Hlavní obsah

Celý život znal jen bolest a řetězy. Pak se slon Raju poprvé dočkal svobody, oči mu slzely. Plakal?

Foto: Rhealopez168, CC-SA 4.0, Wikimedia Commons

Když ho záchranáři našli, byl vyhublý, měl poraněné nohy a za sebou desetiletí týrání. Nikdo neví, kolika majitelům během života patřil. V roce 2014 se ale jeho osud změnil. A fotografie slona, kterému při osvobozování stékaly slzy, obletěly svět.

Článek

Celé roky chodil po indických ulicích s těžkými řetězy na nohách. Lidé mu dávali drobné, jeho majitel na něm vydělával a on sám pomalu chátral. Slon Raju měl za sebou desítky let utrpení, když se v roce 2014 objevili lidé, kteří ho chtěli zachránit. Jeho příběh tehdy dojal celý svět. Jenže sundáním řetězů zdaleka všechno neskončilo.

Život, který si nevybral

Nikdo dnes nedokáže s jistotou říct, kde se Raju narodil. Ani kolik mu vlastně bylo, když ho lidé poprvé chytili. Podle odhadů mohl v době svého osvobození strávit v zajetí přibližně 50 let. A je dost pravděpodobné, že většinu svého života nepoznal nic jiného.

Sloni jsou přitom zvířata, pro která má rodina obrovský význam. Mláďata vyrůstají obklopená matkou, tetami a dalšími členkami stáda. Učí se od nich, společně putují krajinou, hledají potravu a udržují mezi sebou složité sociální vztahy. Některé vazby přetrvávají celý život. Raju o tohle všechno nejspíš přišel velmi brzy.

Během let vystřídal několik majitelů. Organizace Wildlife SOS, která se později ujala jeho záchrany, uváděla, že jich mohlo být až 27. Přesný počet se ale obtížně ověřuje. U slonů, kteří jsou nelegálně prodáváni a přemisťováni mezi různými oblastmi, totiž často chybějí spolehlivé záznamy. Nakonec skončil v indickém státě Uttarpradéš, kde ho jeho majitel využíval k vydělávání peněz.

Raju musel chodit mezi lidmi a žebrat. Turisté a kolemjdoucí mu dávali mince nebo něco k jídlu, někdy se s ním fotografovali. Pro návštěvníka to mohlo být zvláštní setkání s obrovským zvířetem. Pro slona to byl každodenní život, ze kterého neměl možnost odejít. A podmínky, v nichž žil, byly strašné.

Řetězy, které se zařezávaly do masa

Když se pracovníci Wildlife SOS začali o Rajuův případ zajímat, našli zvíře ve velmi špatném zdravotním stavu. Byl vyhublý, měl poraněné nohy a trpěl bolestivými problémy s chodidly. Na nohách nosil těžké řetězy, jejichž součástí byly i ostré hroty. Při pohybu se mu zařezávaly do kůže. Rány se špatně hojily a opakované dráždění je ještě zhoršovalo.

Pro slona jsou přitom zdravé nohy naprosto zásadní. Přestože působí mohutně a téměř nezničitelně, jejich chodidla jsou velmi citlivá. Dlouhodobé stání na tvrdém povrchu, nedostatek pohybu nebo nevhodné zacházení mohou způsobit vážné zdravotní problémy. Raju navíc nedostával dostatek vhodné potravy. Podle záchranářů byl odkázán i na to, co mu dali kolemjdoucí, a někdy pojídal papír nebo plastové odpadky.

Těžko si představit, co takový život znamenal pro zvíře, které by za přirozených podmínek trávilo velkou část dne hledáním potravy a pohybem po rozsáhlém území. Raju místo toho chodil tam, kam ho vedl člověk. A když neposlechl, následovala bolest. Takhle ubíhaly roky. Jeden za druhým.

Záchrana, která se připravovala dlouhé měsíce

O Rajuovi se dozvěděla indická organizace Wildlife SOS, která se zabývá ochranou divokých zvířat a záchranou slonů držených v nevhodných podmínkách. Jenže odhalit týrání a skutečně zvíře odebrat jsou dvě různé věci.

Slon není pes, kterého lze jednoduše naložit do auta a odvézt. Váží několik tun, může být vystrašený, zraněný a jeho chování se v neznámé situaci nedá úplně předvídat. Navíc je potřeba vyřešit právní stránku celé věci. Zvlášť pokud se dosavadní majitel odmítá zvířete vzdát.

Přípravy Rajuovy záchrany proto trvaly dlouho. Wildlife SOS spolupracovala s indickými úřady a veterináři, aby bylo možné slona bezpečně odebrat a převézt do specializovaného zařízení. Rozhodující okamžik přišel v červenci 2014.

Záchranný tým dorazil v noci. Přítomni byli veterináři, ošetřovatelé i zástupci úřadů. Celá akce byla náročná také proto, že Raju byl zvyklý na svého dosavadního majitele, přestože mu právě tento člověk způsoboval utrpení.

To je na podobných případech jedna z nejsmutnějších věcí. Zvíře může být na člověku, který mu ubližuje, závislé. Zná jeho hlas, povely a každodenní režim. Neví, že lidé, kteří právě přišli, mu chtějí pomoci. Raju se bránil a byl neklidný. Záchranáři museli postupovat opatrně, aby neublížil sobě ani ostatním. A pak se stalo něco, co z jeho příběhu udělalo zprávu, která obletěla svět.

Slon, který plakal

Podle pracovníků Wildlife SOS začaly Rajuovi během záchranné akce stékat po tvářích slzy. Fotografie a zprávy o plačícím slonovi se rychle rozšířily po internetu. Novinové titulky psaly o zvířeti, které po 50 letech utrpení pochopilo, že konečně přichází svoboda.

Je to nesmírně působivá a emotivní představa. Starý slon, který celý život snášel bolest, a najednou jako by věděl, že už to skončilo. Ale je to spíš náš lidský náhled a snaha polidštit jeho reakce.

Sloni ale skutečně mají bohatý citový život. Dokážou projevovat strach, radost, stres a vytvářet silné sociální vazby. Jejich chování při smrti jiných slonů vědce fascinuje už dlouho. To ale ještě neznamená, že slzy v jejich očích mají stejný význam jako náš lidský pláč. Sloní oči mohou slzet z fyziologických důvodů, například kvůli podráždění. A z pouhé přítomnosti slz nelze poznat, co přesně zvíře prožívá.

Raju tedy mohl být vystrašený, vyčerpaný nebo rozrušený. Možná cítil úlevu. Ale tvrdit, že plakal štěstím, by znamenalo přisuzovat mu něco, co nemůžeme prokázat. Na samotném příběhu to ovšem nic nemění. Po desetiletích, kdy o jeho životě rozhodovali jiní, se Raju konečně dostal do rukou lidí, kteří mu chtěli pomoci.

Foto: Carlos Delgado, CC-SA 4.0, Wikimedia Commons

Sloni indičtí jsou menší než jejich afričtí příbuzní. Jejich společenský život je však podobný, mají mezi sebou pevné vazby.

První dny bez řetězů

Raju byl převezen do Elephant Conservation and Care Centre v indické Mathuře. Tam ho čekalo něco, na co vůbec nebyl zvyklý. Prostor, kde se mohl pohybovat bez bolestivých pout, pravidelné krmení a lidé, kteří se ho nesnažili přinutit k práci.

Po příjezdu dostal ovoce, mimo jiné banány, manga a plody chlebovníku (tzv. jackfruit). Veterináři se pustili do ošetřování jeho ran. Museli řešit zanícená chodidla, stará poranění i chronický absces na kyčli.

Raju byl zpočátku slabý a nejistý. Podle pozdějších zpráv Wildlife SOS mu trvalo několik týdnů, než si na nové prostředí alespoň trochu zvykl. A není divu. Padesát let se pohyboval podle toho, jak mu dovolovaly řetězy a jeho majitelé. Teď mohl chodit sám. Nemusel čekat na povel, aby udělal pár kroků. Jenže tak dlouhé utrpení nezmizí během několika dní.

Záchranáři mu museli pravidelně ošetřovat nohy a upravit jídelníček, aby postupně nabral sílu. Dostával čerstvou potravu, doplňky výživy a potřebné léky. Některá zranění se hojila velmi pomalu a chronické problémy vyžadovaly dlouhodobou péči. Postupně se ale začal měnit i jeho každodenní život.

Raju si oblíbil vodu. V záchranném centru má k dispozici bazén, ve kterém se může koupat a ochlazovat. Rád si také hraje s velkou pneumatikou. Pro zdravého slona jsou podobné činnosti docela obyčejné. U Rajua, který většinu života strávil připoutaný, to byl obrovský rozdíl. A také začal lépe spolupracovat s ošetřovateli.

Nešlo o žádný zázračný obrat ze dne na den. Spíš o spoustu drobných změn, kterých si člověk zvenčí možná ani nevšimne. O klidnější chování, lepší chuť k jídlu nebo ochotu nechat si ošetřit bolavou nohu.

Jeden zachráněný slon a tisíce dalších

Když se Rajuův příběh dostal do novin, začali se o něj zajímat lidé z celého světa. Mnozí poslali peníze organizaci Wildlife SOS, která se ho ujala. Bylo potřeba zaplatit léčbu, krmení a vůbec všechno, co péče o tak velké a navíc nemocné zvíře obnáší. Jenže Raju nebyl zdaleka jediný slon, který něco takového zažil. A právě na to se díky jeho příběhu začalo víc upozorňovat.

V Indii mají přitom sloni už po staletí výjimečné postavení. Setkáme se s nimi při náboženských slavnostech, v chrámech, dříve pomáhali třeba při přepravě těžkých nákladů. Jenže ono je jedna věc slona uctívat a druhá se o něj pořádně starat. Dodnes tam žijí sloni, kteří musí vozit turisty, dlouhé hodiny stát na jednom místě nebo chodit po ulicích a vydělávat svým majitelům peníze. Někdy s řetězy na nohách, někdy s bolestivými zraněními, kterých si kolemjdoucí ani nemusí všimnout.

A přitom nejde o zvířata, se kterými by si jejich majitelé mohli dělat úplně cokoli. Indie má zákony na jejich ochranu. Jenomže mezi tím, co stojí v zákoně, a tím, co se skutečně děje někde na ulici nebo u chrámu, může být pořádný rozdíl. Raju byl ostatně jedním z důkazů, jak dlouho může takové zacházení pokračovat.

Raju měl štěstí, že se o něm někdo dozvěděl a podařilo se zajistit jeho odebrání. Mnoho dalších slonů podobnou příležitost nedostalo. Navíc ani jeho záchrana neznamenala návrat do volné přírody. Po tak dlouhé době strávené mezi lidmi, s chronickými zdravotními problémy a bez zkušeností s přirozeným životem ve stádě, by pro něj vypuštění do divočiny nebylo vhodným řešením. Jeho domovem se proto stalo záchranné centrum.

Život, který měl mít od začátku

V červenci 2024 uplynulo od Rajuovy záchrany deset let. Fotografie zveřejňované organizací Wildlife SOS ukazovaly úplně jiného slona než toho, kterého její pracovníci našli v roce 2014. Raju přibral, jeho zdravotní stav se výrazně zlepšil a mohl trávit čas koupáním, odpočinkem nebo hledáním potravy. Některé zdravotní potíže mu však zůstaly a vyžadovaly další veterinární dohled.

Raju je stále naživu a dál si užívá svůj bazén, čerstvé ovoce a především život, ve kterém už ho nikdo nenutí žebrat na ulici.

Je trochu paradox, jak málo vlastně potřebuje, aby mohl žít spokojený život. Dostatek jídla, prostor k pohybu, možnost odpočívat a péči, která mu celé desítky let chyběla. To všechno by přitom mělo být samozřejmostí.

Když se dnes člověk podívá na fotografie Rajua z doby před záchranou a porovná je s těmi pozdějšími, rozdíl je opravdu veliký. Na starých snímcích stojí vyhublé zvíře s poraněnými nohami. Na novějších je mohutný slon, který si hraje ve vodě.

Těch 50 let mu už nikdo nevrátí. Nevrátíme mu ani život, který mohl prožít se svou matkou a ostatními slony, kdyby ho lidé jako mládě neodvedli. Ale alespoň jeho poslední životní etapa může vypadat jinak. A je vlastně úplně jedno, jestli to slzení byla shoda náhod, nebo projev emoce podobné té lidské. Jeho příběh je emotivní i tak, naštěstí s dobrým koncem.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://news.wildlifesos.org/rajus-10th-year-of-freedom/

https://wildlifesos.org/our-work/elephants/raju

https://www.abc.net.au/news/2014-07-16/raju-freed-from-a-life-in-chains/5593082

https://www.givenow.com.au/cause4076

https://www.morungexpress.com/celebrating-a-decade-of-freedom-the-heartwarming-tale-of-elephant-raju

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz