Článek
Jejím hlavním cílem je postupné snižování emisí skleníkových plynů v Evropě až na nulu.
Boom se zastavil
Jak už jsem psal dříve, jednoznačnými premianty v elektromobilitě jsou severské země včetně Islandu, které mají i díky štědré podpoře ze strany státu více než polovinu nově registrovaných vozů na elektřinu.
Norsko jich má dokonce už více než 90 %. V „nejhorší“ z nich, Dánsku, to bylo loni „jen“ 46,1 %. Evropu ale samozřejmě zdaleka netvoří jen její severní část, ta představuje spíše výjimku potvrzující pravidlo.
Ačkoli vývoj elektromobility v Evropě vypadal donedávna slibně, ukazuje se, že další rozvoj bude nejspíše mnohem komplikovanější, než se čekalo. V roce 2018, když začínal zájem o elektromobily, to bylo podle údajů Mezinárodní agentury pro energii pouze 2 % a o rok později 3 %.
Obrovský skok přišel v roce 2020, když podíl prodaných vozů vzrostl na 10 %! A růst pokračoval v dalších dvou letech. V roce 2021 už to bylo 17 % a předloni dosáhl podíl elektrovozů na trhu pětiny! Dalo by se očekávat pokračování strmého nárůstu. Jenomže ten se zastavil.
Nyní můžeme být naopak svědky zpomalení nárůstu jejich podílu na trhu. V loňském roce už totiž podíl vzrostl jen nepatrně na 21 %! Evropu mimochodem předehnala Čína, o níž bude ještě řeč, kde loni tvořily elektroauta 38 % prodaných vozidel.
Bez dotací elektroauta netáhnou
A navíc je dost možné, že žádný další závratný růst poptávky v Evropě nepřijde ani v dalších letech. Hlavní potíž stále spočívá v nízké dostupnosti pro většinu lidí ve srovnání s klasickými spalovacími motory.
Dosavadní boom elektroaut v řadě zemí EU byl a je do značné míry závislý na masivní dotační podpoře. Zajímavé informace nyní přicházejí z Německa, které je největší zemí a zároveň největším a nejvýznamnějším trhem v celé EU. Navíc si velmi zakládá na své pověsti evropského zeleného lídra.
Loňské zrušení štědrých dotací na pořízení elektroaut zde mělo za následek propad poptávky o desítky procent. Bez dotací prostě elektromobily příliš netáhnou. Výmluvně o tom svědčí výsledky průzkumu, které Německý svaz obchodu s automobily (ZDK) sdílel pro německý deník Welt a zúčastnilo se ho zúčastnilo 348 dealerů.
Pokles skoro o polovinu
Podle zmíněného průzkumu si soukromí zákazníci od začátku roku objednali dokonce o 47 % méně elektromobilů než ve stejném období loňského roku! U firemních zákazníků byl pokles jen o něco menší – 41%.
Objednávky plug-in hybridů u soukromých zákazníků klesly o 37 % a u firemních zákazníků to bylo 33 %, tedy zhruba třetina. Pro mnohé možná překvapivě naopak poptávka po „špinavých“ naftových a benzinových vozech vzrostla o 24 % u soukromých zákazníků a u těch firemních to bylo o pětinu.
Zlepšení vyhlídek pro elektromobily se nečeká ani ve druhé polovině tohoto roku. Za klíčovou příčinu propadu poptávky považují prodejci obecně příliš vysokou cenu e-aut ve srovnání se spalovacími motory.
Až 27 % prodejců v citovaném průzkumu uvedlo, že firemní zákazníky odrazuje vysoká pořizovací cena či vysoké leasingové sazby a dalších 23 % označuje za překážku nejistou hodnotu elektromobilů při dalším prodeji.
Nesmyslný zákaz „spalováků“
Nejedná se o nic překvapivého. Pouze se ukazuje to, co říkám dlouhodobě. Elektromobily mohou být a skutečně jsou skvělou alternativou v městském provozu pro lidi, kteří dojíždí pár kilometrů. Jejich užívání a zavádění však stále naráží na četná úskalí.
Prozatím nepřekonatelnou překážku rozvoje v Evropě představuje nízká cenová dostupnost, obtížná prodejnost ojetých vozů a samozřejmě nesmíme zapomenout ani na hrozbu závislosti na zmiňované Číně. Ta už nyní z velké části ovládá výrobu jak elektromobilů samotných, tak i získávání surovin nezbytných pro jejich výrobu.
Elektromobily nejsou všelékem
Nejen pro Německo, ale především pro celou Evropu z toho vyplývá následující: Z těchto a mnoha dalších důvodů nemůžeme elektroauta alespoň prozatím brát jako všelék pro veškerou mobilitu v Evropě.
Navíc tlačit na jejich zavedení pouze nařízením shora v podobě zákazu klasických spalovacích motorů do roku 2035 považuji za naprosto nesmyslné a kontraproduktivní. Dopady takového přístupu na evropskou ekonomiku a životní úroveň zdejších obyvatel mohou být opravdu nedozírné.
Postoj k elektromobilitě se tedy musí přehodnotit a pokud se chceme vážně bavit vozidlech s čistým pohonem, mělo by se konečně začít více diskutovat i o jiných možnostech, jako je třeba vodíkový pohon či syntetická paliva.
V případě druhé zmíněné alternativy stojí za zmínku zkušenost shodou okolností též ze sousedního Německa. Nedávné srovnání tamního autoklubu ADAC ukázalo, že e-paliva mají šanci stát se vcelku dostupnou alternativou vůči běžné naftě pocházející z ropy.
