Článek
4.duben 1945
Tento den došlo k osvobození Bratislavy.
Během druhé světové války proběhlo na československém území mnoho lokálních bitev, šarvátek a přestřelek, včetně 4 velkých vojenských operací, které si vyžádali desetitisíce padlých v řadách armád Sovětského svazu, Československa, Rumunska a Polska. Konkrétně se jednalo o Karpatsko-Dukelskou operaci, Ostravsko-Opavskou operaci, Pražskou operaci a Bratislavsko-Brněnskou operaci.
Jelikož se blíží výročí 80 let od osvobození Bratislavy, podrobněji se podíváme na poslední jmenovanou vojenskou operaci.
Když 2.dubna blížící se spojenecký front dobyl letiště ve Vajnorech, opustili Bratislavu prezident Tiso, vládní činitelé i členové Hlinkovi gardy a vyhledali azyl v rakouském klášteře Kremsmünster. Sebou vzali vše co mělo cenu, což dokládá svým svědectvím bratislavský žid Gabriel Szász, který svůj návrat do osvobozené Bratislavy okomentoval slovy: „Vrátil jsem se do našeho bytu, ale ten byl úplně vyrabovaný a
zničený. Rodiče byli neznámo kde.“
Přestože tedy začátkem dubna nejenom přestala v Bratislavě fungovat vláda klerofašistického Slovenského státu, byl zastaven provoz továren a úřadů, nefungovala městská doprava a byly dokonce zastaveny dodávky elektřiny i plynu, nemínili Němci a Maďaři vydat město do sovětsko-rumunských rukou bez boje.
Po zničení všech strategických mostů včetně mostu Milana Rastislava Štefánika a po naverbování bratislavských Němců nevyjímaje starší ročníky do tzv. Festungsbataliónů, se k obraně města postavila 6.německá a 3.maďarská armáda.
Ve dnech 2. a 3.dubna vojska 2.ukrajinského frontu pod velením maršála Rodiona Malinovského, leteckými útoky, raketovou a dělostřeleckou palbou, vyčistili od nepřátel území Vajnor, Dynamitky a Trnávky. Vše bylo navíc podpořeno sovětskou Dunajskou válečnou říční flotilou pod velením kontradmirála Cholosťakova, která již 28.března vysadila 83.brigádu námořní flotily 20 kilometrů východně od Komárna tzn. do týlu nepřítele a také 23.střeleckým sborem, který rychlým přechodem přes Dunaj 29.března vyčistil území Žitného ostrova. Těmito akcemi byla připravena výhodná pozice na frontální útok, kterým by došlo k osvobození města.
V ranních hodínách 4.dubna přešla do útoku pěchota 25.gardového střeleckého sboru a 23.střeleckého sboru, jenž byla součástí 7.gardové armády 2.ukrajinského frontu a která byla podporována 27.tankovou brigádou i 2.rumunským tankovým plukem. Tento útok byl z pravého břehu Dunaje podpořen útokem 10.gardového střeleckého sboru 46.armády 3.ukrajinského frontu, který se odpojil od hlavního proudu vojsk Rudé armády směřující k Vídni. Pod soustředěným tlakem útočících vojsk se německo-maďarská obrana brzy zhroutila a obrátila se v panický útěk.
Po umlčení zbylých jednotlivých hnízd odporu v
pouličních bojích, již ve večerním čase mohla Bratislava slavit osvobození od nacistické nadvlády.
Dne 8.května se již do svobodné Bratislavy přestěhovala československá vláda s prezidentem Edvardem Benešem.
Při osvobození Bratislavy padlo 742 sovětských, 470 německých a maďarských vojáků, ale bohužel i 121 civilistů.
Osvobozením Bratislavy však tato vojenská operace neskončila a spojenecká sovětsko-rumunská vojska
čekali další náročné boje, které vyvrcholily osvobozením Brna 26.dubna, při kterém padlo dalších 4.246 rudoarmějců.
Čest a sláva našim osvoboditelům. 🪻
