Článek
Přestože v Íránu dochází naprosto nepochybně k masakrům civilního obyvatelstva, ti, kteří by měli být nejvíce slyšet, bohužel mlčí.
O utrpení lidí nejde
Každého by mělo bít do očí, jak nesrovnatelně větší pozornost byla od roku 2023 věnovaná Gaze, území s dohromady dva miliony obyvatel. V evropských metropolích se konala řada demonstrací, kde se v reakci na protiteroristické operace mj. volalo po zničení Izraele.
Naproti tomu jen zlomek pozornosti věnované Gaze se nyní dostává dění ve zhruba 90milionovém Íránu, kde jsou na mnoha místech ve velkém masakrováni místní obyvatelé.
Zemřelí v Gaze a každý sebemenší špatný krok ze strany Izraele vždy vzbudil okamžitou pozornost. Když ale přijde na tisíce obětí teokratického Íránu, vládne najednou u lidí bojujících za svobodnou Palestinu hrobové ticho.
O lidské životy jim tedy jde až v druhé řadě, pokud vůbec. Hnacím motorem je pro ně především nenávist k židovskému státu.
Jak zareagovala na současné události třeba taková Greta Thunbergová? Téměř vůbec, žádná flotila s humanitární pomocí demonstrujícím Íráncům tentokrát nevyplula. Nepřekvapivě.
Aktivisté, kteří ji iniciovali, měli vazby na Hamás, a odsouzení Íránu by zároveň znamenalo odsouzení sponzora teroristického hnutí. Za pozornost by jim vraždění civilistů v Íránu stálo zřejmě jen tehdy, pokud by viníkem byl Izrael, případně západní země.
Ticho na progresivní levici
Také bojovnice za práva žen v Česku i na celém Západě měly jedinečnou příležitost chopit se svého tématu a podpořit správnou věc. Íránský režim potlačoval práva žen jako málokdo.
Předchozí velké protesty v roce 2022 byly reakcí na zavraždění kurdské dívky jménem Mahsa Amíní kvůli tomu, že měla příliš volně nasazený šátek. Během letošních protestů v Íránu se stalo virálním fenoménem, když si odvážné ženy bez hidžábu zapalovaly cigarety hořící fotkou ajatolláha.
Většina levicově a progresivně smýšlejících feministek i feministů, podobně jako mnohokrát předtím, naprosto zklamala. Viděli jste ty mnohatisícové protesty v evropských metropolích na podporu íránských žen v boji proti patriarchátu? Já také ne.
I v jejich případě jsme se dočkali jen okrajových zmínek, ne-li rovnou ohlušujícího mlčení. Heslo „věřte ženám“ platí zřejmě jen tehdy, když jsou viníky útlaku západní muži. Mimochodem, podobné to bylo třeba i s reakcí na zločiny tzv. grooming gangů v Británii.
Ticho všemožných evropských aktivistů za lidská práva nebo mír, když nemohou hodit vinu na Izrael nebo Západ, vypovídá o jejich motivaci a upřímnosti víc, než by sami chtěli. Pokrytectví zvláště ze strany pokrokové levice je opravdu donebevolající.
