. Není divu, že ostatní náboženské systémy se zcela obejdou bez Krista právě proto, že neučí o hříšném stavu člověka. Bez hříchu by nebyl Kristus a Kristus by nebyl bez něj.
Základním nápadem pro křesťanskou doktrínu byla situace v ráji s Adamem a Evou, kteří podle křesťanů, nikoliv Židů nebo muslimů, zhřešili. Podle Židů každý odpovídá sám za sebe a Adamovo či Evino selhání rozhodně nemělo vliv na stav budoucího lidstva.
Každý na své triko, to je judaismus. A dává to smysl, že? Není divu, že dnes Židé tak válí, a finančně drtí i křesťanské pozice a bašty. Judaismus je totiž více v souladu s realitou než křesťanství.
Když judaismus nebyl vzorem pro křesťanskou nauku o hříchu, tak co tedy bylo?
Zlom v křesťanském myšlení představovala nauka apoštola Pavla, kterou formuluje v dopisu Římanům 5. kapitole:
„Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili…“
Pavel totiž tak trochu původně visel v doktrinálním vzduchoprázdnu. Nebyla to však jeho chyba. Zanechal ji svým učedníkům samotný Ježíš. Ten zemřel na kříži, a to vyvolalo více otázek, než jich zodpovědělo.
Co dělat dál? Končí to tady a teď? Pavel přišel s tím, že právě naopak. To Ježíš zemřel pro každého, aby byli všichni zachráněni. Ale proč? Protože sami nemohou žít navždy, když jsou hříšní.
A pak už se to vezlo. Ve 2. a 3. století se v rané církvi stalo běžnou praxí křtít malé děti a nemluvňata. Praxe, která by byla pro první Ježíšovy následovníky neslýchaná. Jeho učedníkem se přeci mohl stát jen někdo díky vlastní volbě. I když sám Ježíš na lidi poměrně tlačil a víme, že je odváděl od rodiny a práce, kladl důraz na projevy osobní vůle. A tu jak víme, nemluvně nemá ještě vyvinutou.
Teologové začali řešit otázku, proč křtít malé děti, když ještě nic neudělaly? Jenomže oni podle teologie naopak něco už udělaly. Byly postiženy dědičným hříchem. Svatý Augustin byl prémiový teolog, který jednoznačně stanovil, že Adam lidskou přirozenost totálně zničil.
Asi jako by byl Augustin v pozici genetika, který posuzuje výchozí genetický materiál, který byl narušený. Potomstvo nemůže být zdravé. Jenomže tady se jedná o spiritualitu nikoliv o genetiku, která navíc má různé tváře a zákoutí, které lidé dosud neobjevili.
Katolíci tvrdí, že člověk se rodí bez původní Boží milosti, s narušenou přirozeností a sklonem ke zlému, což napravuje právě křest. Když nejsou pokřtěni, tak Bůh jim milostiv. Pravoslavní však věří, že po Adamovi dědíme následky hříchu (smrtelnost, nemoci, náchylnost k hříchu), ale nedědíme jeho osobní vinu. To je poměrně rozdíl.
Jiné náboženské systémy a dědičný hřích
Buddhismus dědičný hřích nezná. Ví však, že lidé jsou zatíženi ze svých předchozích životů. Cílem je se této zátěže zbavit, ale to musí udělat člověk vlastní snahou a ne si předplatit Ježíšovy služby jako nějakou streamovací platformu.
Hinduismus považuje samotnou existenci za problém. A rozhodně nebere předchozí životy za požehnání. Narozdíl od západních pohledů, kdy jsou lidé nadšení z reinkarnačních terapií, kde nadšeně hltají, jak žili jako králové a princezny, Indové nejsou vůbec odvaření ze skutečnosti, že se narodili.
Už to bylo samo o sobě problém. Ideální je pokud máte nějakého duchovního průvodce, ale sami se také musíte hodně otáčet. Jemu sloužit a on vás pomůže vysvobodit. Indové to vyřešili nakonec šalamounsky, vybrali si každý nějakého boha z těch milionů, které tam mají, a toho uctívají a věří, že jim pomůže. Funguje to? Zčásti.
Pak máme systémy jako je islám. Ten jednoznačně zamítá dědičný hřích a Adama považuje za proroka, kterému prokazovali úctu andělé. A proč tedy lidé dělají špatné věci? Jednoduše z vlastní vůle a díky pokušení Satana. Jak na to, aby to člověka neohrozilo před Bohem?
Platí princip, že: dobré skutky vymazávají ty špatné. Zvýšení modlitební aktivity, dávání almužny a pomoc druhým očisťují svědomí. Islám však přísně zakazuje prodlévat v pocitu beznaděje a deprese, jak je naopak příslovečným rysem u křesťanských svatých, kteří tuto aktivitu povýšili na svatou. Zoufání nad Boží milostí se považuje za chybu. Jakmile člověk projde procesem pokání, je třeba to nechat být a soustředit se výhradně na budoucnost.
Z výše uvedeného srovnání vyplývá, že jediné křesťanství tolik bazíruje na dědičném hříchu - na vrozeném stavu porušenosti a špatném pocitu ze života, který musí být kompenzován podivnými mechanismy, jako je lidská oběť Ježíše Krista a hlavně prodlévání v negativních pocitech.
Každý, kdo kdy navštívil kostel ví, že je již předem viněn za svou existenci, na konci každé mše přítomní svorně prohlašují, že zhřešili a je to jejich vina.
Myslím, že to je opravdu jejich vina. To, že uvěřili doktríně, která šíří špatné svědomí a vytváří toxické vztahy všude, kde se objeví.
Zdroje:
Milliard Erickson. Introducing Christian Doctrine. Baker Publishing.
Karen Amstrongová. Islám. 2011. Orion.
Paul Johnson. Dějiny židovského národa. 2007. Rozmluvy.
