Ďábel s doutnajícím vousem, nebo chladný stratég? Král pirátů Černovous byl mistrem psychologie

Piráty si často představujeme jako krvežíznivé lupiče, kteří přepadali obchodní lodě, žili z uloupeného bohatství, vraždili a nic jim nebylo svaté. Samozřejmě i takoví piráti se našli. Ale ne vždy šlo o jednoduché lumpy toužící po rychlém zbohatnutí. Zejména pirátští vůdci museli být chytří a velmi schopní, aby dokázali udržet tu svoji smečku pohromadě a poslušnou.

Jméno piráta Černovouse budilo strach už při pouhém vyslovení. Paradoxně to ale nebylo proto, že by byl tak krutý a krvežíznivý. Naopak, Černovous pochopil, že samotný dojem je důležitější, že je lepší vzbudit u nepřátel strach dřív, než vůbec dojde ke konfliktu. Dnes bychom řekli, že si začal budovat „značku“ - jméno Černovous.

Piráti byli lidé, kteří často pocházeli z chudých podmínek, ale dokázali pochopit, jak společnost funguje a hlavně, kde jsou její slabá místa. A jak tato místa můžou využít k tomu, aby si žili lépe. V tehdejší době se čile obchodovalo: cukr, tabák, indigové barvivo, rum, otroci, evropské zboží - a také důležité informace o tom, kdo pluje kdy a kudy. Piráti byli, řečeno s nadsázkou, takoví podnikatelé. Čile obchodovali, jen jejich majetek pocházel z loupeží.

V této době se objevilo jméno Teach (někdy také jako Thatch). Začal se pohybovat po boku kapitána Benjamina Hornigolda. Jednalo se o zkušeného a opatrného kapitána, který měl svůj domovský přístav v Nassau na Bahamách. Ten byl známý jako pirátské útočiště, kde pirátská ekonomika dýchala skoro svobodně.

Pro Teache to bylo období, kdy se naučil dvě zásadní věci, které pak formovaly jeho další působení:

Éra Černovouse začala v listopadu 1717, kdy ukořistil francouzskou loď La Concorde a přejmenoval ji na Queen Anne´s Revenge.

Nešlo jen tak o nějakou loď. Byla to velká, těžká loď, silně vyzbrojená (uvádí se kolem 40 děl, i když archeologové později našli 30). Stačilo, aby se objevila na obzoru a kapitánům obchodních lodí bylo hned jasné, že nemají šanci.

A Černovous to dobře věděl. Říká se, že nebyl tak krvežíznivý jako jiní piráti. To se dnes těžko ověřuje, ale faktem je, že bylo výhodnější, když se loď vzdala rychle. Protože každý boj znamenal mrtvé muže, menší kořist a riziko dalších komplikací. A v neposlední řadě byl strach levnější než sudy se střelným prachem.

Podle tradičních představ si Černovous do vousů a vlasů dával doutnající zápalné šňůry, aby kolem hlavy vytvořil dýmový oblak. Tato představa, předávaná ústně i v psaných zkazkách a pamfletech, se stala tak zakořeněnou, že se stala jeho oficiálním „logem“. Zda to tak skutečně bylo, to ověřit už nedokážeme, ale tento motiv je tak rozšířený a také odpovídající jeho záměru působit hlavně psychologicky, že je do velké míry pravděpodobný. Černovous kolem sebe vytvořil takovou auru, že ani nemusel bojovat - ostatní se radši vzdali předem.

Piráti chtějí zlato. Jenže Černovous chtěl u Charles Townu (dnes Charleston) léky. A tak zablokoval místní přístav, zastavil veškerou dopravu, zajímal lodě a držel rukojmí. Nechtěl bedny stříbra, jak si někteří obyvatelé mysleli. Překvapivě začal požadovat truhlu s léky.

Málokdy nás totiž napadne, s čím vším se tehdy museli lidé - a posádky lodí obzvlášť - potýkat. Infekce, zranění, pohlavní choroby, horečky, zkažená voda. Léky měly v takovém světě cenu vyšší než zlato - měly cenu života. A Černovous věděl, že aby mohl s posádkou dál fungovat, musí zajistit i potřebné léky. Podle zdrojů tehdy vyhrožoval, že pokud nedostane, co chce, zabije všechny zajatce. Nakonec však všechny propustil. Takový byl - jeho nátlak byl tvrdý, ale když dostal, co potřeboval, prostě odplul.

V červnu 1718 najela Queen Anne´s Revenge na mělčinu u pobřeží Severní Karolíny poblíž Beaufort Inlet a byla ztracena. Občas se objevovaly teorie, že šlo o záměr, jak se zbavit části posádky a zjednodušit si následné dělení kořisti. Zní to sice „pirátsky“, ale pravděpodobnější varianta je, že došlo k nehodě v nebezpečných vodách a žádný záměr za tím nebyl.

V té době britská koruna nabízela pirátům milost, pokud se vzdají. Teach ji přijal a pohyboval se v Severní Karolíně. Pro řadu pirátů se jednalo o možnost, jak aspoň na chvíli svobodně vydechnout. Člověk by sice čekal, že pirátský život byl hlavně o svobodě, ale až tak romantické to rozhodně nebylo. Pro mnoho z nich byl vyčerpávající lov ze strany úřadů, ustavičná únava, tlak a někdy zkrátka jen toužili zmizet dřív, než je někdo pověsí.

I Černovous si dopřál nějakou dobu klidu. Ale civilní život bez moci a bez adrenalinu zřejmě nebyl nic pro něj. Ať už z touhy po kořisti, kvůli posádce nebo prostě z nudy, netrvalo dlouho a objevil se znovu na pirátské scéně.

Jeho rozhodnutí vrátit se zpátky mezi piráty však nebylo šťastné. Dne 22. listopadu 1718 došlo u Ocracoke Inlet k bitvě, v níž proti Černovousovi stály jednotky vedené poručíkem Robertem Maynardem.
Podle tradičního líčení Maynard nechal část mužů schovat v podpalubí, aby to vypadalo, že je jeho loď na pokraji porážky. Černovous nastoupí k abordáži – a v tu chvíli se z útrob vynořili ozbrojení námořníci. Následoval boj na pár metrů, šavle, pistole, chaos.

Černovous měl během tohoto boje utrpět pět střelných ran a kolem dvaceti sečných zranění, než konečně padl. Je vcelku jedno, kolik těch ran skutečně utrpěl, málo jich však nebylo. Zemřel v boji a následně byl sťat. Jeho hlava byla vystavena jako důkaz jeho porážky.

Vypráví se, že tělo Černovouse, už bez hlavy, ještě obeplavalo loď. To je samozřejmě nesmysl a pouhý folklór, přidaný jen proto, aby se z Teache stal nadpřirozený strašák.

O životech mnoha pirátů víme hlavně z knihy A General History of the Pyrates (celým názvem A General History of the Robberies and Murders of the most notorious Pyrates, 1724), která byla vydaná pod jménem autora Captain Charles Johnson. Kniha je bohatá na informace, ale jak historici upozorňují, není to 100% spolehlivý zdroj. Pravděpodobně mísí fakta s příběhy, které se nabalovaly podle toho, jak si lidé mezi sebou o pirátech vyprávěli. Dokonce ani autorství není 100% ověřené. Často se spekulovalo, že autorem byl slavný Daniel Defoe (autor např. Robinsona Crusoea) nebo někdo jiný z londýnského vydavatelského prostředí.

V devadesátých letech byl u pobřeží Severní Karolíny nalezen vrak, který je obecně považovaný za Queen Anne’s Revenge. Následné průzkumy a nálezy (děla, výstroj, předměty z provozu lodi) posouvají příběh „z přístavní putyky“ zpátky do reality: tohle nebyl jen „pirát z písniček“, ale konkrétní loď, konkrétní místo, konkrétní materiální svět.

Černovous byl skutečná osoba, skutečný pirát. Že byl jeho život zahalen mýty a legendami, to je téměř více než jisté. Přesto byl i mezi piráty velmi významným a chytrým člověkem. Věděl, kdy udeřit a kdy je lepší se stáhnout. Byl si vědom toho, že nezáleží jen na síle, ale i na strachu, který dokáže sílu znásobit. Byl pragmatik a chápal, že léky mohou být důležitější než hromady zlata. A dokázal si vybudovat „značku“ sebe sama. Lidé ho poznávali už jen podle vzhledu a pověsti, která ho předcházela.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://www.qaronline.org/history/blackbeard-history-dreaded-pirate

https://www.rmg.co.uk/stories/maritime-history/who-was-blackbeard

https://www.smithsonianmag.com/smart-news/how-british-authorities-finally-caught-up-to-the-most-notorious-pirate-in-history-180985284/

https://www.britannica.com/biography/Blackbeard

https://www.thoughtco.com/blackbeard-truth-legends-fiction-and-myth-2136224

https://www.visitocracokenc.com/blackbeard-lore/