Článek
Snad s výjimkou od reality odtržených blouznivců z řad krajní levice už nepochybuje o závažnosti problému ani většina evropské politické scény. Z některých míst zaznívá kritika, že největší nebo dokonce veškerou tíhu viny za současný stav nese Evropská unie.
Selhání experimentu
Pravda je ale jiná. V souvislosti s úspěšností při řešení migrace se bohužel málo zmiňuje jedna věc: Samotné členství v EU nehraje v této otázce absolutně žádnou roli. S problémy se více či méně potýkají členské i nečlenské země EU.
Argument, že by vystoupení z EU problém vyřešilo, je proto totálně nesmyslný. Vidíme to na příkladu Velké Británie. Nejen v případě migrace se odchod z EU stal experimentem, který totálně selhal.
Migrace je zde stále vnímána jako jeden ze dvou největších problémů země. Mnozí její obyvatelé mají vcelku oprávněný pocit, že se situace v posledních letech dokonce ještě zhoršila.
Při tom právě brexit měl migraci zastavit, protože Británie měla získat zpět vládu nad svými záležitostmi. Ostatně to byl jeden ze slibů, na němž byla založená brexitová kampaň.
„Použijeme naši znovunabytou suverenitu, abychom přinesli změny, které si lidé odhlasovali. Migraci dostaneme pod kontrolu,“ sliboval 31. ledna 2020, v den britského odchodu z EU, tehdejší britský premiér Boris Johnson.
Zde stojí za připomenutí, že se poukazovalo hlavně na migraci z nových zemí EU, tj. především střední a východní Evropy.
Odchod z EU Británii vůbec nepomohl
Ano, došlo k útlumu migrace ze států Evropské unie. Lidé z těchto zemí se v posledních letech dokonce spíše vracejí zpět. Británie ale kontrolu nad migrací nejen nezískala, ale naopak se jí naprosto vymkla z ruky. Proč?
Zapomínalo se na to, že existuje i migrace ze třetích zemí, která také může být zdrojem mnoha problémů.
Zatímco migrace z EU po brexitu klesla do záporných hodnot, nahradila ji ještě vyšší migrace z jiných částí světa, která dosáhla naprosto bezprecedentních čísel.
Po zavedení nového imigračního systému v roce 2020 dramaticky vzrostla právě migrace ze zemí mimo EU – až k téměř milionu lidí ročně.
Opak zamýšleného
Zprávy o migrantech pokoušejících se dosáhnout britských břehů na gumových člunech ostatně dokázaly vstoupit do všeobecného povědomí. Jedná se však jen o špičku ledovce a zlomek lidí, kteří se v poslední letech dostali do Spojeného království.
Jelikož přestaly stačit kapacity azylových center, museli být žadatelé o azyl provizorně ubytováni i např. v hotelích. Británie tento obrovský nápor nezvládala. Není divu, že má britská veřejnost z migrace obavy.
Nyní jsme svědky zajímavé situace. Tvrdě euroskeptická strana Reform UK si sice snad i kvůli tvrdému postoji k migraci drží vedení ve většině předvolebních průzkumů. Zároveň je nyní brexit mezi britskou veřejností nepopulárnější než kdykoli dříve. Většina lidí by si přála návrat do EU.
Zde vidíme přesně ten paradox, o kterém se v kampani mlčelo. Brexit lidem prodával jednoduchý slogan – „vezmeme zpět kontrolu nad hranicemi“.
Výsledek?
Místo kontroly rekordní čísla. Neříkám to proto, abych někoho moralizoval, ale je fér říkat pravdu. Populistická zkratka často vede k ještě větším problémům, než jaké slibovala vyřešit. Politika nemá stát na sloganech. Má stát na faktech.
Odnést bychom si proto měli následující lekci: Populismus nabízející jednoduchá vysvětlení a slibující jednoduchá řešení prostě nefunguje. Pochopí to i lidé, kteří nám tady volají po „czexitu“?
