Článek
Masový rozvoj sociálních sítí je fenoménem první čtvrtiny 21. století. I on má – jako koneckonců vše na světě – svá pozitiva a negativa. Můžeme velmi rychle vyhledat informace, které nás zajímají, zkracují dobu, kterou jsme dříve trávili v knihovnách při pátrání po datech, informacích apod. Na druhé straně každý, kdo vstupuje na tuto platformu a nepíše pouze o krásách petrklíčů jako poslů jara, se může (a dozajista stává) subjektem nenávistných projevů anonymních jedinců, skrytých pod různými nicky, kteří mu jsou schopni přát to nejhorší.
A platí přímá úměra, že čím známější jedinec, tím vyšší počet podobných výpadů a míra zla. Stačí mít jen odlišný názor na dění okolo sebe a útok podobný roji sršňů je zde. Od zpochybňování mentální způsobilosti autora až po přání smrti, rakoviny a podobných laskomin. Televize NOVA začala ústy známých tváří, jež se staly subjektem podobných výpadů, proti tomuto fenomenu bojovat a to zmíněným způsobem „counterspeech“. Odkaz
Definice counterspeech (někdy překládána jako protimluv) je přímá, aktivní reakce na nenávistný, škodlivý nebo nebezpečný projev, jehož cílem je zpochybnit, podkopat nebo zmírnit jeho dopad. Vychází z doktríny, že lékem na špatnou mluvu je „více řeči“ než vynucené mlčení, a využívá vzdělávání, reakce založené na empatii nebo faktické opravy k deeskalaci online nenávisti a k podpoře obětí.
Metody, užívané v counterspeech, jsou založené na poukazu empatie („jak byste se cítil, kdyby o vás psali to, co vy píšete o mně“), humoru (snaha o to, aby hatespeech působila směšně než útočně), vyvracení faktů (poukazem na odbornou stránku tématu, o které autor sdělení ví více než jeho stalker) atd.
Rovněž předpokládá, že pokud pověstná mlčící většina odhodí svůj stud či nechuť se do podobných půtek zapojit, množství obranných reakcí sníží frekvenci nenávistných projevů. Jen na okraj podotýkám, že vyhrožování násilím je trestný čin s patřičnou sazbou.
Teorie zůstává teorií a praxe praxí. Nedávno jsem zmiňoval odkaz Umberta Eco a jeho esej nazvanou Legie idiotů. S rozvojem sociálních sítí přibylo masově těch, kteří mají pocit, že jejich přínos ve veřejném diskursu je na stejné úrovni jako u odborníků, jež se problematice věnují celý svůj profesní život. Že pokud se každému hlasu přisoudí stejná legitimita, pravda se stává volitelnou. A dodávám, že poukazem na neodbornost, neznalost či vyslovenou lež prakticky vždy vyvolá u usvědčeného tsunami hate speech.
Otázkou zůstává, máme-li reagovat metodou counterspeech na každý podobný výpad. Zkušenost říká, že to sice lze, ale čas, strávený touto činností je neúměrný výsledku. Pokud v diskusi vyvrátíme ony lži, protistrana vyrukuje okamžitě s další a celý cirkus se spustí nanovo a ještě s větší razancí, takže to nakonec autor vzdá a protistrana „slaví“.
Jsem si navíc jist, že pokud by jedinec, který pouští do virtuální debaty svou frustraci a nenávist vůči jinému názoru, byl postaven tváří v tvář tomu vůči němuž se vymezuje, byl by diskurs na zcela jiné úrovni, pokud by byl vůbec. Odvaha, s níž se pouští do autora jemu nesouhlasného názoru, by se při přímém kontaktu rozplynula jako ranní mlha.
Nevím, jaký efekt bude mít debata o hate speech a counterspeech. Je však jisté, že i toto málo je lepší než nic. Neboť zhrubnutí veřejné debaty je zřetelné a podporuje stejný charakter virtuálních debat.
„Přijďte mi to říct do očí.“
