Smrt na řetězu: slonice Topsy z cirkusu, kterou lidé nejdřív zlomili a pak popravili el. proudem

UPOZORNĚNÍ: Článek obsahuje fotografie nevhodné pro citlivější povahy

Topsy byla slonice – velké, chytré, sociální zvíře – jenže její život se v Americe smrskl na dvě role: pracovní nástroj a atrakce. A když přestala vyhovovat, změnila se ještě na třetí věc: na problém, který je potřeba odstranit tak, aby to přineslo co nejvíc pozornosti.

Připomínka slonice Topsy se často smrskne na jednoduchou větu: „To je ta slonice, kterou na Coney Islandu zabili elektrickým proudem.“ Jenže její příběh je mnohem komplikovanější a současně neuvěřitelně smutný. Byla to živá bytost, která se narodila někde v jihovýchodní Asii a o jejíchž prvních letech života – těch ještě normálních, sloních – v podstatě nic nevíme. Nevíme přesně kde, nevíme komu patřila její rodina, neznáme její „sloní jméno“, pokud vůbec nějaké měla. Víme jen to, že byla odchycena jako mládě, a že její další život začal tím nejhorším možným způsobem: násilným vytržením ze světa, kde sloni žijí v pevných rodinných skupinách a pamatují si tváře i místa celé dekády.

Jedna z detailnějších rekonstrukcí jejího původu uvádí rok 1875 a popisuje cestu přes evropský obchod se zvířaty do USA. Tahle část příběhu pochází z projektu, který je zároveň pamětnicko-aktivistický (není to přesný a doložený životopis), ale základní rámec – odchyt v Asii a dovoz pro cirkus – odpovídá tomu, jak tehdejší „byznys s exotikou“ fungoval.

A tak se Topsy dostala tam, kde ji už nic dobrého nečekalo. Do cirkusu. Koupil ji Adam Forepaugh, majitel jednoho ze dvou největších tamních cirkusů, který nesl název po něm - Cirkus Forepaugh. Druhým byl Barnum & Bailey. Oba cirkusy spolu soupeřily a předháněly se v tom, kdo nabídne obecenstvu zajímavější slony.

Cirkusová sláva zní dobře jen na plakátu. V reálu to znamená nekonečné přesuny, hluk, cizí pachy, publikum a hlavně tlak na výkon. Slon je obrovský, ale to neznamená, že je „nezničitelný“. Má své limity – fyzické i psychické. A pokud se k němu člověk chová jako k těžkému stroji, dřív nebo později se to někde zvrtne.

Topsy si nesla pověst „problémové“. Jenže právě tohle slovo je zrádné. U zvířat v zajetí často znamená jediné: má už dost. Nešlo o žádnou zlou povahu od narození. Stačí si jen představit roky, kdy se jí někdo plete do jejího prostoru, způsobuje jí bolest, nutí ji dělat věci, kterým nerozumí, a trestá ji, když zaváhá. A pak přijde chvíle, kdy už to nejde. Kdy už ani slon nemůže.

Z Topsy se údajně stala vražedkyně. Některé tehdejší zdroje tvrdily, že zabila až 12 lidí, ale při bližším zkoumání se nic takového nepotvrdilo a reálně měla na svědomí dva muže a jednoho zraněného. Prvním byl muž, pravděpodobně krotitel, jehož jméno nebylo zaznamenáno. Druhým pak byl James Blount, muž, který se pravděpodobně opilý dostal během jednoho rána ke slonům a začal je týrat. Někdy je Blount uváděn jako pouhý divák, člověk zvenčí, ale šlo o jednoho z pracovníků cirkusu, pravděpodobně pomocného pracovníka, nočního hlídače nebo ošetřovatele - v tom se zdroje rozcházejí.

A přesně tehdy se z Topsy v očích lidí stalo něco, co bylo v podstatě nevratné: „zabijácká slonice“. Nálepka, která přehlušila všechno ostatní – i to, co ji k tomu dovedlo. V očích majitelů najednou nebyla investicí, která jim vydělá peníze, ale naopak ekonomickým problémem - přesuny byly rizikové, lidé se báli vystoupení, pojišťovny nechtěli takové zvíře pojistit. Takové zvíře najednou stálo víc, než mohlo vydělat.

Na přelomu let 1902 a 1903 se Topsy ocitla na Coney Islandu. Cirkus ji totiž prodal jako problémového slona. Koupil ji Paul Boyton, aby rozšířil svůj zvěřinec. Na konci roku však musel své atrakce pronajmout, protože měl ekonomické problémy. Frederick Thompson a Elmer Dundy se do toho vložili se vší vervou a začali tvořit mnohem větší park zvaný Luna Park.

Podle Coney Island History Project využívali v té doby Topsy jako pracovní sílu – tahala materiál po Surf Avenue, v podstatě jako živý naviják. Jenže její krotitel William Alt, který Topsy celou dobu doprovázel už od dob cirkusu, stále více propadal alkoholu a byl téměř neustále opilý. Ve stavu opilosti nebohou Topsy týral ještě víc a dokonce ji nechal volně pobíhat ve městě nebo zaútočit na policejní stanici.

A tak došlo k obratu: majitelé ji začali vnímat jako problém. Ne jako živé zvíře, ale jako položku, která se už nehodí do budoucího lesklého příběhu o fantastickém zábavním parku. Alt byl propuštěn, ale co s Topsy, problémovou slonicí?

A vymysleli řešení, které bylo tak kruté, že by znělo přehnaně i ve špatném románu: její smrt použijí jako reklamu. Coney Island History Project to popisuje přímo jako „publicity stunt“ – záměrný tah, jak přitáhnout pozornost k chystanému otevření parku.

Jako kdyby smrt Topsy nebyla tragická už jen sama o sobě - zneužívané a týrané zvíře bylo odsouzeno k smrti za to, že už nemohlo dál. Ne, její majitelé se z její smrti rozhodli udělat podívanou, aby získali reklamu, která přitáhne návštěvníky. A lidé na to skutečně slyšeli.

Datum je známé přesně: 4. ledna 1903.

Topsy byla toho rána přivedena na otevřené prostranství nedostavěného parku a připoutána silnými lany a řetězy, aby se nemohla pohybovat. Ošetřovatelé jí nabídli mrkev napuštěnou kyanidem draselným (uvádí se přibližně 460 gramů), která měla způsobit rychlé oslabení. Současně jí byly kolem nohou připevněny kovové elektrody, napojené na střídavý proud o napětí zhruba 6 600 voltů. Po zapnutí proudu se slonice během několika desítek sekund zhroutila; podle dobových popisů následovaly křeče a kouř, zatímco přítomní pozorovatelé – novináři, technici a pozvaní hosté – stáli opodál. Lano připravené k uškrcení mělo sloužit jako pojistka pro případ, že by elektřina nezabrala, ale podle většiny svědectví k jeho použití nebylo nutné. Celý průběh byl zaznamenán filmovou kamerou a smrt slonice se tak stala nejen exekucí, ale i pečlivě inscenovanou podívanou, určenou k dalšímu šíření.

Byli tam novináři, fotografové – a existují i zmínky o davu, který se snažil dostat co nejblíž. Wikipedia uvádí odhady až kolem 1 500 přihlížejících a zmiňuje i přítomnost zástupců ASPCA, kteří měli dohlížet na průběh.
A Coney Island History Project popisuje, že i když šlo o událost pro „pozvané“, stovky lidí lezly přes plot nebo platily za výhled ze střech.

Topsy tam stála – a lidé se dívali.

Mezi „pozvanými“ byla i filmová kamera. Edisonova společnost poslala štáb a vznikl krátký film Electrocuting an Elephant.
Má zhruba 74 sekund a byl uvolněn 17. ledna 1903, tedy 13 dní po její smrti, aby se promítal v mincovních kinetoskopech.

Kdyby žádný film nebyl, Topsy by se možná ztratila v archivu dobových kuriozit. Jenže film je stroj na paměť. Opakuje okamžik, který se opakovat nemá. A tím z Topsy udělal symbol – i když ona sama by o to rozhodně nestála.

Možná jste tu historku slyšeli: Edison prý nechal zabít slonici, aby dokázal, že střídavý proud je nebezpečný. Je to chytlavé, jednoduché, dobře se to vypráví. Jenže realita byla komplikovanější a méně „filmová“.

Rutgers (Edison Papers) to uvádí přímo jako mýtus: poprava Topsy se sice stala mediální událostí a Edisonova firma ji natočila, ale tvrzení, že šlo o propagandistickou akci z „války proudů“, je falešné – mimo jiné i proto, že Edison na místě nebyl a celé se to odehrálo asi deset let po skončení téhle technologické bitvy.
Smithsonian navíc shrnuje, jak se tenhle omyl šíří a proč je potřeba ho uvést na pravou míru: Topsy nebyla „Edisonův experiment“, byla především obětí lidí, kteří ji vlastnili a využívali.

Tahle legenda někdy sloužila i jako únik. Jakmile z toho uděláme příběh o jednom slavném vynálezci a jednom „ďábelském plánu“, máme jasného viníka. Je to pohodlné. Jenže Topsy nezabila jedna osoba. Zabila ji kombinace bezcitnosti, byznysu a davové zvědavosti.

Z života Topsy by se dal vytvořit srdceryvný příběh. Těžko si jen můžeme představit, co musela cítit, nejen během popravy, ale v podstatě během celého života, který byl naprosto nepřirozený pro slona:

A úplně na konci je na tom nejděsivější to, že Topsy se stala slavnou až tehdy, když umírala. Její život – roky práce, stresu, řetězů, bití, ponižování – ten nikoho moc nezajímal. Všechny zajímala až sekunda, kdy spadne.

Za její smutný život a tragickou smrt mohou samozřejmě v první řadě její majitelé. Ale kdyby veřejnost tehdy vnímala živé tvory jinak, ne jen jako nástroj pro člověka, ale jako skutečné živé bytosti, které cítí, pak by krutost majitelů neměla takovou šanci, minimálně by slonice mohla být ušetřena trýznivé smrti. Bohužel, souhra všech okolností hrála v její neprospěch.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://www.denik.cz/ze_sveta/usmrceni-slonice-topsy-elektrickym-proudem-4-ledna-1903-coney-cirkus-t-a-edison.html

https://www.coneyislandhistory.org/blog/when-luna-park-killed-elephant-publicize-opening-day

https://en.wikipedia.org/wiki/Electrocuting_an_Elephant

https://www.topsytheelephant.com

https://www.smithsonianmag.com/smart-news/topsy-elephant-was-victim-her-captors-not-really-thomas-edison-180961611

https://edison.rutgers.edu/life-of-edison/essaying-edison/essay/myth-buster-topsy-the-elephant

https://en.wikipedia.org/wiki/Topsy_%28elephant%29