Článek
První odmítnutí
Když jsem synovi oznámila, že někoho mám, hned mě zarazil. Řekl, že po zkušenostech jeho známých nechce, aby se u mě někdo přiživoval nebo aby mi kdokoli zasahoval do života. Vysvětloval mi, že lidé v mém věku podléhají iluzi, že musí mít za každou cenu společnost, a že si tím často přivodí jen problémy. Dodal, že můj byt je bezpečné místo a že nechce, aby tam chodil někdo cizí. Neměl ani zájem partnera poznat. Stálo mě dost sil neodpovídat podrážděně, protože jsem se cítila jako malé dítě, kterému někdo diktuje pravidla v jeho vlastní domácnosti.
Nečekané setkání
K prvnímu setkání došlo úplně náhodou. Partner přišel na kávu a syn se objevil neohlášeně, prý mi přinese vytištěné smlouvy k pojištění. Sotva vešel, zarazil se ve dveřích. Pozdravil, ale tón měl chladný. Začal partnerovi klást otázky, které působily skoro jako výslech. Chtěl vědět, co dělal před důchodem. Partner klidně odpověděl, že pracoval jako strojní inženýr v jedné státní firmě, měl náročnou pozici a odešel až po sedmdesátce. Syn se ptal dál, tentokrát přímo. Zeptal se, kolik má vlastně důchod, že ho to jen zajímá kvůli orientaci. Partner na to odvětil, že mu chodí něco málo přes 30 tisíc měsíčně, protože měl vysoké odvody a pracoval dlouho.
Otočka během minuty
V tu chvíli jako by někdo synovi přepnul výraz. Najednou si sedl pohodlněji, zeptal se partnera, jestli nechce čaj nebo koláč, a začal se ptát úplně jiným tónem. Už to nebyly podezřívavé otázky, ale zájem o to, kde cestoval, co ho baví a jak se seznámil se mnou. Připomněl, že je rád, když mám někoho po boku, kdo je finančně zajištěný, protože tak prý nevzniknou žádné nepříjemnosti. Dokonce prohlásil, že by bylo fajn, kdyby partner občas přišel, že to může doma trochu ožít. Sledovala jsem ho a připadala si jako v absurdní scéně. Ještě před chvílí mi zakazoval odvést partnera přes práh a teď mu nabízel druhý koláč.
Co jsem pochopila
Seděli jsme u stolu a já sledovala, jak se ti dva smějí nějaké historce z práce. V té chvíli mi došlo, že synova starost nebyla o mě, ale o praktické věci, které se dají spočítat na kalkulačce. Když zjistil, že partner nebude nikomu viset na krku, otevřely se mu dveře k úplně jinému chování. Neřekla jsem mu, co si o tom myslím. Jen jsem si uvědomila, že svůj život musím řídit podle toho, co cítím já, ne podle toho, kolik kdo bere a komu se to hodí.
