Článek
Nenávist vůči Židům totiž rozhodně nezmizela ani více než 80 let po porážce nacismu. Právě naopak to dokonce vypadá, že v některých skupinách nejen na politické periferii získává v poslední době antisemitismus živnou půdu v přestrojení za kritiku Izraele.
I v Evropě navíc znovu ožívají staré antisemitské konspirační teorie o Židech, kteří v skrytu v pozadí tahají za nitky a ovládají celý svět. Slyšet je občas můžeme i v českém prostředí. Nedávno byly dokonce propagovány člověkem se silným vlivem na nejmladší generaci.
Skandální vyjádření Sugar Denny
Influencerka Denisa Kouřílková známá především jako Sugar Denny nedávno ve svém videu s názvem „ZIONISMUS: Jak vzniklo nejkontroverznější politické hnutí moderní historie“ tvrdila, že „sionističtí Židé jsou za vším“.
Navíc se nechala slyšet, že by chtěla o sionistech udělat celou sérii: „Chtěla bych určitě udělat to, co všechno ovládají, co všechno mají pod kontrolou, co všechno chtějí.“
K současnému nárůstu antisemitismu nepochybně přispěla jedna nedávná událost: Masakr 7. října roku 2023, který dal příčinu izraelskému tažení proti Hamásu v Gaze a předznamenal také bezprecedentní nárůst protižidovské nenávisti po celém světě.
V mnoha evropských zemích se Židé přestávají cítit bezpečně. Možná pro některé paradoxně zaznívají nenávistné výroky na adresu Židů od lidí, kteří tvrdí, že hájí zájmy jiných skupin považovaných za utlačované, marginalizované či všelijak znevýhodněné.
Metastázující antisemitismus
Francouzská investigativní novinářka Nora Bussigny nedávno přinesla pro mnohé šokující svědectví z prostředí radikální levice. Podle jejích slov antisemitismus nyní dokonce „metastázuje novými, alarmujícími způsoby.“
Vlastně nejde o žádné překvapení. Její zjištění totiž vlastně jen potvrdila to, co mnozí už dlouho v hloubi duše tak nějak tušili.
Nora Bussigny je Francouzka s marocko-arabskými kořeny. Vyrůstala v prostředí, kde se s Židy prakticky nesetkala. Sama přiznává, že bez rodičů, kteří ji včas varovali, mohla sama také sklouznout k antisemitismu jako mnozí kolem ní.
Když byla teenager, chtěla jít na představení antisemitského komika jménem Dieudonné. Rodiče jí ale řekli: ‚Ne, to už je moc‘ a vysvětlili jí, co je antisemitismus. Právě i díky prostředí, z něhož novinářka pochází, má její svědectví takovou váhu. Nelze ho totiž jednoduše smést ze stolu jako nějakou „proizraelskou propagandu“.
Více než rok se Nora Bussigny infiltrovala do řad francouzských krajně levicových protiizraelských skupin. Pod falešnou identitou se účastnila různých demonstrací, univerzitních akcí a také protestů skupin podporujících feministickou a LGBT agendu.
Absolvovala dokonce workshopy organizací podporujících terorismus. Skandovala slogany o „genocidě“, tleskala davům oslavujícím Hamás a 7. říjen. Samozřejmě ne z vlastního přesvědčení, ale proto, že se to v těchto skupinách očekávalo.
Její svědectví popsala ve své knize
Svoji zkušenost popsala v předmluvě ke své nedávno vydané knize Les Nouveaux Antisémites následovně: „Během celého roku jsem se s plnou diskrétností účastnila demonstrací, schůzek a online diskusí.“
Dále píše: „Prozkoumávala jsem univerzitní kampusy. Tleskala jsem vedle hysterických davů oslavujících terorismus. Účastnila jsem se feministických protestů a vedla dialog v obecních budovách s členkami organizace (Samidoun), která je v mnoha zemích zakázána pro své úzké a prokázané vazby na terorismus. Během demonstrací údajně bránících práva žen a LGBT osob jsem skandovala proti „genocidě“ a pro „palestinský odpor“ – zjevně ozbrojený „odpor“ – bez jakékoli zmínky o tom, že by homosexuálové byli v pásmu Gazy, kterému vládne Hamás, mučeni nebo vražděni ve jménu šaríi.“
V mnoha krajně levicových organizacích ve Francii narazila na všudypřítomný antisemitismus a antisionismus, které jsou nyní společným jmenovatelem různých skupin, které by v mnoha jiných otázkách jen těžko hledaly společnou řeč.
„Na vlastní oči jsem viděla, do jaké míry jsou islamisté, krajně levicoví takzvaní ‚progresivní‘ militanti a feminističtí, LGBT a environmentální aktivisté úzce propojeni sdílenou nenávistí k Židům a Izraeli,“ řekla francouzská novinářka v rozhovoru pro izraelský deník The Times of Israel.
„Je to ironické, protože historicky byla extrémní levice roztříštěná. Mnoho radikálních skupin se nikdy nedohodlo, přestože snily o sblížení svých bojů. Před 7. říjnem jsem byla přesvědčená, že se mohou sjednotit pouze kolem společné nenávisti k policii a tomu, co pro ně symbolizuje. Nyní jsem ale viděla, jak je jejich nenávist k Židům, respektive sionistům, abychom použili jejich termín, účinnější v jejich sjednocování ve společné věci,“ svěřila se také izraelskému listu.
Nenávist k Izraeli jako jednotící prvek
Islamisté, radikální levice, samozvaní „progresivisté“, ekologičtí aktivisté i části feministického a LGBT hnutí podle ní dnes nacházejí společný jazyk právě v nenávisti k Izraeli a „sionistům.“
Jde v podstatě o starý antisemitismus v novém kabátě. Jeho nedílnou součástí jsou různé konspirační teorie o „sionistickém vlivu“ navíc ve spojení s démonizací Izraele a oslavou terorismu. Vše je zabalené do líbivé rétoriky odvolávající se na lidská práva.
Nora Bussigny měla dokonce možnost hovořit o svých zjištěních s vládními ministry a poslanci. Koncem října podrobně vypovídala před vyšetřovací komisí Národního shromáždění ohledně islamistických hnutí ve Francii podporujících terorismus a propagujících islamistickou ideologii, a jejich strategie budování vztahů s národními a místními politiky.
Za zavřenými dveřmi informovala komisi o znepokojivém vývoji a osobách, jejichž jména a činy označila za ohrožující budoucnost Francie kvůli jejich protidemokratické agendě.
Na slyšení od ní zaznělo, že během své práce v utajení identifikovala klasické antisemitské stereotypy, které byly přeformulované pouhým nahrazením slova „Žid“ slovem „sionista“.
„Tato rétorika byla křiklavě patrná během výcviku organizace Urgence Palestine, kterého jsem se účastnila. Řečníci hovořili o údajném ‚sionistickém spiknutí‘ ve Francii, v němž ‚sionisté‘ ovládají média a infiltrovali se do vlády. Tato obvinění nejsou ničím jiným než věrným přepracováním tradičních antisemitských klišé, která již byla v minulosti pozorována na extrémní pravici,“ prohlásila také Nora Bussigny.
Hrozba pro Francii
Ještě znepokojivěji působí skutečnost, že tyto myšlenky nacházejí odezvu i na francouzské politické scéně. Novinářka zmiňovala v této souvislosti především Rimu Hassan, političku palestinského původu narozeného v Sýrii. Nyní je europoslankyní a vysoce postavenou členkou radikálně levicové strany La France Insoumise.
„Rima Hassan má potenciál stát se francouzským (Zohranem) Mamdanim,“ řekla Nora Bussigny v narážce na protiizraelského newyorského starostu. „Podařilo se jí radikalizovat velkou část (strany) La France Insoumise. Jelikož je spolu s Jordanem Bardellou nejsledovanější politickou osobností ve Francii na sociálních sítích, má obrovský vliv. Hassan je posedlá Židy a je nejnebezpečnější političkou spojenou s antisemitismem a islamismem. Dnes je v La France Insoumise výrazně stavěna do popředí díky Jean-Luc Mélanchonovi, který chápe, že její ultraradikální diskurz oslovuje mladou generaci,“ dodala.
Ve svém vyjádření pro Times of Israel také vyjádřila Nora Bussigny obavy o nejmladší generaci: „Dělá mi starosti, co se děje s generací Z, tedy s těmi, kteří se narodili po roce 1995, z nichž mnozí budou příští rok poprvé volit v komunálních volbách a poté v roce 2027 v prezidentských volbách.“
Úspěch navzdory výhružkám
Svá zjištění shrnula francouzská novinářka v už zmíněné knize „Les Nouveaux Antisémites“ („Noví antisemité“). Jak se dalo očekávat, musela její autorka čelit bojkotům ze strany knihkupectví obviněním ze zrady a ze spolupráce s „genocidním režimem“ či dokonce výhružkám smrti.
„Od vydání knihy (tj. konce září) jsem terčem výhrůžek smrtí, hrozných urážek a obrovského množství nenávisti, zejména na sociálních sítích,“ svěřila se Bussigny, která se při vystupování na veřejných akcích neobejde bez policejní ochrany.
Podle jejich slov část tohoto nepřátelství pramení z jejího francouzsko-marockého původu a někteří lidé s ní zacházejí jako se zrádcem palestinské věci a komplicem sionistů. Někteří ji také bezdůvodně a naprosto nesmyslně obviňují z toho, že dostává peníze od Izraele.“
Přes všechny překážky, které jí byly kladeny, se kniha popisující praktiky na krajní levici stala ve Francii bestsellerem a setkala se s velkým ohlasem v médiích. V roce 2025 dokonce získala cenu Prix Edgar Faure za nejlepší politickou knihu roku!
Někteří si to možná nechtějí připustit, ale dnes už nikdo nemůže pochybovat o tom, že antisemitismus na krajní levici je nepopiratelnou realitou. Pokud někdo stále tvrdí, že nejde o antisemitismus, ale jen o legitimní kritiku Izraele, tak si lže do kapsy!
Její kniha ostatně končí slovy: „Tuto knihu končím tím, že vám jednoduše říkám, že nyní, když jste si přečetli, co jsem napsala, už nemůžete říkat, že jste to nevěděli.“
