Článek
1) Levné energii (především díky importu levné ropy a plynu z Ruska)
2) Levné kvalifikované pracovní síle (především ze strany subdodavatelů v nových členských zemích EU)
3) Exportu do Číny
Jenomže časy se změnily a na nic z výše zmíněného se už nyní Německo spoléhat nemůže. Levnou energii už nemůže dostávat jednak důsledkem války na Ukrajině a také jako nezamýšlený důsledek Green Dealu.
Německo má mj. i kvůli poplatkům na podporu obnovitelných zdrojů nyní čtvrtou nejdražší elektřinu v Evropě. Pracovní síla z východnějších evropských zemí už také není tak levná, jak dříve bývala.
A Čína?
Tamní průmysl mj. i díky masivní podpoře ze strany státu udělal obrovský skok i v těch sofistikovanějších odvětvích a „říše středu“ přestává být odbytištěm pro německé firmy. Německým firmám se v Číně přestalo dařit.
Čínské firmy už jsou schopné úspěšně konkurovat těm německým prakticky ve všech oblastech. Čína dokázala převzít mnohé z německého průmyslového know-how a nyní už dokonce překonává Německo nejen v kvantitě, ale i kvalitě vyrobeného zboží.
Jak asi mnozí vědí, dlouholetým motorem německé ekonomiky jsou tamní automobilky. Jenomže ani z této oblasti nepřicházejí žádné dobré zprávy. U našeho západního souseda se chystá největší propouštění v automobilkách za posledních 30 let kvůli nedostatečné poptávce.
Navíc vysoké ceny a malá poptávka po realitách způsobily ekonomické problémy řadě firem ve stavebnictví – k tomu je tu obrovský problém ocelářství. Může za to smrtelná kombinace cen povolenek versus nízké ceny oceli z Číny, Turecka nebo Indie.
Paradoxy zelené politiky
Naděje na zlepšení je v nedohlednu. Nedávný výzkum, tzv.„Barometr Energiewende,“ jehož se účastnili respondenti ze zhruba 3 300 německých firem, ukázal, že mnozí ekonomičtí aktéři vidí budoucnost velmi černě.
Problém představuje právě současná energetická politika a s ní spojené neúměrné daňové zatížení německých firem. „Důvěra německého hospodářství v energetickou politiku byla vážně narušena,“ shrnul lakonicky výsledky průzkumu v deníku Welt zástupce generálního ředitele Německé průmyslové a obchodní komory (DIHK) Achim Dercks.
Německé průmyslové firmy si ve zmiňovaném průzkumu zároveň stěžovaly na to, že kvůli stále vysokým cenám energií nemohou tolik investovat. Pětina firem odkládá své investice do výzkumu a vývoje a celkově mají dvě třetiny německých průmyslových firem obavy o budoucí konkurenceschopnost.
A co je důležité, z jeho výsledků vyplývá, že zejména energeticky náročné podniky se momentálně rozhodují o své budoucnosti. Není divu, že kvůli obavám z dopadů tamní energetické politiky roste počet německých firem, které zvažují omezení výroby nebo dokonce její přesun do zahraničí.
Přesun firem do zahraničí straší německou vládu
Platí to zejména o společnostech v odvětvích s vysokou energetickou náročností. 45 % všech podniků s vysokými náklady na elektřinu takové kroky podle výsledků průzkumu „plánuje, nebo realizuje“, což je o sedm procent více než loni.
Vůbec nejdramatičtější situace panuje mezi německými průmyslovými společnostmi s více než 500 zaměstnanci v energeticky náročných odvětvích. O omezení výroby či přesunu do zahraničí uvažuje dokonce o něco více než polovina dotazovaných firem – 51 %.
Je to významně více než loni, kdy to bylo 43 %. Jedná se navíc často o velké podniky s dobrou pozicí na mezinárodní scéně, což jim uskutečnění plánů na přesun samozřejmě ještě více usnadňuje. Ne náhodou v této souvislosti někteří hovoří o počátku deindustrializace Německa. Tato negativně se vyvíjející situace straší nejen kancléře Scholze, ale i celou vládu.
Nejsou to totiž vůbec povzbudivá čísla. S nadsázkou tedy můžeme tvrdit, že dosavadní přístup k průmyslu zatím vede k opožděné a nechtěné realizaci Morgenthauova plánu. Ten po skončení druhé světové války počítal mj. s deindustrializací Německa, nicméně nakonec se od něho upustilo. Jinými slovy, progresivní zelená politika má vlastně za následek návrat do středověku. To jsou paradoxy, co?
Ztráta důvěry v „Energiewende“
Tzv. „Energiewende“, jak se nazývá německá politika přechodu na obnovitelné zdroje energie, nyní vyvolává u německých podniků obavy. Podle už zmiňovaného Derckse „mnoho podniků vidělo před rokem 2023 v přechodu na novou energetiku i příležitosti pro své vlastní podnikání, nyní ale jasně převažují rizika nad příležitostmi.“
Zároveň uvedl, že postupnému ukončení výroby elektřiny z uhlí do roku 2030 už nikdo nevěří, dokonce ani ti, kteří to mají na starosti. Změna je podle něho nevyhnutelná a řešení brzd růstu způsobené energetickou politikou se neobejde bez přehodnocení dosavadního postupu.
Zdůraznil, že „podniky nyní potřebují udržitelnou perspektivu pro spolehlivé dodávky energie s konkurenceschopnými cenami.“ Pro přibližně 80 % podniků, které se zúčastnily výzkumu, je „klíčovým požadavkem další snížení daní a odvodů z cen elektřiny.“
Seznam návrhů
DIHK předložila seznam deseti návrhů, které by mohly být v krátké době realizovány ke zlepšení situace, včetně urychlení rozšiřování sítě kvůli efektivnějšímu využívání obnovitelných zdrojů. Požaduje mj. snížení síťových poplatků spolu s dotacemi ze spolkového rozpočtu.
Rozšíření obnovitelných zdrojů energie by také již nemělo být dotováno prostřednictvím dotací na vyrobenou energii, ale spíše prostřednictvím investičních dotací. Otázkou ovšem je, nakolik německá vláda tyto požadavky skutečně zohlední.
Německo je ekonomickým tahounem Evropy, a ne náhodou se říká, že když kýchne, menší blízké země dostanou rýmu. Držme si tedy klobouky, protože celá střední Evropa bude nejspíše mít co dělat s ekonomickou krizí.
Chtěl bych říct, že si s tím zkusí koalice, v níž hrají prim socialisté a zelení, poradit. Když ale vidím, jak už nyní šíleně tápou v bezpečnosti, migraci nebo zelené politice, tak tomu prostě nevěřím. Opakovaně čtu v německých médiích články, jak chtějí investovat více do zelených inovací.
Tím se ale problém nevyřeší. Důsledkem bude za současné situace je podpora Číny ve formě dodávek zelených technologií, které nikdy za srovnatelné ceny v Německu nevyrobí!
