Článek
Dělám si samozřejmě srandu. Volební program nikdo nečte (čest tomu promile, které snad ano). V době neskutečných možností šíření čehokoliv po sítích je nějaký psaný text s body A-Z čtením, o němž víme, že jde o fráze, neuskutečnitelné sliby (třeba jen tím, že se za 4 roky nedají absolutně stihnout) a to i přesto, že se na svůj program všechny strany odvolávají jak před, tak i po volbách. Pokud nějaký šťoural namítne, že toto přeci v programu bylo slibováno, dostane výjimečně odpověď, že to sice bylo v plánu, ale objektivní důvody…
Co zabírá mnohem více, jsou cesty, města i vesnice lemující plakáty s jednoduchými hesly a usměvavými laskavými tvářemi. Rovněž předvolební debaty mají svou nepochybnou sledovanost a to nikoli pro to, aby informací dychtivý občan získal přehled, ale spíše pro těšení, jak si ti za pultíky zase porafají a koho třeba nachytají na švestkách. Slibem nezarmoutíš, nabízet jarmarečním způsobem samá pozitiva při utajení toho, kde na to vezmeme, na to jsme za léta svobodné politické soutěže již přivykli.
Co zabírá zcela spolehlivě, je komodita strach. Vyděsit voliče, vykreslit jim temnou budoucnost plnou beznaděje, strádání a slz, aby ve finále onen muž či žena sdělili, že oni je toho ušetří a z marasmu vyvedou.
Takovou českou ouverturou byla slavná Klausova „mobilisace“ v roce 1998. Svým vzhledem měla připomínat tu z roku 1938, kdy naši zem již skutečně ohrožoval nacismus. Dopadlo to „oposiční smlouvou“, vzájemnou dohodou „obránce a útočníka“ a zhnusením části společnosti, které docvaklo, že jde o obyčejný tyjátr.
Obě presidentské volby Miloše Zemana byly provázeny podpásovými údery proti svým protivníkům, z nichž byl vyvolán strach z toho, že by mohli být v čele státu. Karel Schwarzenberg byl osočen, že bude trvat na navracení majetku sudetským Němcům a že je ho žena je nacistka. Obojí byl samozřejmě nesmysl, po volbách se dokonce Miloš Zeman za vědomou lež omlouval, ale platné to bylo jako mrtvému norkový kožich. O 5 let později jsme měli možnost vidět plakáty s nápisem „Zastavme migraci a Drahoše“, kde bylo opět sděleno, že volbou protikandidáta se do naší země přihrnou miliony muslimských uprchlíků. Samozřejmě, že šlo opět o lež a zřetelnou pitomost, která ale bezpečně zafungovala.
Na Slovensku před posledními presidentskými volbami byl protikandidát Ivan Korčok označen jako válkychtivý jedinec (samozřejmě nesmysl), což bohatě stačilo, aby vyhrál Peter Pellegrini. U nás se o totéž snažil Andrej Babiš, naši občané – naštěstí – na uvedenou hloupost tentokrát neskočili.
Nicméně, prodej strachu funguje spolehlivě. I v době relativního blahobytu, který v současnosti máme a kdy se podstatná část elektoriátu má jako nikdy v dějinách (myslím samozřejmě důchodce), je třeba vykreslit budoucnost jako bídné období, v níž se budou občané v podobě zombie hladově pohybovat okolo kontejnerů a hledat v nich stravitelný odpad, kdy budeme v zimě sedět okolo kamínek v potrhaných hadrech a nahřívat zkřehlé ruce. Kdy dozajista dojde k falšování voleb. Kdy budeme odvádět nenáviděné EU hrozivé částky, kdy se u nás budou stavět základny NATO, kdy.....každý si vybaví řadu dalších a dalších katastrof, které se na nás s nezvratností tsunami řítí a které nás pohltí.
Boj proti tomuto umělému strachu je složitý, protože funguje a při myšlenkovém vyprázdnění strany či hnutí jde o výborné téma. Spasitelská funkce proti všem vyjmenovaným zlořádům vytváří i zjevnému lháři a darebákovi jakousi svatozář, v níž se ztrácí jeho myšlenkový deficit a mnohdy i zjevná stupidita, s níž před občany vystupuje. Dokonce platí i přímá úměra, že čím větší ohrožení, tím více naslouchajících a následných volebních procent. Vyděšený jedinec – jak známo – je snadno ovlivnitelný a lze s ním snadněji manipulovat.
„Zkusme bejt stateční,“ prohlásil před více jak třemi lety Jiří Suchý v době začátku ruské agrese na Ukrajině. Jak ukazuje další doba, věděl, co přijde a jaká bude po pár letech nálada ve společnosti.
Zkusme bejt stateční a nedat na stále sílící implementaci strachu do naší mysli. Protože v opačném případě nás pohltí a vytratí se kritické myšlení a nejspíše i pověstný selský rozum. A příkladů, kam to až může vést, máme v dějinách přehršel.
