Článek
Nejinak tomu bylo i u našich západních sousedů v případě Alternativy pro Německo. Nemůže být pochyb o tom, že zvláště druhá zmíněná strana se projevuje jako toxická. Důvodů by se našlo více: znepokojení budí její stále méně skrývaná podpora Ruska a také vazby některých jejích členů na místní neonacistickou scénu.
Opravdu jen „bývalí“ komunisté?
Začněme u Švédska. Švédští demokraté si v nedávných parlamentních volbách pohoršili. Snad i proto, že jejich pozice v oblasti migrace minimálně zčásti přejaly i další strany. V příští vládě pravděpodobně nebudou.
Naopak se bohužel často zapomínalo na extremistickou Levicovou stranu (Vänsterpartiet), která se stala skokanem těchto voleb. Od minulých voleb si polepšila zhruba o 1,5 procentního bodu a 6 mandátů.
Co by nám na ní mělo tak vadit? Varovným znamením by pro nás měla být už její minulost. Jedná se o stranu, která měla až do roku 1990 v názvu slovo „komunistická“.
Zjevně se nikdy úplně nevyrovnala se svou minulostí, kdy aktivně podporovala Stalinovu politiku. Ještě po potlačení maďarského povstání v roce 1956 strana tvrdě razila sovětskou linii.
Dnes už sice v názvu slovo komunismus přímo nemá, ale nikdy se ho nezbavila ve svém programu.
Obal se změnil, obsah zůstal stejný
Strana se nikdy nezřekla inspirace Marxovým učením. Svědčí o tom její program z roku 2024, kde se mj. píše: „chceme opustit mocenské struktury a rozvíjet rovnoprávnou a socialistickou společnost, vybudovanou každým podle jeho schopností, každému podle jeho potřeb.“
Komunistické ideály strana vyznává i nadále. Mimochodem, spolu s místními Zelenými tato strana hlasovala proti vstupu země do NATO s tím, že by to dle slov lídryně Nooshi Dadgostar Ukrajině nepomohlo a jen dále zhoršilo napětí v Pobaltí. Nepřekvapivě.
Neméně by nás měla znepokojovat ještě jedna věc. Mezi jejími členy najdeme antisemity a sympatizanty islámských teroristů. Po 7. říjnu čelila řada jejích členů nařčením z antisemitismu.
Dva poslanci kvůli tomu dokonce museli stranu opustit. Dále musela strana ze svých řad vyloučit nebo z kandidátek stáhnout několik místních politiků, kteří na sociálních sítích schvalovali útoky Hamásu nebo sdíleli antisemitský obsah.
Opravdu má být tato strana přijatelnou alternativou ke Švédským demokratům?
Nebezpečně rudý Berlín
V Německu zase v nedělních volbách v Berlíně zvítězila krajně levicová Die Linke. Kampaň založila především na líbivém tématu dostupného bydlení. Už nyní existuje v Berlíně přísná cenová regulace.
Místní lidé zde před několika lety dokonce hlasovali ve prospěch vyvlastnění bytů velkých společností. Vedle toho prosazuje tato strana i otevřenou migrační politiku, odzbrojení policie a volební právo pro lidi bez německého občanství.
Pro nás by ale měly být důležité také jiné znepokojivé věci. I v tomto případě se jedná o stranu s komunistickou minulostí. Vznikla totiž sloučením postkomunistické Strany demokratického socialismu (PDS) a levého křídla sociální demokracie.
K tomu je pro úplnost potřeba ještě dodat, že zmíněná PDS byla nástupkyní Sjednocené socialistické strany Německa (SED), která držela otěže moci v NDR. Nikoho by proto nemělo překvapovat, že prosákla na veřejnost zpráva, že ve svých chatech čelní funkcionáři mládežnické buňky oslavovali právě východoněmeckého diktátora Ericha Honeckera, ale také Stalina a Mao Ce-tunga.
Samotné fórum pak označují jako „stalinistické“. Některým členům očividně nedělá problém vychvalovat i diktátory, kteří mají na svědomí miliony lidských životů. Ani německá strana Die Linke tedy nezapře svoje kořeny.
Tím podobnost se Švédskem nekončí
Také v Německu se radikální levice ve snaze získat si některé skupiny voličů pokoušela brnkat na islamistickou a protiizraelskou strunu. Mládežnická organizace Levicové strany v berlínské části Neukölln distribuovala samolepky s vyobrazením postavičky Hello Kitty držící kalašnikov.
Na pozadí je palestinská vlajka, hvězda se srpem a kladivem a slogan „Organizujte třídní válku.“ Mládežnické křídlo Die Linke zřejmě chtělo dát najevo, jak si představuje budoucí Berlín: pod vládou levice ve spojení s islamisty, potažmo podporovateli palestinských teroristů.
Jen o několik dní dříve vyvolalo pobouření vystoupení rappera Dahabflexe na mítinku krajně levicové strany v Neuköllnu. Mimo jiné zazněla hesla „Yalla Yalla Intifada,“ „Smrt IDF“ a „Intifáda jako PFLP“, což byl odkaz na teroristickou organizaci Lidová fronta za osvobození Palestiny.
Není divu, že předseda Centrální rady Židů v Německu, Joseph Schuster, vyjádřil obavy z případné vlády Die Linke. Poukazoval právě na zmíněný předvolební mítink, na němž zaznívaly výzvy k intifádě a smrti izraelských vojáků, zatímco publikum zpívalo a tančilo.
A aby toho nebylo málo, značné pozdvižení vzbudila bezprostředně po volbách i zpráva o tom, že se akce konané u příležitosti oslavy jejího vítězství zúčastnila hlava známého arabského zločineckého klanu, osmapadesátiletý Issa Remmo, a také Ibrahim Ibrahim.
Druhý z nich si zaslouží zvláštní pozornost
Jde totiž o zástupce extremistického „Sjednoceného palestinského národního výboru“ (VPNK), zastřešující organizace pro PFLP a Hamás v Berlíně. Ibrahim neskrýval radost, že VPNK byl „součástí tohoto úspěchu“.
Pokud ještě někdo pochyboval o tom, že strana zjevně stojí o podporu lidí s vazbami na podsvětí, islamisty či palestinské teroristy, tak dnes už pochybovat nemůže.
Oslavovat či bagatelizovat zločiny komunismu a jejich pachatele by mělo být v rozporu s evropskými hodnotami, úplně stejně jako třeba sympatie k neonacismu či popírání holokaustu.
Totéž by samozřejmě mělo platit i o podpoře radikálního islamismu a palestinských teroristů. Jaká je ale realita? Mnozí tyto hrozby vidět nechtějí, případně se je snaží všelijak relativizovat.
Nebezpečí stále vidí jen napravo
Slepý není ten, kdo nevidí, ale ten, kdo vidět nechce. Selektivní slepota vůči hrozbě ze strany islamismu a radikální levice může mít pro celou Evropu opravdu katastrofální následky. Ne, krajní levice není řešením, ale naopak součástí problému. Měli bychom to mít neustále na paměti!
Přeji hezký den a veselou mysl!
