Článek
Existuje rčení - drží jako helvetská víra. Všechny země, které navzdory odporu katolické většiny zůstaly protestantské, se staly ekonomickými lídry.
České země byly svého času z drtivé většiny evangelické.
A náhle, simsalabim, jako mávnutím kouzelné hůlky se překatoličtily. Ke své škodě.
Ekonomický vliv protestantské víry
František Lotrinský byl ve zvláštní situaci, císař, ale za něj vládla císařovna. Taky díky katolickému zpátečnictví
V době, kdy přišli na trůn Habsburskové, měla česká evangelická šlechta téměř absolutní kontrolu nad zemí. Habsburkové si nekupovali žádného zajíce v pytli, dobře věděli, že ekonomický potenciál českých zemí je velký. Se svou katolickou výchovou však byli tak trochu zabrždění a nebyli schopni českou ekonomiku dál rozvíjet.
K tomu ve velkém došlo až za manžela Marie Terezie, Františka I. Štěpána Lotrinského, který převzal vzor panující ve svém francouzském rodišti. Francie se za vlády Ludvíka XIV. stala ekonomickou velmocí. Vyčerpaná byla až dlouholetou válkou s Habsburky o španělské dědictví. Ludvíkův „předchůdce“ a mentor jeho tehdejšího kancléře Mazarina, kardinál Richelieu, neváhal bojovat proti katolíkům o nadvládu nad Evropou. A nestyděl se kvůli tomu spojit s protestantskými Švédy. To on byl autorem teze státního teritoria, které je nadřazené požadavkům víry.
Čeští pobělohorští protestantští exulanti zásadním způsobem ovlivnili a obohatili hospodářský, kulturní a vědecký vývoj tehdejší Evropy, nikoliv však Česka.
Všichni, kdo jsou vypovězeni, strojí se pryč, a to větším dílem bez peněz, nebo statků neprodávají, protože žádný kupec nechce kupovati, a kdo má peníze na úrocích, nemůže nic dostati. Hrubě veliká je však bída, a kam se kdo obrátí, slyší pláč, naříkání, žaloby, křik, takže teskno poslouchati; nejvíce ty ubohé paní, kterým dcery bráti se strojí (na katolickou převýchovu do klášterů), tak těžce to nesou, že div smyslů nepozbývají. A ačkoliv kamenné srdce mohlo by se nad tím slitovati, já však, pokud se může z zevnitřku poznati, nevidím pří žádném žádné s nimi útrpnosti, aniž kdo jest, kdo by chtěl jim poskytnouti rady nebo pomoci, ale všady se toliko slyší, že musí tak býti.
Zato české země byly za katolických Habsburků, kteří vyhnali dvě třetiny české elity ze země a způsobili třicetiletou válku, jakoby zamraženy v čase.
Tento stav ekonomicky trvá v podstatě dodnes, kdy je Česko ekonomickým vazalem svých sousedů, zejména Německa, které primárně profitovalo z luteránství.
Konec poddanství v českých zemích - až 6 století zpoždění oproti Západu
Reformy Josefa II. byly dlouho očekávány a přišly s křížkem po funusu. Nicméně i tak byla většina z nich po jeho smrti zrušena
Feudalismus v českých zemích oficiálně skončil až 7. září 1848, kdy vstoupil v platnost zákon o zrušení poddanství a roboty . Na základě výnosu císaře Josefa II. bylo v roce 1781 zrušeno nevolnictví, které již dávno v jiných zemích Evropy neexistovalo několik století.
Poddanství v západní Evropě zanikalo postupně a lišilo se podle jednotlivých regionů, narozdíl od střední a východní Evropy však skončilo daleko dříve. K jeho faktickému rozpadu v západní Evropě docházelo od 14. do 16. století.
Z Francie víme o stávkách dělníků na vinicích již ze 14. století. Řada lidí se ve středověku na Západě najímala na trhu za standardní plat. Něco takového bylo na Východě nemyslitelné.
Zatímco na Západě se rozvíjel především díky protestantskému vlivu kapitalismus a svobodný trh práce, na východ od řek Labe a Rýna došlo k procesu označovanému jako druhé nevolnictví. Šlechta zde naopak poddanské povinnosti utužila, aby mohla masivně exportovat obilí na Západ.
Češi a katolictví: nikterak dobrý mix
Nové Město bylo jedním z Karlových developerských projektů. Již ve své době byl za zenitem. Praha zrovna neslavila úspěch u zahraničních návštěvníků
Je třeba říci, že část Itálie na tom byla jinak. Zatímco Češi se chovali jako papežštější než samotný papež, severní Itálie byla narozdíl od její římské - jižnější části, zcela jiný vesmír.
Bankéři jako rodina Medicijů z Florencie vytvářeli finanční impéria, která se mohla skvěle rovnat těm pozdějším protestantským. Akorát tam nešlo o rozvoj díky náboženství, spíše navzdory jemu. Italská invence stála proti zkostnatělým církevním zákonům, a proto italští bankéři vyvinuli řadu finančních nástrojů jako směnky, aby se zaostalosti církevního systému vyhnuli. Z jejich podnikání ale stále měli morální kocovinu. Protože pořád museli obcházet oficiální církevní systém.
Něco takového, průkopnického, bylo v té době či později v Čechách nemyslitelné. Vzpomeňme i na českého nejvýznamnějšího panovníka Karla IV., který sice vystavěl Prahu jako takový Disney park, do kterého právě proto dodnes jezdí zahraniční turisté obdivovat místní atrakce, ale sám místo toho, aby modernizoval, spíše zařadil zpátečku. Místo, aby stavěl renesanční stavby, ulpíval na odchozí gotice. Již v jeho době se jednalo o jakýsi relikt, živoucí skanzen, nikoliv o aktuální trend či inovaci. Do Prahy se proto tehdy nikdo ze zahraničí moc nehrnul. Francesco Petrarca, italský renesanční básník, častý korespondent s císařem Karlem, nad Prahou a Karlovým zpátečnictvím mroužil obočím.
V jeho době byla totiž v Itálii renesance v plném proudu, do Čech došla mnohem později. Sám Karel IV. velmi podkuřoval církvi, a kvůli tomu dokonce nechal upálit několik set protestantů. Svým potomkům pak víceméně zanechal zadlužené megalomanské developerské projekty.
Češi a katolická víra nikdy nebyl dobrý poměr.
Faktory protestantského úspěchu
Jan Kalvín
V Německu přišel s Lutherem velký ekonomický růst. A to jednoduše proto, že Martin Luther požadoval, aby každý Němec uměl číst Bibli v rodném jazyce. Za tímto účelem došlo k masivnímu vzdělávání a pochopitelně s tím spojenému ekonomickému rozvoji.
Zatímco v kalvinistickém Švýcarsku, které bylo donedávna výkladní skříní úspěchu evropské ekonomiky, došlo ještě k něčemu hmatatelnějšímu. Jan Kalvín doslova založil moderní švýcarskou ekonomiku. Nebyl to ekonom. Je třeba si říci, že pokud zemi vedou čistokrevní ekonomové, zpravidla nebývá úspěšná, protože nechápou, že ekonomická prosperita není založena na počítání peněz a sledování finančních toků, ale na naprosto jiných faktorech. Na posvátných mechanismech, které když ve společnosti dokážete oživit, máte vystaráno.
Kalvín to uměl. Radikálně proměnil motivační systém pro práci. Dnešní mladí Češi například nemají žádnou motivaci trvale pracovat a spořit, protože chápou, že se neustále propadají do spirály nicoty. Tato společnost jim nenabízí trvalé hodnoty. Kalvín chápal, že příčina dobré práce spočívá v dostatečné motivaci k ní.
Kalvín přišel s revolučním pohledem na lidskou práci. Na rozdíl od tehdejšího katolického středověkého pohledu, který viděl ideál v mnišské askezi a chudobě, Kalvín prohlásil neutuchající práci za náboženskou povinnost a formu oslavy Boha. Podnikání a zisk již nebyly interpretovány jako hřích. Úspěch v práci a bohatství byly naopak vykládány jako projev Boží milosti a potvrzení toho, že člověk žije správně.
Kalvín v Ženevě zavedl extrémně přísný morální kodex a asketický životní styl. Zakázal hazard, tanec, přejídání a jakýkoli luxus. Tento životní rytmus měl přímý ekonomický dopad: lidé tvrdě pracovali a vydělávali peníze, ale protože nebylo za co je utratit, začal se hromadit kapitál. Tento nahromaděný kapitál nebyl vyhozen za „luxusní“ blbosti, ale byl reinvestován zpět do obchodu a výroby, což vedlo k rozvoji raného kapitalismu.
Jeden z nejzásadnějších Kalvínových zásahů do ekonomiky byl zákaz nošení zlatých šperků a výstředních ozdob. Tento krok zpočátku ekonomicky položil ženevské zlatníky. Aby přežili, museli své řemeslo transformovat. Začali spojovat zlatnické umění s mechanickou precizností a přeorientovali se na výrobu hodinek, které byly naopak považovány za praktickou a povolenou věc. Tím Kalvín bez vědomí toho, co se stane, položil základ světoznámému švýcarskému hodinářskému průmyslu. A firmy jako Rolex byly na světě.
Paradoxně dnes každý, kdo nosí luxusní hodinky jako symbol svého životního úspěchu, odkazuje tímto na kalvinistické hodnoty.
Oproti katolické církvi, která zakazovala úrok jako lichvu, Kalvín půjčky na rozumný úrok legalizoval. Podmínkou bylo, že nebudou sdírat z kůže chudší vrstvy obyvatelstva a naopak budou sloužit rozvoji komunity. Což Češi se svými ohravnými kreditními společnostmi vůbec nepochopili. A tak se Ženeva a celé Švýcarsko stalo rájem úroků a od toho byl jen krok k tomu, aby se stalo mekkou světového bankovnictví.
Donedávna byl švýcarský bankovní sektor znám jako naprosto diskrétní. Za žádnou cenu nebyly poskytovány informace o určitých bankovních účtech. To už se změnilo. Nicméně tento přístup rovněž přišel s Kalvínem. Kalvín totiž emancipoval individuum oproti autoritě státu. Stanovil právo na ochranu soukromé sféry. Počítalo se s tím, že každý jedinec bude zodpovědně plnit své povinnosti a bude ve svých obchodních vztazích seriózní a diskrétní.
Kalvín rovněž vytvořil ze Ženevy mozkový trust, kam přicházeli ti, kteří byli pro svou víru pronásledováni v jiných zemích.
Češi se velmi rádi a podvědomě často odvolávají na Švýcarsko, když vzdychají nad vlastními poměry. Mohli jsme tu mít Švýcarsko, kdyby…
Ano, kdyby Češi nepřestoupili na katolictví, odehrál by se tu zcela jiný příběh.
Zdroje:
Alexander Anievas. Kerem Nişancıoğlu. How the West Came to Rule. The Geopolitical Origins of Capitalism.2015. Pluto Press.
Fernand Braudel. The Wheels of Commerce. Capitalism 15-18. century. 1982. William Collins.
Wilhelm J. Wagner. Habsburská monarchie : dějiny Rakouska-Uherska slovem i obrazem. 2011. Knižní klub.
Václav Bůžek. Rostislav Smíšek. Habsburkové 1526-1740. 2017. NLN.
Jaroslava Staňková, Josef Pechar. Tisíciletý vývoj architektury.1979. SNTL.
