Článek
Příběh o Ježíši, skutečný, pravdivý zčásti či vůbec, vypovídá v mnohém spíše než o jednom člověku z Galileje o většině lidí na světě a jejich vlastních škodlivých sklonech.
Jste rádi, když za vás někdo udělá vaši práci? Když se za vás cítí vinný místo toho, abyste měli výčitky svědomí vy? Když vám pomůže místo toho, abyste si pomohli sami? A co když za vás trpí někdo jiný nebo máte výhody na jeho účet?
Možná vy rádi nejste a bylo by vám stydno, ne tak milionům lidí na světě.
Pak máte odpověď na otázku, proč se stal ve světě tak populárním archetyp Ježíše Spasitele.
Spasitelský komplex
Ukřižovaní na Filipínách, před tím se i bičují. Utrpení jen tak je velmi nezdravý psychologický fenomén
Ačkoliv spasitelský komplex není oficiální psychiatrickou diagnózou, je to mimořádně zajímavý psychologický jev. Ve stručnosti se dá říci, že se jedná o přesvědčení, že má někdo tak mimořádné nadpřirozené schopnosti, kterými vás může spasit.
V jednom zařízení pro duševně choré se našel „Mesiáš“. Všude hlásal, že je Ježíš Kristus. Takových Ježíšů bývá na psychiatrii hodně. Ale tentokrát to bylo jiné. Prášky na takovou halucinaci očividně nezabírají, tak co s tím?
Terapeuti se rozhodli k ráznému řešení. Dva z nich začali nanášet trámy a třetí z nich je stloukal. Náš „Ježíš“ začal být nervózní. „Co to děláte?“, dožadoval se odpovědi. „Jsi přeci Kristus ne? Tak víš, co bude následovat.“ V mžiku byl tento pacient vyléčen.
Na Filipínách se ovšem v době Velikonoc odehrává podobný úkaz. Akorát, že řada lidí jde „na kříž“ dobrovolně. Chtějí zakusit Ježíšovo utrpení, které údajně musel vytrpět za celý svět.
A jsme u kořene problému.
Ježíš Kristus a jeho ambice
Ježíš tiší bouři podle evangelijního příběhu. Ježíš si troufl i na to, popásat se s živly
Podle evangelií byl Ježíš v podstatě megaloman. Rysy megalomana se projevují takto:
- má přehnané sebevědomí - je přesvědčen o své nenahraditelnosti. To Ježíš byl. Tvrdil, že on byl vyvolen, aby zemřel za všechny, a nikdo to nemůže udělat za něj.
Dítky, ještě chvíli jsem s vámi. Budete mě hledat, ale jako jsem řekl Židům, tak nyní říkám i vám: Kam jdu já, tam vy přijít nemůžete.
Dalším rysem megalomana je: odtrženost od reality. Navrhuje velké projekty, které nemůže dokončit. Ježíšův velikášský projekt bylo Boží království, o němž tvrdil, že on je v něm rovnou králem. Zmátl tím dokonce i místodržitele Piláta:
Ježíš řekl: „Moje království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; mé království však není odtud.“ Pilát mu řekl: „Jsi tedy přece král?“ Ježíš odpověděl: „Ty sám říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“
A nikoliv posledním rysem megalomana je: nesnáší kritiku. Stejně ohnivě se Ježíš utrhoval na každého, kdo se jej snažil od jeho utrpení ochránit. Jednou řekl Petr:
Pane, buď k sobě laskavý. Takový osud tě nepotká.“ „Klid se za mě, Satane!“, zvolal Ježíš.
Realitou je, že takovou osobu se spasitelskými rysy je třeba spíše léčit, než ji povzbuzovat v tom, aby je rozvíjela. Bohužel tehdejší lidé nebyli moc jiní než ti dnes, tak Ježíše raději povzbuzovali v tom, aby se nechal ukřižovat, než naopak.
Důsledky Ježíšova spasitelského komplexu
Krucifix - jeden z nejstarších dochovaných. Krucifix byl také symbol utrpení, které Sasům způsobili křesťané jejich násilným převracením na víru
Je nepochybné, že jako člověk měl Ježíš psychologické problémy. A ty následně přenesl i na své následníky. Ti měli v dalších stoletích obrovské potíže. Stali se z nich, podobně jako z jejich Pána, mučedníci. Umírali v římském cirku za jeho ideály.
A tak se to táhlo dál. Postupně však křesťanů přibývalo a ubývalo těch, kteří byli ochotni za svou víru trpět. Původně byli svatými nazýváni všichni členové komunity, časem se z nich stala jen vyloučená malá skupinka, která byla ochotná trpět za všechny.
Svatí pak dávali ostatním příklad a vysílali signál, že pořád jsou tu někteří, kteří jsou ochotni druhé „spasit“ a položit za ně život.
Ideová shoda spasitelského komplexu s určitými kulturními nikami
Jihoamerické kostely se zpravidla vyznačují monstrózností a velkou mírou použití krvelačných motivů. Ve shodě s místní kulturou
Když křesťané dorazili do Ameriky, došlo k náhlému setkání blízkých ideologií. Jihoameričané je v podstatě přivítali a až poté, co zjistili, že křesťané nepřišli jen v míru, ale těžit jejich zdroje, obrátili.
Nicméně, ve staré Americe byla živá tradice obětování vybraných jedinců za druhé již od časů Toltéků a jejich předků. Ano, od těch mírumilovných Toltéků od kterých se dnešní naivní Evropané učí „Čtyři dohody“. Ti byli tak „progresivní“ a nebrali si opravdu nic osobně, že doslova obětovali i vlastní děti pro svůj budoucí úspěch.
Popularita Čtyř dohod v evropském a americkém prostředí je ve skutečnosti následkem křesťanského evropského myšlení, kterému je celkem jedno, co se děje druhým, hlavně, aby byli spaseni ti, kteří jsou zaměřeni plně a jen sami na sebe.
Když křesťané do Ameriky přišli se svým umučeným Ježíšem, byli přivítáni doslova s otevřenou náručí. Paradoxem bylo, že křesťanští misionáři opovrhovali místní krvavou kulturou, zatímco sami nesli totéž v jiném kulturním obalu. Proto je také křesťanství v jižní Americe pořád živé a neubývají mu následovníci. Nicméně, není to dáno vnitřním obrácením ke křesťanství, ale kulturním krvelačným nastavením místní kultury. Žádná dobrá zpráva pro svět. Míru násilí to rozhodně neposunuje směrem dolů, ta je v jižní Americe naopak na vzestupu. Rovněž se vrší počet nevinných obětí takového spasitelského komplexu všude na světě.
Myslím, že takový přístup celkově nebyl psychologicky dobrý a poskytl velmi špatný vzor celému světu. Díky misíím tento archetyp křesťané roznesli do celého světa. Dnes tu máme většinu, která se pohodlně veze a spolehá na těch pár vyvolených, kteří ji potáhnou dál, jako na káře.
A už vůbec nesejde na tom, jestli jste věřící nebo ne. Podvědomě je touto spasitelskou virovou nákazou nakažen celý svět.
Nicméně, i dnes se blýská na lepší časy. Takových „svatých“ razantně ubylo a ti, kteří původně druhým pomáhali a měli za to zásluhy jiní, od podobných pošetilostí raději upouštějí.
Díky Bohu, že tomu tak je.
Zdroje:
Bible.
Sheri. L. Johnson. Abnormal Psychology: The Science and Treatment of Psychological Disorders. 2021. John Wiley.
