Článek
Jde o nepřijatelný nátlak, zastrašování nejvyššího ústavního činitele. To musí být jasné po přečtení zpráv pana Macinky každému školákovi. Nic na tom nemění většinou slaboduché výmluvy pana ministra, že šlo o vyjednávání. Bez ohledu na to, jak bude znít čistě právní výklad této události, je takové chování v politice nepřijatelné a od nás, většiny občanů České republiky, neakceptovatelné. Kdyby byl pan Macinka příslušníkem vojenské junty někde v Mali, tak by mu to tam možná někdo „zbaštil“. V civilizované, demokratické zemi se takto nevyjednává!
Jde o fatální selhání ministra zahraničních věcí a celé vlády, které závažnost situace zatím vůbec nedochází. Místo aby premiér začal situaci energicky řešit a postavil se na stranu práva a politické kultury, společně s ostatními členy vlády situaci bagatelizuje a slabošsky a alibisticky se snaží házet spoluvinu na prezidenta. Tato situace je pro nás, většinu občanů České republiky, neakceptovatelná. Gangsterské vyhrožování, ač to většině členů vládní koalice přijde normální, v naší zemi místo mít nesmí. Jediná správná a vůbec možná cesta pro pana prezidenta byla zprávy zveřejnit. Skutečně se týkají nás všech.
V době, kdy čelíme bezprecedentním výzvám přírodním i geopolitickým, potřebujeme mít ve správě naší země ty nejlepší z nejlepších. Nejenom odborníky, ale i lidi s mimořádným morálním kreditem a mezinárodním respektem. Ne ty, kteří si to o sobě myslí, ale ty, kteří jimi opravdu jsou. Jen za těchto předpokladů bude někdy opravdu líp. Zaráží mě, že vládní koalice v této souvislosti vydala prohlášení, kde požaduje po panu prezidentovi, aby pana Turka jmenoval na post ministra životního prostředí. Pan Turek nemá žádné odborné ani morální předpoklady tuto funkci ve prospěch občanů této republiky vykonávat. V tomto duchu vyznívají i názory veřejného mínění. Pan prezident lidsky zcela správně a v souladu s ústavou zamezil výkonu ministerské funkce člověku, který se opakovaně vyjadřoval v rozporu s Listinou základních práv a svobod a dopouštěl se i jiného společensky nepřijatelného jednání. Pan prezident svůj krok ještě k tomu všem veřejně vysvětlil. Je alarmující, že vládní koalice minimálně v tomto případě odbornou i morální způsobilost ministerského kandidáta zcela ignorovala a vůbec nepochopila, že tyto kvality mají nějaký význam.
Už staří Římané věděli, že existuje velmi těsný vztah mezi osobní morálkou a veřejným pořádkem. U politiků to platí dvojnásob. Chceme, aby se takto chovali ředitelé škol, lékaři v nemocnicích, úředníci na městském úřadě? Aby nám tvrdili, že vyhrožovat a zastrašovat je normální a máme si na to zvyknout? Pokud nechceme dopustit morální rozklad a frustraci celé společnosti, tak chování pana Macinky akceptovat nemůžeme. Je to naše země a naše budoucnost, nenechme si ji bezcharakterními autoritáři vzít. Postavme se za demokracii, za slušnost, za vědu i za pro demokracii nepostradatelná svobodná media, na která už mají vládní činitelé také spadeno. Vláda je tu pro nás, ne my pro vládu.
Americká historička a žurnalistka Anne Applebaum na závěr knihy Autokracie poznamenává: „Demokratické státy mohou být napadány a ničeny nejen zvenčí, prostřednictvím válek, ale i zevnitř, prostřednictvím demagogů. Demokracie však může být též zachráněna, ale jen v případě, že ti, kteří v ní žijí, vynaloží úsilí na její záchranu.“
