Raná církev Ježíše okradla o dětství

Představte si, že je vám 30 let, a na dětství nemáte žádné vzpomínky. Takovou situaci nazývají psychologové termíny jako disociativní amnézie či represe. Každopádně se jedná o velké trauma.

Zpravidla něco takového nastane, když dojde v rodině k týrání nebo nějakému silnému emočnímu zážitku, které dítě vytěsní, a tím přijde o své vzpomínky.

A teď, jak to souvisí s Ježíšem Kristem? O Ježíši Kristu od jeho několika měsíců do 30 let nevíme vůbec nic. Jedinou zprávu v tomto temném období doplňuje evangelium podle Lukáše, které tvrdí, že se ve 12. letech objevil v jeruzalémském chrámu. Jinak zhola nic.

Co bylo na Ježíšově dětství tak podivné, že se raná církev rozhodla dokumenty o této části života utajit? Je třeba říci jedno, my nemůžeme prohlásit s určitostí, že Ježíš vůbec existoval, ale můžeme pracovat s dokumenty, které to tvrdí. A evangelia nejsou jedinými spisy té doby, které se zabývají Ježíšem.

Jaký důvod bychom měli preferovat tyto záznamy přese všechny ostatní? Ostatně hlavní seznam novozákonních spisů dal dohromady heretik Marcion. Zato tehdejší církev odstranila jakákoliv evangelia s gnostickým podtextem z biblického kánonu. Čeho se bála?

Evangelia, která se zabývají Ježíšovým dětstvím, jako jsou Pseudo-Matoušovo evangelium, Arabské evangelium dětství, Koptské homilie a částečně Historie tesaře Josefa či Tomášovo evangelium dětství byla napsána autory, které vůbec neznáme.

Ostatně s biblickými evangeliemi je to podobné. Původně nebyla napsána pod jmény Matouš, Lukáš, Marek a Jan. Církev tyto nálepky k nim dodala až posléze, aby zvýšila jejich autoritativnost. Nevíme tedy vůbec nic konkrétního o identitě autorů Ježíšova životopisu, ať se jedná o jakoukoliv jeho verzi.

Jisté je jedno, byli to vzdělaní lidé, kterých bylo tehdy málo a ještě méně bylo těch, kteří byli schopni psát literaturu. Určitě to nebyli lidé, kteří měli Ježíše doprovázet na cestách. Ježíšovi apoštolové, jako Petr, byli buď negramotní nebo mluvčími aramejštiny, nikoliv řečtiny, ve které jsou evangelia dána dohromady.

Pak zde máme gnostická evangelia jako Tomášovo evangelium, Evangelium pravdy, Filipovo evangelium , Evangelium podle Jidáše, Evangelium podle Marie Magdalény, Evangelium Egypťanů, která se zabývají jinou Ježíšovou stránkou než tehdejší církevní normativní přístup.

Gnostikové především trvali na tom, že hmotný svět je zlý a zkažený, že jediná forma pravé duchovnosti musí být odhmotněná a že se v podstatě není třeba v této věci spoléhat na Ježíše Krista jakožto spasitele. Nicméně s jeho postavou pracovali.

Někteří gnostici šli dokonce tak daleko, že tvrdili, že samotný Spasitel musí být spasen. Tím, že se ocitl v hmotném světě, usadila se na něm jistá materiální špína či zlo, ze kterého musel být vykoupen.

Evangelia primárně pojednávající o Ježíšově dětství jsou zpravidla až velmi pozdního data. Pochází z období 2. - 7. století. V té době, kdy se psala podstatná část těchto evangelií o Ježíšově dětství, byla již křesťanská církev ve společnosti etablovaná a měla zavedený biblický kánon. Co bylo tedy motivem pro jejich napsání?

Nepochybně se řada lidí tehdy divila, proč o Ježíšově životě skoro nic neví. Autorizovaná evangelia pokrývají jen pár let jeho života. A zbytek odbývají několika větami.

Arabské evangelium dětství vzniklo v syrské předloze až v 6. století. Vychází ze staršího Tomášova evangelia dětství, které pochází ze druhého století, z doby, když již byla všechna autorizovaná evangelia na světě. Pseudo-Matoušovo evangelium pokrývá dobu Ježíšova útěku do Egypta. Jeho vznik se klade do období 6.-7. století.

Tomášovo evangelium dětství je chronologicky první. Ježíš podle něj byl poměrně hravé a mstivé dítě. Zabíjel jen tak z plezíru lidi, aby je poté mohl opětovně vzkřísit. To ostatní evangelia se věnují jeho cestování po Egyptě. Zde se odehrává hodně zázračných momentů, jako jsou pády egyptských model, které způsobí přímo: dítě Ježíš.

Vůbec celá cesta Egyptem je pokrytá Ježíšovými zázraky. Koptská pravoslavná církev má dodnes vytýčenou takzvanou svatou trasu, kterou měla Ježíšova rodina kráčet, po které nyní chodí poutníci, zde se modlí a vyprošují si zázraky.

Církev sice odmítla tyto zázračné zkazky o Ježíšově působení v dětství, ale zároveň z Ježíše udělala Jezulátko, které je umístěno v různých kostelech, aby k němu jako k symbolu zázračného dítěte mohli věříci chodit a vyprošovat si zázraky.

Očividně tento aspekt legendárních evangelií v křesťanství zůstal. Opětovně jej nastolila až nutnost se bránit všemi prostředky proti reformaci. Tehdy církevní preláti neváhali vytáhnout proti protestantům i se zázračným dítětem - Ježíšem. Ježíšovy vzpomínky na dětství to však nijak neoživilo. Byl znovu - tentokrát již jako dítě - zneužit pro církevní propagandu.

Ježíšův obraz se odvíjel od toho, co si o něm myslela raná církev, ne opačně. Za svého života Ježíš nikoho nepověřil, aby se stal jeho oficiálním životopiscem, proto jeho narativ je čistou literární konstrukcí tehdejší církve.

A viděli jsme, že příběhů o Kristu, ať už autentických nebo ne, máme k dispozici daleko více, než by církev ráda přiznala.

Každopádně jedna věc je jistá - většinu křesťanů nikdy nezajímalo, čím si jejich Ježíš musel v dětství projít. Přitom jak víme, dětství je nejdůležitější období pro další vývoj osobnosti a rozhoduje o něčích činech.

Očividně křesťany ani tolik nezajímá Ježíš jako takový, jeho osobnost či životní prožitky, jako to, co jim sám nabízí. Ježíš se tak stal pouhým nástrojem - figurou v rukou rané a současné církve, aby plnil podobně jako arabský džin v láhvi přání svých následovníků a jako otevřený kohoutek je oblažoval požehnáním a duchem štěstí.

Co by na to řekl Ježíš dnes, kdyby žil? Asi by nejdříve zašel k psychoanalytikovi a snažil by se za každou cenu oživit své vzpomínky na dětství. A pak by zjevně odkráčel, stal se mediálním či politickým mágem, a na nějaký kříž by se bezesporu vykašlal.

Zdroje:

Richard Bauckham. Jesus: A Very Short Introduction 2011. OUP.

Nicola Denzey. Introduction to „Gnosticism“ Ancient Voices, Christian Worlds. 2013. Oxford.

Simon Gathercole. The Apocryphal Gospels. 2021. Penguin.