Článek
Michalů zjistil, že Rusko není jen Rudé náměstí a krásné výlohy luxusních obchodů, ale především nulová podpora ze strany státu a bída, jež číhá prakticky na každém rohu.
Pan Michalů se nejdříve chlubil na svých sociálních sítích, že je Rusko skvělou zemí, která kdykoliv převálcuje prohnilý Západ. Pak ale přišel tvrdý náraz do zdi. Poté, co se v roce 2016 přestěhoval do Ruska natrvalo, zjistil, co všechno je v zemi špatně. A jde o běžné věci, které si v Česku vyřídíte raz dva.
Prošel si byrokratickým peklem souvisejícím s jeho přesunem do Ruska, následovalo nekonečné hledání práce, které nakonec nedopadlo kvůli tomu, že se nechtěl nechat očkovat pro práci v nemocničním prostředí, a tak přišly nářky a stěžování na Facebooku a prosba o finanční pomoc. Jak typické. Vystřízlivění, které jsme už několikrát viděli.
Nepíšu tento text, abych opisoval informace z médií, ty si můžete ostatně přečíst třeba zde. Chci se dotknout obecnější otázky, jež souvisí s pokřiveným vnímáním určité části naší společnosti o Rusku.
Silná velmoc?
Obraz Ruska je do značné míry výsledkem dlouhodobě propagandy, selektivní prezentace reality a důrazu na vojenskou sílu. Za naleštěnou fasádou se skrývají velké problémy, které se dotýkají všech oblastí ruského života. Rusko se dlouhodobě potýká s hlubokými sociálními rozdíly, slabými institucemi, rozsáhlou a všudypřítomnou korupcí a životní situací, která mimo velká městě často neodpovídá prosperující mocnosti.
Problém představuje politický model založený na koncentraci moci, potlačování kritiky, manipulaci veřejného prostoru a opakovaném využívání války jako nástroje domácí i zahraniční politiky. Takový systém dokáže vytvářet dojem stability, ale dlouhodobou prosperitu a důstojný život většiny obyvatel zajistit neumí.
Rusko sice disponuje obrovským nerostným bohatstvím, rozsáhlým územím i vzdělanými obyvateli, přesto značná část jeho potenciálu mizí ve válečných výdajích, korupčních strukturách a udržování mocenského aparátu. Země pak může působit silně navenek, zatímco uvnitř zůstává ekonomicky i sociálně velmi křehká.
Většina ví, že jde o propagandu
Troufám si tvrdit, že drtivá část naší společnosti dokáže rozpoznat, že jde o propagandu země, jež je jinak prohnilá klientelismem, korupcí a zastrašováním skrz na skrz. Stále ale existuje určité malé procento lidí, které věří, že je Rusko rájem na zemi. Těmto lidem asi není pomoci. I když by je příběhy pana Michalů a dalších podobných poblouzněných občanů mohly přesvědčit o opaku.
Kdo autoritářský systém obdivuje z bezpečí demokratické země, by si měl položit jednoduchou otázku: chtěl bych v něm skutečně žít, pracovat, podnikat, vychovávat děti a spoléhat se na jeho instituce ve stáří? Pan Michalů by asi dnes odpověděl jinak.
Ideologie se dobře obdivuje na dálku. Realita se pozná teprve ve chvíli, kdy v ní člověk musí každý den žít. Panu Michalů proto přeji hodně štěstí. Podle všeho ho bude potřebovat.
