Článek
16.červen 1426
V blízkosti města Ústí nad Labem, na vršku, který se později začal nazývat Na Běhání (nemusíme si klást otázku proč), během jedné z největších a nejkrvavějších bitev celého období husitské revoluce, došlo z pohledu husitů zřejmě k nejjednostrannějšímu vítězství.
Během relativního klidu v českém království bylo dohodnuto, že spojená husitská vojska (Sirotci, Táborité, Pražané, Žatecko-Lounský svaz a kališnická šlechta z Čech a Moravy) dobijí hraniční města v severních Čechách, která byla v područí Míšňanů nebo Sasů. Tato města se stávala nástupnickými místy k vniknutí křížových výprav z Německé říše na naše území.
Jako první bylo vybráno město Ústí nad Labem. Obléhaní Míšňané se však v Ústí nevzdávali, neboť očekávali pomoc od svých katolických spoluvěrců. Tato pomoc se však zdála býti nereálnou, protože míšeňský markrabě i saský kurfiřt v jedné osobě Fridrich se v té době nacházel na Říšském snemu. Mobilizace vojsk se ujmula jeho manželka Kateřina, která svou energií překvapivě dokázala shromáždit údajně až 70.000 bojovníků. Střízlivý reálný odhad soudobých historiků hovoří o 13.000 mužích. I přes toto prudké snížení počtu vojska se jednalo o počet srovnatelný s předchozími i budoucími křížovými výpravami, které v té době mířili do Českého království. Spojená husitská vojska se zřejmě pohybovala na počtu 11.000 bojovníků.
Po zjištění přibližujícího se nepřátelského vojska, husité zrušili obležení Ústí a postavili vozovou hradbu na již zmíněném vršku Na běhání. Jelikož byla neděle husité požádali své německé protivníky o odložení bitvy, aby nedošlo k prolití krve v posvátný den. Tento návrh byl ze strany katolíků odmítnut. Další návrh husitů, aby byly ušetřeny životy zajatců, byl katolíky nejenom odmítnut, ale navíc okomentován slovy, že budou ubíjet malé i velké. V následujících hodinách se sami měli přesvědčit o rčení z Bible, že pýcha předchází pád.
Katolické vojsko podniklo útok na vozovou hradbu ve dvou proudech a vzhledem k jejich množství se jim podařilo několik vozů povalit a hradbu tím prolomit. K jejich zděšení, se však za první řadou vozů nacházela druhá řada, která byla plná střelných zbraní. Po masakru uvnitř vozových hradeb následoval zmatený útěk poražených směrem k hranici. Během bitvy, během pronásledování, a i na následky dehydratace v tropickém horku došlo k úmrtí 4.000 útočníků. Vzhledem k původnímu stavu jejich vojska se jednalo o drtivou porážkou a jelikož na straně husitů bylo ztraceno pouze 30 životů, z našeho husitského pohledu se jednalo o drtivé vítězství nemající srovnání.
Katastrofální konec invazní armády způsobil i paniku v ústecké posádce, která se taktéž dala na útěk, takže dobití oslabeného Ústí již bylo snadným krokem.
