Článek
Sport je pro mě přirozenou součástí života už dlouho.
Ne proto, že bych honil výsledky nebo medaile, ale proto, že mi pohyb pomáhá držet hlavu srovnanou. Bylo období kdy jsem sportoval opravdu jen příležitostně a právě běh se postupně stal tím sportem, ke kterému se vracím nejčastěji.
Běhám silnici, trail, dlouhé trasy. Občas závod, občas jen ticho v lese. Zajímá mě vytrvalost — fyzická i mentální. Jak se tělo chová po několika hodinách pohybu, co začne dělat hlava, kde jsou skutečné limity a které jsou jen domnělé.
Postupně jsem se dostal k větším výzvám formátu 100 km / 24 hodin. Beru je jako prostor, kde se člověk hodně dozví sám o sobě. O trpělivosti, rozhodování, krizích i malých vítězstvích, která nejsou vidět zvenku.
Kromě běhu mě baví i další sporty: cyklistika, lyžování, plavání nebo badminton. Beru je jako doplněk — něco, co tělo udržuje funkční a hlavu svěží. Běh ale zůstává středem všeho.
Tenhle blog není tréninkový plán ani sportovní poradna.
Píšu o tom, co zažívám: přípravu, pochybnosti, radost z pohybu i momenty, kdy se nedaří. Pokud tě zajímá běh bez přehnané motivace a bez iluzí, jsi tady správně.
