Článek
Nedávno se navíc objevil nový podezřelý případ. Je jím výzva slovenského Ministerstva životního prostředí z července 2025, financovaná z evropského programu ESF+. Jejím cílem má být pomoc regionům ohroženým extrémními klimatickými jevy a posilování jejich odolnosti.
Na první pohled vypadá celá věc jako chvályhodný počin. Výzva však vzbuzuje zásadní pochybnosti. Z 59 žádostí podaných převážně místními či regionálními samosprávami byly totiž schváleny pouze čtyři projekty.
Dva z nich jsou přitom přímo spojeny se soukromými rekreačními a turistickými projekty. Evropské peníze mají sloužit především k rozvoji regionů a být ve veřejném zájmu. Celkový přínos těchto projektů pro širší veřejnost je ale prakticky nulový.
Peníze do nesmyslných projektů
Dva ze schválených projektů si rozdělily téměř tři čtvrtiny z celkové částky 11 milionů eur. Jeden z nich se týká vodohospodářského projektu v podobě jezírka určeného pro soukromý golfový resort napojený na podnikatele Ivana Kmotríka.
Ve druhém případě se jedná o obří betonové nádrže na zadržování vody v lyžařském středisku Bachledka u Ždiaru v hodnotě 5,4 milionu eur. Projekt má ale sloužit jen 97 lidem. Přesměrování prostředků určených na adaptaci na změnu klimatu do luxusní infrastruktury pro soukromé zájmy je jasným zneužitím evropských peněz.
Pochopitelně nejde o ojedinělou kauzu tohoto druhu. Zapadá do už zdokumentovaného vzorce přerozdělování evropských fondů na Slovensku, který můžeme najít např. na dosud nevyřešeném skandálu s haciendami, kde šlo o financování neexistujících penzionů.
Nedávno se také znovu začal řešit případ penziónu Malanta v Nitrianských Hrnčiarovcích. Evropské fondy nemají sloužit úzkým ekonomickým skupinám, ale veřejnému zájmu. To se ale bohužel neděje.
Systémové selhání
Mnozí se určitě podivují nad tím, jak mohlo tolik projektů nesplňujících podmínky uspět a získat statisíce eur z eurofondů? Pro pochopení je v první řadě důležité vědět, jak se kontrolují eurofondy.
Na národní úrovni si členský stát EU zadává kontrolu u nezávislých auditorských společností. Většinou jde o čtyři velké globální firmy, které pracují podle přesně stanovených pravidel a metodik.
Samotný audit má prověřit, zda projekt splnil formální a technické podmínky, dodržel smluvní závazky a použil peníze na deklarovaný účel. V případě zmíněných haciend nejde o selhání auditu, ale o systémový problém.
Na tyto případy se nepřišlo přes běžnou kontrolu, ale jinými způsoby – přes média, whistleblowery a následné trestní oznámení.
Peníze pro oligarchy
Došlo totiž k selhání mechanismů, který měly nesrovnalosti odhalit, protože mafiánské struktury ovládly agenturu, která rozděluje evropské peníze. Dosadily si vlastní lidí do hodnotících komisí a systém už nemohl dále plnit svoji funkci.
V takovém prostředí je možné zpětně doplňovat dokumenty či manipulovat s projekty. Je velmi nepravděpodobné, že by ve víc než 60 případech hodnotitelé udělali stejnou chybu.
Potvrzují to slova Jaroslava Janoše, bývalého ředitele Zemědělské platební agentury (PPA), jejíž pravomocí je právě přerozdělovat evropské peníze pro oblasti zemědělství a rozvoje venkova.
Podle jeho vyjádření slouží úřad jako propracovaný nástroj pro přerozdělování peněz slovenským oligarchům. Dle svých slov byl Janoš z agentury vyštván, protože se pokoušel prosadit změny v jejím fungování.
Kontrolní orgány už v minulosti upozorňovaly na porušení podmínek. Dospěly k závěru, že se v případě tzv. haciend se některých zařízeních reálně nikdo neubytovává a že dotace mají být vráceny.
Navzdory těmto zjištěním však peníze nevrátili. Slovenští představitelé se zdráhají s tím cokoli dělat a peníze vrátit. Rozhodnutí o zastavení plateb anebo o vrácení peněz je totiž politickým rozhodnutím, které musí přijít od vlády či příslušného ministerstva.
Zásluha whistleblowerů
Při odhalovaní kauz s podvody při přerozdělování evropských peněz na Slovensku sehrála roli kombinace politických i systémových faktorů. Když interní kontrolní mechanismy nefungují, věci se dají snadno zamést pod koberec. Závažná podezření se objevila už okolo roku 2018.
Tehdy existovaly i kontrolní závěry upozorňující na porušení dotačních podmínek. Zjištění však nevedla k vyšetřovaní. Ve spojení s dalšími velkými kauzami, které v tom období zaměstnávaly stát, se problém odsouval.
Pokud kontrola funguje pouze formálně, podobné kauzy nelze odhalit hned, ale až s velkým časovým odstupem. Obrovskou zásluhu na odhalení nesrovnalostí měli především whistlebloweři, kteří upozornili na problém zevnitř. Nebýt jejich podnětů, na mnohé projekty by se možná nikdy nepřišlo.
Odpovědnost nese ministr zemědělství
Šéf rezortu zemědělství měl zasáhnout a dát věc prošetřit a spolupracovat s policií. Už v roce 2018, kdy v čele rezortu zemědělství stála Gabriela Matečná, existovaly interní informace i kontrolní závěry poukazující na nesrovnalosti při některých projektech. Nikdo je ale tehdy reálně neřešil. Řešit se vše začalo až po několika letech.
Situaci rozhodně neprospívá ani skutečnost, že v poslední době byly na Slovensku výrazně oslabeny vyšetřovací instituce klíčové pro boj s podvody a korupcí. Znepokojivý vývoj nemohl uniknout ani Evropské komisi.
Michael McGrath, evropský komisař pro demokracii, spravedlnost, právní stát a ochranu spotřebitele nedávno odsoudil přijetí slovenského zákona na de facto zrušení Úřadu na ochranu oznamovatelů.
Podle jeho slov jde o porušení evropského práva a komise proto spustila konání o porušení povinnosti. Slovenský parlament schválil zákon o změně Úřadu na ochranu oznamovatelů v prosinci 2025. Ústavní soud však naštěstí jeho platnost pozastavil.
Následky pro Slovensko
Přísnější dohled ze strany EU bývá až poslední možností. Zodpovědnost za to, aby se podobné kauzy neopakovaly, leží hlavně na národní úrovni. V tomto případě však Slovensko naprosto selhává.
Dlouhodobé neřešení problému s pochybnými projekty však může mít opravdu nedozírné následky. Nejde jen o to, že bude muset peníze vrátit. V budoucnu může dojít k tomu, že Slovensku prostě nebudou schválené nové programy nebo se schvalování výrazně opozdí.
EU opravdu nebude tolerovat stav, kdy členský stát není schopný zabezpečit ochranu veřejných financí. Např. Maďarsku Evropská komise pro dlouhodobé problémy s právním státem a kontrolou financí pozastavila anebo zablokovala část eurofondů. Nikdo nedostane bianko šek jen proto, že je členem EU.
Podobný scénář může hrozit i dalším zemím, když nebudou schopné prokázat, že dokážou evropské peníze chránit a kontrolovat.
Do hry vstoupil OLAF
Všechny podezřelé případy jsme už loni poslali Evropské prokuratuře, která má pravomoc vyšetřovat podvody poškozující finanční zájmy EU. Do procesu je zapojený i Evropský úřad pro boj proti podvodům (tzv. OLAF).
Nyní se shromažďují důkazy z různých zdrojů – výpovědi svědků, veřejné dokumenty, smlouvy či analýzy. Tento proces obvykle trvá přibližně rok. První závěry vyšetřovaní můžeme letos očekávat v průběhu června až července.
Pokud OLAF či Evropská prokuratura dojde k závěru, že došlo k podvodům, bude EU postupovat následovně: Požadovat bude vrácení peněz včetně úroků. V případě, že by Slovensko peníze nevrátilo, suma se automaticky odečte od budoucích eurofondů, které má země dostat.
Možná, že právě v tom je důvod, proč se navzdory obrovskému riziku zablokování finančních prostředků pro Slovensko Ficova vláda nemá k řešení těchto kauz. Existuje totiž podezření, že současná vláda s tím vědomě počítá, nechce nést finanční důsledky a hází zodpovědnost na příští vládu, která nastoupí po následujících volbách.
Jak dlouho to bude tolerovat Komise?
Pouhé slovní odsouzení ze strany Evropská komise rozhodně nestačí. Vzhledem k tomu, že slovenská vláda dosud nepodnikla žádné významné kroky k zamezení zneužívání evropských peněz a navíc vyšly najevo ještě další případy, nastal čas začít jednat a to urychleně.
Evropská komise musí hájit finanční zájmy EU a dodržování zásad právního státu, protože vnitrostátní mechanismy zjevně selhávají. V reakci na zmíněnou výzvu slovenského ministerstva zemědělství jsem se proto obrátil na eurokomisaře pro rozpočet, boj proti podvodům a veřejnou správu Petra Serafina.
V dopise vyzývám Evropskou komisi k okamžité reakci na další případ, který je jednoznačně netransparentním a účelovým přerozdělováním evropských finančních prostředků na Slovensku. Jde nejen o peníze evropských daňových poplatníků, ale i o důvěru lidí v EU.
