Článek
V sázce není nic menšího než bezpečné dodávky elektřiny v prakticky všech evropských zemích. Některé státy (včetně Česka) už zažily krátkodobé blackouty. Pokud nezačneme jednat, v budoucnu nám reálně hrozí výpadky v daleko větším rozsahu, než zažily třeba státy ležící na Pyrenejském poloostrově.
Důsledky mohou být nedozírné. Bez elektřiny se neobejde nikdo z nás. A zde je bohužel nutné si přiznat, že Evropa šla čínské hrozbě naproti.
Nedomyšlené důsledky
Cesta do pekel bývá dlážděná dobrými úmysly a platí to i zde. EU si vytyčila velkolepý plán snížit emise skleníkových plynů do konce tohoto století na nulu. Ve snaze dosáhnout tohoto cíle jsou evropské země tlačeny co největšímu využívání obnovitelných zdrojů energie.
Roli zde v posledních letech hraje samozřejmě i naprosto pochopitelná potřeba vymanit se ze závislosti na dovozu ruských fosilních paliv. Zároveň bychom si ale měli klást otázku, zda vyřešením jednoho problému nedáváme zároveň vzniknout několika dalším?
Právě tato věc se však vůbec nedomyslela. Na světě existuje země, která ovládá velkou část světové výroby solárních panelů a zároveň má i dominantní podíl na výrobě a trhu s větrnými turbínami. Ano, tušíte správně. Tou zemí je pevninská Čína.
Hrozba ze strany čínského draka
Závislost na ČLR, která z velké části ovládá světovou výrobu solárních panelů, může Peking využít proti nám. Tamní firmy jsou pod hrozbou drakonických trestů nucené spolupracovat s komunistickou vládou. Čína velmi dobře ví, proč to dělá.
Závislost na levných (a komunistickou vládou dotovaných) čínských technologiích nemusí znamenat jen nevýhodu pro evropské producenty, ale také přímé ohrožení naší bezpečnosti. Sotva se Evropa dokázala vymanit ze spárů závislosti na ruském medvědu, začíná se nad ní vznášet hrozba ze strany čínského draka.
Šokující zjištění české expertky
Erika Langerová z pražské ČVUT, která se zabývá problematikou kyberbezpečnosti, zjišťovala, zda čínští vědci studují slabiny západních energetických sítí. Potvrdily se úplně nejhorší obavy.
Čínské bezpečnostní instituce v desítkách studií skutečně detailně zkoumají, jak lze za pomoci chirurgicky přesně zacílených útoků navodit v západních zemích blackout. A to neměla ani přístup k tajným zdrojům komunistického režimu. Vycházela výhradně ze studií, které čínští vědci nahrávají do mezinárodních vědeckých databází.
Její zjištění, která zmiňovala už letos v květnu na webu China Observers in Central and Eastern Europe, byla opravdu alarmující: Upozorňovala na to, že podstatná část evropských solárních systémů je připojena k platformám pro vzdálenou správu vyvinutým čínskými společnostmi, hostovaným na čínských serverech a vázanými čínským právem.
Zahraniční bezpečnostní služby varují
Čínská dominance v oblasti čistých technologií je podle MI5 a zjištění dalších tajných služeb stále častěji vnímána jako zbraň, která by mohla být použita k dálkovému odstavení nebo strategickému nátlaku v případě, že by došlo ke geopolitické krizi.
Kromě mnoha jiného také zmiňovala, že více než 70 procent světových solárních invertorů pochází od čínských výrobců! Tři největší výrobci Huawei, Sungrow a Ginlong Solis jsou – nepřekvapivě - čínští.
Zde podle ní narážíme na zajímavý paradox: Společnost Huawei byla kvůli obavám o národní bezpečnost zakázána ve velké části evropských sítí 5G. Zároveň je ale vítána v oblasti energetiky.
Jen pár zemí, jako je Estonsko a Spojené království, si podle ní tuto nesrovnalost uvědomuje. V Británii už experti varovali, že umožnit společnosti považované za hrozbu pro národní bezpečnost v oblasti telekomunikací, vybudovat digitální páteř britské transformace na čistou energii, je nebezpečný rozpor.
Litva zašla ještě o krok dál a dokázala jednat nejrozhodněji ze všech evropských zemí. V dubnu 2024 dokonce přijala zákon, který Číně výslovně zakazuje vzdálený přístup a ovládání digitálních systémů v oblasti obnovitelných zdrojů energie.
Pobaltská země jako první pochopila, jak vnímat čínský vzdálený přístup: Jako hrozbu pro národní bezpečnost.
Česko i většina Evropy zaspaly
Erika Langerová si v této souvislosti také všímala dalšího zajímavého paradoxu, kde dávala jako příklad právě Českou republiku. Na jedné straně jsme hodně a naprosto správně řešili právě vyloučení čínských společností ze svého sektoru jaderné energie s odvoláním na obavy o národní bezpečnost při výběrovém řízení na nové reaktory v jaderné elektrárně Dukovany.
Zároveň byla v Česku instalována solární kapacita o výkonu přes 3,5 gigawattů, z nichž velká část je spravována prostřednictvím čínských vzdálených platforem.
Tento rozporný přístup se uplatňuje ve většině Evropy. Jen malá pozornost se věnuje tomu, kdo nakonec ovládá výrobu sluneční energie. S více než 380 gigawatty instalované kapacity, která je nyní integrována do sítě EU, dosáhla tato technologie rozsahu kritické infrastruktury.
Přesto zde stále nejsou uplatňovány žádné strategické a regulační rámce. Solární panely jsou instalovány na domech bez jakékoliv ochrany či pomoci bezpečnostních expertů státu. V této oblasti většina Evropy bohužel zaspala.
Správně jsme se snažili o zamezení čínské hrozby v jednom odvětví, ovšem za situace, kdy byla naprosto ignorovaná jinde.
Co nám hrozí?
Důležitou roli hraje jedna součástka představující jakýsi mozek menších solárních elektráren. Jedná se o takzvané střídače. V posledních letech je do Česka dodávaly téměř výhradně čínské firmy.
Navíc aby provozovatelé malých solárních elektráren nepřišli o prodlouženou záruku, byli ochotní kývnout na podmínku, že součástky jsou trvale připojené k čínským serverům, odkud je mohou firmy ovládat a třeba je i vypnout či aktualizovat jejich řídicí software takovým způsobem, aby střídač zničil, či dokonce způsobil požár.
Střídače sice vyměnit lze. Nejedná se ale o levnou záležitost. Každý vyjde na 50 či 60 tisíc korun a ty vyrobené na Západě jsou ještě o desítky tisíc dražší.
Existuje mnoho způsobů, jak by Čína mohla využít svůj vzdálený přístup k evropské solární flotile k vyvíjení tlaku. Opravdovou noční můrou je podle Langerové koordinované dálkové vypnutí. Během několika sekund by z elektrické sítě zmizely gigawatty solární energie.
Ani slunce tedy nepředstavuje zdaleka bezproblémovou alternativu ke špinavým zdrojům. Stejně jako další OZE sice může pomoci vyřešit problém emisí skleníkových plynů při výrobě elektřiny, nicméně přináší s sebou několik nových.
Jednak větší závislost na rozmarech počasí a také faktické vydání napospas politice čínské vlády. Čína se rozhodně nerozpakuje užívat páky, které má k dispozici. Ostatně Litva už to v minulosti zažila na vlastní kůži poté, co posílila vztahy s Tchaj-wanem. Čínu začala blokovat litevské zboží a omezovat její vývoz.
Varování pro Evropu
I ze zjištění Langerové vyšel Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost. Ten na začátku září vydal nebývale ostré varování před rizikem čínských technologií, které mohou způsobit únik systémových a uživatelských dat do ČLR.
Vedle FVE střídačů zmiňuje IP kamery, tzv. „smartmetry“, zdravotechnika, cloudová úložiště, vysoce komplexní osobní zařízení (telefony, hodinky), připojená vozidla (elektroautomobily) a velké jazykové modely.
Co bychom měli udělat?
Langrová navrhuje celkem čtyři věci, jak by na to měla Evropa reagovat: V první řadě uznat solární energii jako kritickou infrastrukturu. Dále pak bude potřeba přehodnotit obranu energetické sítě.
Opravdu důležité je zakázat vzdálený přístup k energetické síti z nepřátelských jurisdikcí: Evropská unie jako celek by se měla nechat inspirovat Litvou a zakázat vzdálený přístup z nepřátelských zemí. Vzdálený přístup musí být omezen výhradně na důvěryhodné subjekty.
A konečně čtvrtou radou je diverzifikovat dodavatelský řetězec: EU musí začít aktivně podporovat evropské a spojenecké výrobce tak, aby dokázali konkurovat silně dotované a státem podporované čínské solární technologii.
Nadšení z toho, jak nám každým rokem stoupá podíl energie vyrobené ze solárních panelů tedy není na místě. Spoléhání na čínské solární panely dělá Evropu nejen závislou na cizích technologiích, ale také zranitelnou a vydíratelnou.
Když může Indie, proč ne my?
Často skloňované slovní spojení energetická suverenita se nemůže dočkat svého naplnění, pokud budou evropské energetické systémy stále více závislé na čínských vzdálených platformách. Platí to i o Česku, kde čínské firmy ovládají většinu solárních panelů na domech.
Hrozbu si už uvědomila třeba Indie, která také patří k hlavním rivalům Číny. V reakci na možná rizika zavedla opatření, jež vyžaduje, aby komponenty byly připojeny výhradně k serverům v Indii spravovaným místní vládní agenturou.
Evropa se v tomto může inspirovat. Analýzu rizik sestavuje i Evropská komise, není však jasné, kdy bude zveřejněna. Vzhledem k tomu, jaká země nás solárními panely zásobuje, jsme si bohužel zadělali na obrovský problém. Nastal čas, aby i evropské země konečně začaly jednat. Už teď je pět minut po dvanácté.
