Článek
Samozřejmě, když se na to podíváme úplně spravedlivě, tak válku na Ukrajinu nejvíce prodlužuje ruský agresor, a to už jen pouhým faktem, že ji vůbec vede.
Je také spravedlivé říct, že západní rozhodnutí nezapojit se do války na Ukrajině přímo je zcela legitimní, ačkoliv si to mnoho lidí nemyslí, ale je na vládách a štábech, aby posoudily míru zisku vůči riziku z přímého zapojení do bojů na Ukrajině. Musíte si uvědomit, že o tom rozhodují lidé, které mají informace, které veřejnost nemá a myslet si, že já Franta z Horní dolní, který jsme si dal na Facebook ukrajinskou vlaječku, mám právo na morální rozhořčení, že USA neposlaly na Ukrajinu armádu, tak to je stejné, jako když si jiný Franta, jeho soused, myslí, že díky tomu, že je na Facebooku, odhalil celosvětové spiknutí Ještěřích lidí.
Západ (a teď nemyslím země na západ od nás, ale na západ od Ukrajiny) se rozhodl zůstat u dodávek zbraní. Dobře. Problém ale je, že ani tuto hru nehraje úplně poctivě. Lépe řečeno, nedodává na Ukrajinu vše, co je třeba.
Myslím si, že s výjimkou východoevropských zemí. Tedy zemí východně od Berlína. Já nejsem zastáncem názoru, že tato část Evropy je nějak extra super, jsem proti výhodo-evropanství, Visegradství, Trojmoří a podobně. Naopak si myslím, že by nám co nejvíce prospělo splynutí s tím „pravým“ Západem. Ale je pravda, a musím to uznat i já, že Ukrajině zřejmě dodáváme jako jediní fakt co můžeme a co umíme (A co nám EU a Německo zaplatí). Je to dáno tím, že jsme pochopili až na několik málo výjimek, že nám jde doslova o kejhák. Protože jsme Rusku blízko. Protože jsme tak či onak už pod Ruskem jednou byli.
Lidi rádi hejtují třeba Francouze, že to necítí stejně jako my. No necítí, protože Rusové naposledy okupovali Paříž v roce 1813. Tak se tomu nedivte. A Německo je někde mezi tím.
No a co se USA týče. Tady lidé pořád říkají, že bez „USA by to nešlo“. Je to pravda, ale ani USA nedávají vše, co by mohli.
Proč tedy státy na západ od nás a přes oceán nedávají Ukrajině vše, co mohou? Důvody jsou tři. Jednak vojensko-průmyslový. Některé věci, jako třeba munice do děl je na Ukrajině spotřebovávaná stylem světové války a Západ ji prostě nestíhá vyrábět. I když to se dá postupně změnit. USA navyšují kapacitu výroby munice právě teď a Francie ohlásila přechod na „válečnou“ výrobu už dávno. To, že některé další země tohle udělat nechtějí – třeba Německo, to souvisí s tím, o čem se dál zmíním.
Druhý důvod je ten, že si státy chtějí nechat různé možnosti odpovědi na případnou ruskou eskalaci konfliktu, jako je třeba nasazení jaderných zbraní a tak. Opět si veřejnost myslí, že třeba shození jaderné bomby na Ukrajině by automaticky vyvolalo zapojení armád NATO. Musím vás vyvést z omylu. Neznamenalo. Západní země si nechávají dodávky moderních zbraní, jako jsou tanky nebo dalekonosné rakety, právě pro tuto možnost.
Třetí důvod je prostě strach a naivita. I když už se Západ pochlapil, nepochlapil se ještě dostatečně. Ukrajina nedostává západní tanky, Patrioty, dalekonosné rakety nebo moderní stíhačky, protože si mnoho západních politiků stále myslí, že nesmíme Putina „úplně naštvat“. Sice už jsme ho naštvali, protože jsme nenechali Ukrajinu padnout, ale úplně ho naštvat, to nechceš.
A to si myslí nejen v Česku kritizovaná Francie a Německo, ale jak ukazuje nedávný příklad i USA. Ukázalo se, že USA upravily HIMARSy dodané Ukrajině tak, aby nemohly střílet dál než 80 km, a to i v případě, že by Ukrajinci pro ně odněkud sehnali nebo vyrobili dalekonosnou munici. A taky se povídá, že Západ „nelibě nese“, když Ukrajinci posílají drony na ruské území.
Nemusím říkat, že to je naprosto špatný a chybný přístup. Že je to projev strachu a slabosti a že právě tohle Putina povzbuzuje, aby ve válce pokračoval. Navzdory tvrzení našich dezolátů právě tohle z naší strany válku na Ukrajině prodlužuje.
Naši úlohou však není urážet se a „pálit mosty“ se Západem. My Češi tohle strašně rádi děláme. V dějinách jsme se moc často zásadově neprojevovali, takže když máme možnost být morální, tak si to chceme „užít“ a „vybít si to“ na někom, kde to je bezpečné – na západních spojeních, kteří to blahosklonně přecházejí.
Naši úlohou je se Západem o tom mluvit, vysvětlovat mu náš postoj, vysvětlovat mu Rusko. Nepodlézat, ale ani se neurážet. A nepřehánět to s kritikou. Jako kritizovat se musí, ale kamarádovi přece nebudete nadávat stejně jako nepříteli, ne?
