Článek
Evropa právě prožívá zásadní šok z nástupu Donalda Trumpa k moci a jeho okamžitého zahájení změn americké zahraniční i vnitřní politiky za pomocí personálních změn a prezidentských dekretů.
Je to šok zásadnější, než byla plnohodnotná ruská invaze na Ukrajinu v roce 2022, protože Rusko je Rusko a tak od něj všichni čekáme zlo. Je to šok zásadnější, než bylo loňské vítězství Trumpa ve volbách, protože stále existovala naděje, že se Trump nebude chovat tak, jak sliboval.
USA nemají být náš nepřítel, ale náš spojenec. A v tom spočívá zásadní šok tohoto roku. I když USA možná ještě nejsou naším nepřítelem, většině lidí dochází, že už nejsou naším spojencem. Ne spojencem, na kterého jsme v euroatlantickém prostoru zvyklí, tedy spojencem, který s námi sdílí určité hodnoty, jak morální, tak politické, tak nepsaná pravidla spojenectví a přátelství a přesvědčení o mezinárodním světovém řádu.
Nic z toho už s námi Trumpova Amerika nesdílí a zdá se, že většina veřejnosti to chápe. Jen jedna její část je z toho nadšená a druhá její část je z toho v šoku. Lidí, kteří si myslí, že Trump je vylepšenou kontinuitou předchozích USA je naprosté minimum, ale bohužel se zdá, že mezi ně stále patří dost českých politiků.
Zkrátka USA už nemůžeme věřit a to i přesto, že nevíme, jak se ve spoustě otázek Trump rozhodl, ale právě proto. Proto, že musíme čekat, jak se rozhodne, co nám připravil, že to není jasné předem. Proto už USA nejsou náš vypočitatelný a spolehlivý spojenec, ale další nevypočitatelný hráč na šachovnici světa.
Lidem, kteří věří na pravdu, spravedlnost, svobodu, demokracii a lidská práva to vadí. Nyní je ta správná chvíle, aby se znova ozvali zastánci evropské integrace a sdělili jim, že pokud USA už nejsou pilířem demokratického světa, musí se jim stát Evropa. Z mnoha důvodů, ale jeden je zcela zásadní – protože nic moc jiného už nezbývá.
Nastal čas sjednotit Evropu. A to rychle a hned. A pokud si uvědomíme, co ono sjednocení Evropy vlastně znamená, pochopíme, že to není iluze, ale reálná možnost. A to i když v Evropě roste počet příznivců Putina a Trumpa a jejich místních derivátů. I když máme Maďarsko a Slovensko. I když v mnoha zemích vládnou euro-skeptičtí populisté. Přesto je evropské sjednocení možné.
Evropské sjednocení totiž není okamžitá tvorba „evropského superstátu“ a evropských institucí jako je třeba armáda. Evropské sjednocení model 2025 má být uzavření základní společenské dohody Evropanů o jejich budoucnosti. Toto není žádný papír, která by lidé měli podepsat a o kterém by se dalo hlasovat, ale je to pocit, že musíme táhnout za jeden provaz, abychom překonali protivenství, které nám svět přichystal, abychom si mohli zachovat naší životní úroveň a styl, naši svobodu a demokracii a naší spravedlnost.
Je to pocit, že na tom základním se Evropané shodnou.
My v Česku si asi něco takového momentálně nedovedeme představit, ale reálně se takové věci dějí. Stačí si připomenout naše 90. léta, kdy přes všechny špatné věci, které se tu děly se většina společnosti shodla a politických stran shodla na tom, že musíme do EU a NATO. Stačí se podívat k sousedům do Polska a vidět, že tato země v podstatě rozdělená na dva tábory se umí shodnout na tom, že Rusko je zlo, Ukrajině se má pomáhat a dokonce také na základním ekonomickém směřování země.
Samozřejmě, že voliči populistů a nacionalistů na takovou shodu nejsou připraveni a nejsou ji ochotní akceptovat. Ale o ně v tuto chvíli nejde. Jde o voliče liberálně demokratických stran od levice až po pravici.
Všimněte si totiž, že anti evropští voliči, anti evropské strany tu svou strategickou dohodu mají. Mají ji v tom, co odmítají. Liberálně demokratický tábor prohrává, protože si svou dohodu neuvědomuje. Protože si neuvědomuje, co chce.
Neuvědomuje si, že má svou dohodu taky.
Zdrojem jsou Draghiho zpráva v oblasti ekonomiky a Niinisotva zpráva v oblasti bezpečnosti. Nikdo v Bruselu už nepochybuje o tom, že Evropa ztrácí konkurenceschopnost, že je tady příliš mnoho byrokracie, že máme malé armády a málo zbraní, abychom se mohli bránit a pomáhat Ukrajině. Zároveň evropský mainstream trvá na klimatické politice, právním státě a lidských právech.
Celou tuto shodu zapracovala Evropská komise do svého programu a je podporována Evropským parlamentem, který jsme si zvolili my Evropané. A to je nesmírně důležité. Tohle není žádný diktát z Bruselu. Evropská komise dostala důvěru proevropské většiny v parlamentu.
Evropané od Konzervativců až po Zelené mají svou základní strategickou shodu, která nevylučuje vnitřní diskuze o jednotlivostech, ale jejich voliči by se měnil umět za tuto shodu postavit. A měli by držet spolu. Dnes více než kdy jindy.
Začíná být evidentní, že cesta k evropském sjednocení nevede přes prosazování ideologicky přesné představy toho či onoho politického směru ať levicového, či pravicového, ale právě přes prosazení onoho širšího evropského konsenzu, který je definován proevropskou většinou v Evropském parlamentu.
Jinými slovy, nejprve se spojme pro Evropu a prosaďme její jednotu a pak se hádejme o jednotlivostech.
Vnějším nepřátelům Evropy, ani vnitřním populistům nelze čelit, pokud nebudeme jako liberální demokraté jednotní. Ne stejní, ale jednotní.
Když se mohou komunisté a fašisté shodnout na tom, že EU je zlo, měli by se na tom shodnou demokratičtí levičáci s demokratickými pravičáky.
A co s tím mohou udělat Češi? Určitě se něco najde, ale kdyby ne, tak na podzim máme volby. Naproste minimum pro evropské sjednocení je volba stran, které se na něm podílejí. Tedy stran, které jsou součástí frakcí oné proevropské většiny v Evropském parlamentu. Pro Evropskou komisi hlasovali europoslanci STANu, Pirátka, KDU-ČSL a TOP09a dva ze tří europoslanců ODS.
Ať žije Evropa. Dnes více než kdy jindy.
