Článek
Čekali jste po historické prohře v roce 2021 nějakou kritickou sebereflexi toho, co jejich ideologie napáchala? Nehledejte ji. To slovo jim absolutně nic neříká.
Jejich uvažování se nezměnilo
Komunisté narození pár let před Listopadem či dokonce po roce 1989 mají smýšlení prakticky nerozeznatelné od kovaných stalinistů, kteří se přímo podíleli na „budování socialismu.“ Příkladem je mladý kandidát za hnutí Stačilo! Vítek Prokop.
Ten se v rozhovoru pro Echo24 nezmohl ve své odpovědi na otázku týkající se historického odkazu komunistické strany na nic lepšího, než na relativizaci jejích zločinů: „Historický odkaz je smíšený, ale to máte u celé řady myšlenkových proudů. Katolíkům také dnes nikdo nepředhazuje upálení mistra Jana Husa nebo upálení Giordana Bruna, který tvrdil, že země je kulatá. Stejně je to i s komunistickým hnutím,“ prohlásil.
Dále jsme se o něho dozvěděli následující: „Ano, v 50. letech bylo období justičních vražd, probíhaly monstrprocesy. Ale to nebylo ojedinělé za té studené války. Na druhé straně železné opony se páchala stejná, často i větší zvěrstva.“
Ponechme stranou skutečnost, že Giordano Bruno byl upálen z jiného důvodu než kvůli tvrzení o kulatosti země. Projevů naprosté neznalosti bychom v jeho vyjádření našli více. Na začátku nám kandidát za Stačilo! jen letmo připustí nějaké chyby. Dále ale jen poukazuje na to, co měli udělat špatně jiní.
Ostudná neznalost Seiferta
Vítek Prokop si navíc nejspíše neuvědomuje, jak trapně vyzněl jeho pokus vyzdvihnout přínos komunistů pro naši kulturu. Na obhajobu KSČ zmínil, že „mezi komunisty patřili básníci jako Wolker nebo Seifert.“ První se jím stal patrně z mladické naivity a nevíme, jak by se zachoval později, kdyby nezemřel mladý ve svých 24 letech.
Velká škoda, že nám pan Prokop neřekl více o tom, jak to dopadlo s druhým zmíněným autorem. Zmínkou Seiferta si totiž sám naběhl. Jaroslav Seifert byl členem KSČ osm let od jejího založení. V roce 1929 byl ale ze strany vyloučen kvůli odmítání její bolševizace. Později se dokonce stal jednou z obětí komunistické zvůle.
Zvláště za normalizace upadl v nemilost a stal se jedním z prvních signatářů Charty 77. Když v roce 1984 obdržel Nobelovu cenu za literaturu, Rudé právo tomu věnovalo dva krátké odstavečky na straně sedm, jimž předcházela o něco delší zpráva o ocenění československé expozice v Bukurešti. Ano, takhle si tehdejší režim vážil člověka oceněného Nobelovou cenou.
Nedlouho poté, v lednu roku 1986, Jaroslav Seifert zemřel. Reakce režimu představovala ukázku naprosté absurdity tehdejších poměrů. Povolený byl státní pohřeb. Nesměla se ho ale účastnit širší veřejnost a řečnili na něm funkcionáři, kteří básníkovi za jeho života škodili.
Další rozloučení s Jaroslavem Seifertem proběhlo v kostele svaté Markéty v Břevnově. Nedaleko odtud velký básník dlouho žil a on sám si navíc přál mít církevní pohřeb. Rozloučení v kostele se zúčastnilo kolem pěti tisíc lidí a obřad se stal tichou manifestací proti komunistickému režimu.
Tyto souvislosti ale kandidát za hnutí Stačilo! raději nezmiňuje. Pan Prokop by si měl doplnit znalosti, nicméně těmi komunisté stejně nikdy moc neoplývali, případně se jim vůbec nehodí do krámu.
Nulová sebereflexe
Komunistická ideologie má na svědomí desítky milionů mrtvých. I v Česku, resp. celém tehdejším Československu šly tisíce lidí do lágrů, přišly o svoje majetky a mnoha lidem zničili komunisté životy.
Dnes se ale mladí komunističtí kandidáti tváří, že na to máme zapomenout a srovnávají 40 let trvající komunistickou totalitu s upálením Jana Husa před 600 lety. Tohle pan kandidát nemůže myslet vážně.
Naše západní kultura je založená mimo jiné na schopnosti kritiky a sebereflexe. My katolíci jsme se za mistra Jana Husa a další selhání v minulosti omluvili, komunisté za miliony mrtvých nikoliv. Katolická církev mnohokrát v historii ukázala svoji schopnost přiznat vlastní chyby a postavit se k věcem čelem.
A komunisté? K ničemu takovému se nikdy neměli. Dokážou jen bagatelizovat a relativizovat své vlastní zločiny poukazováním na skutečná či domnělá selhání jiných. O jedné věci proto nemůže být pochyb: Komunistická totalita, ani v přestrojení, nesmí nikdy dostat šanci se vrátit!
