Článek
Někdy je historie daná přesnými okamžiky, jako je pád berlínské zdi, 11.9.2001 anebo plná vojenská invaze Rusů na Ukrajinu. Jindy jsou historické zlomy poněkud nejasné, až rozmazané a postupně nám dochází, čeho jsme svědky.
Jeden takový na první pohled nenápadný historický zlom prožívá Evropa právě teď. Jde o další posun přístupu Evropy k Rusku. Těch posunů už Evropa zažila několik. Od snahy o spolupráci a kooperaci s Ruskem, přes odsouzení jeho agrese vůči Ukrajině, pak přes spíše symbolickou a nakonec plnohodnotnou vojenskou pomoc napadené zemi.
A Evropa se vůči Rusku posunula nejen v otázce Ukrajiny. Evropa nejprve ignorovala a popírala ruskou hrozbu. Pak ji pochopila, ale v souladu paradoxně s politikou americké, tehdy ještě Bidenovy, administrativy se řídila politikou „neeskalování“ konfliktu s Ruskem. Evropané však poměrně záhy pochopili, že to nikam nevede a v okamžiku, kdy díky Trumpovi přišli o podporu USA, pochopili, že se musí na Rusko připravovat. Evropa se stále řídila onou neeskalací, ale už v ní nevěřila a brala ji jen jako zdržovací taktiku, aby měla prostor pro vyzbrojení a vybudování obrany.
Avšak ani zdržovací taktika už nezabírá.
Děje se to, že Rusko eskaluje své provokace a podvratné akce, kterým se dohromady říká hybridní válka. Jeho akce jsou stále častější, drzejší a nebezpečnější. Evropští politici začínají chápat, že čas se krátí.
Opravdový zlom však přišel s tajemnou návštěvou ředitele CIA v Moskvě 25.8.2026. Nikdo neví, co se tam projednávalo, ale vzhledem k tomu, že se v následujícím období začali ozývat evropští politici, lze předpokládat, že CIA informovala Rusko o tom, že ví o jeho přepravách na akce proti Evropě. Je to jedna z metod, jak zabránit agresi, přijít za útočníkem a říct mu: „Víme co chceš udělat, tak to nedělej.“ Ještě lepší by bylo dodat „nedělej to nebo ti dám přes držku“, ale k tomu CIA nemá nejen pravomoc, ale ani možnosti. K tomu by bylo třeba politického rozhodnutí Donalda Trumpa, což je čisté scifi myslet si, že Trump vzkáže Putinovi „jestli napadneš Evropu budu ji bránit“. Spíše, předpokládaný nedostatek těchto slov, mohl Rusko navnadit.
Zdá se rovněž, že CIA předala informace o tom, co Rusové chystají, evropským politikům. Můžeme jen spekulovat jestli CIA takto postupuje bez vědomí Trumpa a jeho amatérské kliky, která se vlastně o tyto věci ani nezajímá, ale lze předpokládat, že ano.
A evropští politici se vyděsili a začali mluvit. Naznačovat, protože o co doopravdy jde, nikdo oficiálně neřekl. Jihoevropské zdroje říkají, že Rusové chystali nebo chystají úder na Itálii, Francii a Španělsko pomoci dronů startujících z lodí ve Středozemním moři. Východoevropské zdroje zase mluví o tom, že se Rusové možná pokusí obsadit kus Estonska a otestovat reakci NATO na tento akt.
A co když je pravda všechno? Co když Rusko chystá jakousi levnou hybridní ofenzívu proti Evropě s cílem zasáhnout ji na více místech a vyděsit ji k smrti. Vždyť ani na té Ukrajině nezaútočilo jen jedním směrem, pamatujete?
Co tím Rusko sleduje a proč to dělá a jestli je toho schopné jsou legitimní otázky. Je však ale nyní zajímavé sledovat také to, co se děje na naší, evropské straně.
Fico se projevil jako krysa a začal zpochybňovat článek 5 NATO. Naproti tomu Babiš neochotně přiznal, že je Rusko hrozba a slíbil, že armáda dá v případě potřeby k dispozici dvě brigády, což je vlastně celé jádro naši armády. Žádné jiné plnohodnotné brigády naše armáda už nemá.
Avšak jeho vláda navzdory Babišově rétorice pokračuje v politice faktického krácení armádního rozpočtu, rušení vojenských zakázek a zmenšování spojeneckých závazků.
Západní politici varovali před ruskou akcí. Třeba Macron, která potvrdil možný ruský útok na Francii nebo třeba Poláci.
Polský ministr zahraničí Sikorski mluví velice drsně a jeho rétorika se posunula. Už jen nekritizuje Rusko, ale říká, že pokud Rusové zaútočí, budou poraženi, případně, že je to bude bolet. O rozhodné odpovědi, tedy nejen o obraně, mluví také kancléř Merz. Také Švédsko se vyjádřilo v tom smyslu, že se nebude jen bránit, ale bude případné ruské údery vracet.
Proč je to důležité? Tato změna rétoriky z „obranné“ na „slibování odvety“ je součásti politické části zastrašování nepřítele. Takovéto, když se proti vám v hospodě postaví agresivní chlap, tak pokud máte odvahu, uděláte na něj ramena, aby si to rozmyslel. Z tohoto hlediska je Fico posera a Babišovy ramena jsou nedůvěryhodná. U těch ostatních politiků a zemí musíme doufat, že to zabere. Důležitější je však ta nepolitická, nerétorická část zastrašování. Tedy skutečné schopnosti a velikosti evropských armád a to jestli z nich Rusové mají skutečnou obavu nebo ne.
Doufejme, že ano. V opačném případě nás čeká nějaká forma přímé konfrontace s Ruskem.
Každopádně došlo k onomu historickému předělu, kdy už Evropa musí začít Rusko odstrašovat. Nikdo to oficiálně neřekne, nezazvoní na zvonec a nevyhlásí začátek politiky odstrašování. Ale reálně se to bude dít. Uvidíte v následujících týdnech a měsících.
Jsme v nové fázi konfrontace s Ruskem. Bylo by fajn se tom u přizpůsobit.
