Článek
Ve své nekonečné naivitě jsem očekával, že během podzimu skončí tanečky kolem změny majitele klubu. Samozřejmě, že jsem vedl debaty s mnoha kamarády a kolegy, kteří se více či méně zajímají o dění v Sigmě, a mnozí z nich mě přesvědčovali o tom, že vlažný zájem, co říkám- vlastně vůbec nějaký zájem stávajícího vedení o nějakou nabídku - je v podstatě jenom mediální hra bez reálného základu, která by vedla ke změnám v klubu.
Realita je taková, že fotbalová veřejnost ví tzv. kulové s přehazovačkou, klub evidentně nechává veškeré nabídky regulérně vyhnít, a jako vždy se nezmění vůbec nic.
Říká se, že dvakrát nevstoupíš do stejné řeky, ale já sám jsem udělal kdysi podobnou zkušenost. Ještě jako hodně aktivní (dnes už bývalý) předseda sdružení fanoušků Sigma United jsem obcházel primátory (a jednoho hejtman, který měl zájem o dění v klubu a zajímal ho názor fanoušků), aby město z pozice minoritního majitele akcií více slyšelo na názor fanoušků, a dokonce v jednom otevřeném dopise jsme požadovali nějakou participaci na řízení klubu, jehož část vlastní město Olomouc, tudíž jeho občané formou svých daní. Nic.
Později, v roce 2014 (ano, to letí, už je to deset let) jsem byl zapojen s Tomášem Ujfalušim, Pavlem Hapalem a manažerem Romanem Brulíkem do projektu Spojme síly pro Sigmu s obrovskou podporou veřejnosti, určitého okruhu místních podnikatelů a reálným zájmem města. Zase nic. V klubu jsme opět nikoho nepřesvědčili.
Situace se sice za tu dobu změnila, pár lidí v klubu rovněž, ale Sigma nikoliv. Systém mrtvého brouka spolehlivě funguje nadále.
Před rokem, po sérii článků o hospodaření klubu, dostala celá záležitost díky „prasečím hlavám“ nový náboj a vše se posunulo také do osobní roviny. Vygradovalo to tím, že Ultras Sigmy přestali komunikovat s klubem, došlo i na strkanici v domácím kotli při zápase s Duklou s pořadateli ohledně „nepovoleného“ transparentu a dalším věcem.
Má to jeden paradoxní důsledek, na Andrově stadionu ubývají i přibývají fanoušci současně. Ubývají domácí, přibývají hostující. Severní tribunu nevyprodávají jen Chachaři, ale i Sparťani a Slávisti. S takovou nám Sever brzy vyprodá i Dukla a domácí divák bude definitivně v menšině.
Za těchto okolností jsme ještě mohli být rádi, že se Sigmě dařilo alespoň na hřišti, což už je ale minulostí. 12. místo, byť s jedním odloženým zápasem, je do nebe volající ostuda. Přitom usilovat o třetí místo za stávající konstelace není zase až tak vysoko položená laťka. Nebo o čtvrté. Alespoň.
V kádru máme nejlepšího střelce ligy, a jsme za to nesmírně rádi, ale také kvanta gólmanů, kteří sice chytat umějí, někteří z nich jsou bezesporu i talentovaní, ale na zhlédnutí sestřihu jejich minel za uplynulé dvě sezóny by nestačilo poločasové studio. Nechci vinit jen gólmany, nepříznivých okolností se sešlo víc, dohrát zápas v 11 lidech se rovná zázraku a defenzívní bohorovnost někdy hraničí až se sabotáží.
Sudí, potažmo VAR - hrůza.
Pozitivum je kromě unikátního majstrštyku s Janem Klimentem také sázka nového trenéra Tomáše Janotky na mládí, ačkoliv sám určitě ví, že zahltit kádr mlaďochy není úplně to pravé ořechové a zkušení hráči se vždy hodí, minimálně v kabině.
Proti omlazení nic nenamítám, vadí mi způsob, jakým se to těsně před sezónou prezentovalo. Typická Sigma.
Nevím, kde stále čerpat tu sílu fandit Sigmě. Základy mám položené přes 50 let. Nějaké perpetuum mobile, či co.
