Článek
30.červenec 1945
Ze šesti torpéd vypálených z ponorky I-58 našli dvě svůj cíl, který za pouhých 12 minut potopil do více než 5kilometrové hloubky. Tímto nešťastným cílem byl těžký křižník USS Indianopolis.
Před touto tragickou nocí křižník dopravil na leteckou základnu na ostrově Tinian komponenty uranové jaderné bomby Little Boy, která byla následně shozena z bombardéru Enola Gay na město Hirošima.
Do mrazivé nicoty se s vrakem lodi potopilo přibližně 300 námořníků. Zbylých 900 krvácejících, zraněných a popálených mužů se ocitlo na hladině oceánu mezi skvrnami topného oleje, hořícími troskami a pomalu připlouvajícími žraloky.
V nedokonalém systému evidence lodí, vojenský úředník připsal k Indianapolisu poznámku, že loď dorazila. Tím byl osud přibližně 600 mužů zpečetěn. Celé 4 dny a 5 nocí nikdo z amerického námořnictva Indianapolis nepostrádal.
Po několika dnech a nocích hrůzy zahlédl na otevřeném moři trosečníky pilot amerického námořnictva, který se v oblasti nacházel na rutinním hlídkovém letu. Nahlášenou zprávu: „Mnoho mužů ve vodě.“ zachytil pilot létajícího člunu Catalina, předal ji nedalekému torpédoborci Cecil Doyle a sám přistál nedaleko skupiny přeživších námořníků. Na svém letadle z vody vytáhl 56 vyčerpaných můžu. Při několikadenním pročesávání okolí se podařilo zachránit dalších 260 námořníků. Zranění, dehydratace, otravy slanou vodou a útoky žraloků si vybraly jednu z nejkrvavějších a nejznámějších daní v historií námořních katastrof.
Této katastrofě však mohlo být zabráněno kdyby Indianapolis, při plavbě z Guamu do Leytského zálivu dostala požadovaný torpédoborec. Požadavek byl však velením námořnictva zamítnut, protože dle zprávy se v oblasti nenacházely japonské ponorky.
Ve skutečnosti však námořní rozvědka věděla, že v oblasti operují 4 japonské ponorky, ale nechtěli vnitřní komunikací ohrozit prozrazení toho, že prolomili japonské komunikační šifry.
Všechna tato pochybení byla při poválečném vyšetřování zametena pod koberec a jako obětní beránek byl americké veřejnosti předhozen kapitán lodi Charles McVay.
K očištění kapitánovo jména došlo až potom co teprve jedenáctiletý Hunter Scott z Floridy, shlédl film Čelisti a následně vyvolal veřejnou kampaň, která vedla k vymazání zmínek o kapitánovo vině ze všech námořních písemných složek. Bohužel tohoto návratu ctí se již kapitán nedožil, protože pod tlakem médií a veřejnosti spáchal sebevraždu.
Jelikož ke zlomu v tomto tragickém případu došlo pod vlivem filmu, necháme na závěr příspěvku promluvil kapitána Quinta: „Japonská ponorka nám narvala dvě torpéda do boku, šéfe. Vraceli jsme se do Leyte z ostrova Tinian, dovezli jsme tam bombu. Hirošimskou bombu. Dvanáct set chlapů šlo do vody. Loď se potopila za 12 minut. Kolem čtvrtý ráno se objevil první žralok.“
