Článek
Příští vláda současné polské opozice ještě není 100% jistá. Teoreticky by se mohlo vládnímu PiSu podařit přetáhnout na svoji stranu nějakou stranu ze současných tří opozičních volebních stran či koalic, které jsou tvořeny směsí menších stran. Není to však příliš pravděpodobné, protože koaliční potenciál PiSu jako uzurpátora moci je téměř nulový. Všichni Poláci vědí, jak tvrdě PiS umí pracovat na uchopení moci a vědí, že nechat mu další volební období by bylo sebevraždou. Navíc koalice s PiSem by znamenala také koalici s fašistickou Konfederací. To by udělal leda blázen.
Proto lze předpokládat, že liberální vláda v Polsku bude, ať ji povede Tusk, nebo někdo jiný.
Co to znamená pro Evropu?
Velká čtyřicetimilionová země se vrátí k právním státu, liberální demokracii, nezávislým médiím a slušné politice. A to není málo. Nástup současného populisticko-autoritářského trendu byl právě definován nástupem PiSu v Polsku v roce 2015. A faktickou porážkou PiSu by mohl být definován jeho konec. To bude mít vliv na situaci v okolních zemích. Populisticko-autoritářská a pravicově demagogická internacionála ztratila velkou zemi pod svou kontrolou.
Vítězství liberálů v Polsku je prostě a jednoduše velkou vzpruhou a zadostiučiněním pro liberály v celé Evropě a velkou psychologickou ranou pro populistické nacionální konzervativce. Mohlo se zdát, že Evropu obchází strašidlo jakési nacionálně konzervativní revoluce, což už teď s jistotou tvrdit nelze. Mohlo se zdát, že nastává doba konce liberální demokracie a o slovo se hlásí jakési polofašistické autoritářství jako historická nevyhnutelnost. Naděje, že tomu tak nen, extrémně vzrostla.
Polofašističtí demagogové nás přesvědčují, že „lid má dost liberálních elit“, a že pokud bude osvobozen ze jha liberalismu, nastane „normální svět“ nezničený korektností a aktivismem, ve kterém budou všichni šťastní. PiS 8 let tento svět úspěšně budoval a svou mediální mašinéríi v čele se státní televizí to prodával jako úspěch. A ukázalo se, že Poláci, zrovna národ, který má pověst národa konzervativního a nábožensky založeného, PiSovský Gileád za ráj na zemi nepovažovali. S PiSem spřízněným demagogům v Evropě se to bude špatně vysvětlovat.
Polsko skončí s hnusným anti-německým nacionalismem, který PiS šířil a který pronikal do oficiální polské státní politiky.
Polsko se vrátí k budování Evropy a k diskuzi o evropské integraci. Nemyslím si, že i za nové vlády bude Polsko stát úplně na čele evropské integrace, na to je vlastenecký sentiment Poláků příliš silný, ale rozhodně bude k tomuto trendu přistupovat konstruktivně, zatímco PiSovská vláda se o to buď nezajímala, nebo ho brzdila. S liberálně proevropským Polskem samozřejmě EU posílí a posílí i postup evropské integrace.
Zapomeňte na nesmysly typu „osa Řím-Praha-Varšava“, kterou si tady někteří lidé v ODS a kolem ODS malovali jako soupeře německo-francouzské spolupráce. Zapomeňte na Kaczynského nápady na „alternativní EU“, které říkal „Mezimoří“, což byl jeho velmocenský sen, protože kdysi se říkalo, že Polsko sahá „od moře do moře“ a Kaczynski si představoval , že vybuduje jakousi východní EU, kde se bude dařit autokratům a to všechno pod mocenskou taktovkou Varšavy. Ostatně projekt Mezimoří fakticky vyšuměl už loni s ruskou invazí na Ukrajinu. Ochota štěpit EU v této době klesla na minimum.
Naopak Polsko obnoví dialog v rámci „Výmarského trojúhelníku“, což je Polsko, Francie a Německo, skutečná mocenská osa sjednocené Evropy, ve které žije 180 milionů Evropanů (více než v Rusku). Jde o jakousi západo-východní V4. Možná jste o Výmarském trojúhelníku nikdy neslyšeli, protože Kaczynski na něj samozřejmě kašlal. Ale nová polská vláda se k němu vrátí a bude silně ovlivňovat Německo a Francii ve prospěch toho, co potřebujeme a chceme v našem regionu, včetně silné a nekompromisní pozice vůči Rusku.
A tohle je pro nás zvlášť nádherné. Situace ve Visegrádské čtyřce se nám značně zjednodušila. Máme tady proruské a autoritářské Maďarsko a nyní i Slovensko a liberální a zároveň protiruské Polsko a Česko. Jestli Visegrádská čtyřka nezemřela s prohrou Babiše a Zemana, tak určitě zemře s prohrou Kaczynského. Jestli Visegrádská čtyřka nedávala poslední dobou smysl, tak teď už nedává smysl vůbec. A to je skvělé.
A ještě tohle. Polsko má 40 milionů obyvatel. Česko 10, Maďarsko 10 a Slovensko 5. Visegrádská čtyřka má tedy 65 milionů lidí. Posledních 14 dní se zdálo, že „normální“ jsou jen Češi. V Maďarsku Orbán, na Slovensku Fico a v Polsku Kaczynski. Jenže to se změnilo. Teď je větší část V4 prostě liberální a proevropská. A dokonce zůstane, i když se Česko v roce 2025 přidá ke „Uhersku“. Polské vítězství tak ukazuje zbytku Evropy, že v zemích V4 žijí skuteční Evropané a ne zapšklí národovci. A to nám pomůže všem.
Není třeba se obávat, že by Polsko změklo vůči Rusku a vzdálilo se Ukrajině. Právě naopak! PiS vycházel z polského nacionalismu a polští nacionalisté považovali vždy západní Ukrajinu za odtrženou část Polska.
Kaczynski sice budoval pancéřové divize, ale budoval je pro Polsko. Pro svoji vládu. Bylo mu jedno, co se stane se zbytkem Evropy. Ale teď s Tuskem víme, že ony polské tankové divize budou chránit nejen Polsko, ale celou Evropu.
Není úplně jisté, jak moc nová vláda bude Polsko měnit, jak daleko zajde k návratu v právech žen a sexuální menšin, jak daleko zajde k příklonu k evropské integraci a jestli třeba začne usilovat o euro. Avšak je evidentní, že z Polska o tom všem uslyšíme ty správné věci, ty správné argumenty a opět se českým zpátečníkům bude těžko obhajovat naší zaostalost, když se Polsko s tou vlastní začne pomalu loučit. Vítězství polských liberálů bude mít pozitivní ideologický a psychologický vliv na Česko.
Pro nás Čechy se situace také zjednoduší. V příštích dvou létech se bude hrát o to, jestli se naše země bude držet protiruského liberálního a proevropského Polska nebo antiliberálního anti evropského a proruského Maďarska a Slovenska. Už nemusíme řešit, že Poláci jsou sice „divní, ale aspoň jsou proti Rusku“. Poláci už divní nebudou.
A to je vůbec ta nejlepší zpráva pro nás všechny.
Jen je třeba si dávat pozor, abychom se těmi „divnými“ nestali teď my.
