Článek
V dosavadním systému plateb za zdravotní péči bylo prvním krokem tzv. „dohodovací řízení“, jednání mezi poskytovateli zdravotnických služeb a zdravotními pojišťovnami. V drtivé většině tato jednání skončila tzv. nedohodou, protože požadavky jednotlivých skupin, hájící poskytovatele, byly v rozporu s nabízenými úhradami ze strany pojišťoven, které nabízely méně, než byla představa těch prvních. Poté vždy nakonec jako trumfové eso vyneslo definitivní verdikt Ministerstvo zdravotnictví tzv. „úhradovou vyhláškou“, což býval jakýsi kompromis.
V dohodovacích řízeních bylo na straně poskytovatelů několik zájmových skupin, které vždy netahaly za jeden provaz, což činilo zmíněná jednání komplikovanými a neuspokojujícími některé profesní organizace. (Svaz ambulantních specialistů, ČLK, Sdružení ambulantních gynekolgů a mnoho dalších). Logicky, protože když z jednoho měšce přihodíte o cosi více na jednu hromádku, na té druhé stejný obolus ubude.
Pan nový ministr navrhuje revoluční krok. /zde/.
Jednotlivá zařízení se budou individuálně domlouvat se zdravotní pojišťovnou, kolik peněz za svou péči dostanou. Na první pohled se může zdát, že jde o krok správným směrem. Odpadne jeden mezičlánek – ministerstvo, lobbisté už nebudou na něm leštit kliky, odměnování bude spravedlivější a v systému se ušetří.
Dovolím si nyní tak trochu zafušovat do prognostického smýšlení. Jako ambulantní lékař v terénní praxi vnímám – stejně jako pacienti – současnou katastrofální situaci v oboru, kdy nemocní nemohou nalézt lékaře požadované odbornosti. Je to dáno mnoha faktory. Jedním z těch podstatných je věk lékařů v terénu, jenž je v průměru jen pár let od důchodové hranice. Mladí lékaři zůstávají raději v nemocnicích, kde je dnes pro ně mnohem klidnější prostředí a to jak stran vytíženosti, tak i odměny za práci. To je příčinou malého zájmu o práci v terénu. Navíc, řada nemocnic – i těch velkých – ruší své odborné ambulance. Dalším důvodem je naprostý nezájem o tento lékařský segment ze strany politické representace, která se v posledních letech zaměřovala na primární péči (praktické lékaře) a nemocnice. Ambulantním specialistům klesala cena bodu a to i přes inflaci v posledních letech. Nelze se divit, že je jich v terénu málo a doba čekání na vyšetření se prodlužuje.
Zdravotní pojišťovny vědí, že v nemocnicích toho mnoho ušetřit nelze. Primární péče je hodně sledovaná a jakékoli restrikce v tomto segmentu jsou politicky neprůchozí. Zůstane zmíněná „neviditelná“ část. Pojišťovny ve finančním presu se budou snažit ušetři každou korunu a navrhovaná reforma jim dá do rukou možnost, jak „nasmlouvat“ částku pro každého lékaře v terénu. Představa nějakého pečlivého jednotlivého posuzování, která ambulance je lepší a horší (a které lze tedy cosi přidat a které zase ubrat), je zcela iluzorní. Jaká budou kritéria? Lékař, který předepisuje jen běžné léky a komplikované nemocné jaksi „odesílá“ jinam, bude jistě lépe hodnocen než ten, který bude brát do péče ty, které nikdo nechce pro jejich nákladnost. To, že se to děje i dnes, nepochybujte. Epilepsii můžete léčit za stokoruny měsíčně s mnoha vedlejšími projevy léků, nebo za tisíce bez nich. Račte si vybrat, ke komu se s touto nemocí pohrnete, milí pacienti.
Vedle toho pojišťovny vědí, který lékař „zlobí“ (rozuměj – vždy se odvolává proti srážkám, pojišťovnou udělovaným každoročně třeba jen za to, že dělal více vyšetření magnetickou resonancí, než jeho kolega, případně, že píše dražší a účinější léky). S těmito lékaři se bude jednat jinak, než s těmi, kteří se „podrobili“ a neprotestují.
Lze očekávat, že velké řetězce začnou budovat jakési továrny na zdraví, kde budou zaměstnáni specialisté a kde jistě půjde ušetřit nějaké peníze. To vše za cenu, že se v křesle lékaře oboru, kam budete docházet, vždy objeví někdo jiný. U mnoha chorob je cenným a jinak nedosažitelným faktorem to, že vás váš specialista dokonale zná a pozná jakoukoliv změnu i tu malou, což je v systému „karusel“ nemožné. Spolehlivě se vytratí špatně popsatelný, avšak velmi důležitý (ne-li nepodstatnější) intimní vztah pacient-lékař. Vulgárně vyjádřeno, pro péči si budeme chodit jako pro mléko do Kauflandu.
Výsledkem bude možná i to, že lékaři s nízkou platbou od pojišťoven budou pracovat v modu státní kasy jen 2-3 hodiny denně a zbylou dobu bude pracovat mimo systém – rozuměj za platbu na dřevo. Pacient svou péči dostane mnohem dříve, dostane ji tam, kde si vybere. Ale fakticky ji bude hradit dvakrát.
Opravdu si i voliči ANO myslí, že bude líp?
