Článek
Úspěšných odstřelovačů byla v historii celá řada. V souvislosti s Vietnamem si někteří lidé vybaví spíše jméno Carlose Hathcocka, který se stal doslova legendou. Ale Námořní pěchota USA má ještě jedno jméno, které sice není tolik známé, ale v rámci USMC (US Marine Corps) drží rekord. Je to jméno Charlese Benjamina Mawhinneyho zvaného prostě „Chuck“. Tento mariňák se během vietnamské války stal podle vojenských záznamů nejúspěšnějším odstřelovačem v historii USMC - 103 potvrzených zásahů a 216 pravděpodobných během 16 měsíců v bojové zóně.
Kluk z Oregonu, který uměl být potichu
Mawhinney vyrůstal ve východním Oregonu – kraji, kde je příroda pořád „větší“ než člověk a kde se lov a práce venku berou jako normální dovednosti. Podle podkladů o jeho životě byl synem veterána USMC z Pacifiku za druhé světové války a střílet i lovit se učil od otce a dědečka.
Když v červnu 1967 dokončil střední školu, rozhodl se vstoupit do Námořní pěchoty. Poněkud vtipným detailem je pak fakt, že narukoval až po skončení jelení sezóny. Tato drobnost však už tehdy dávala tušit, že jde o člověka, který měl priority jasně seřazené a držel se jich, ať už se kolem dělo cokoliv.
První ročníky nové školy: Scout Sniper
USMC po druhé světové válce dlouho nemělo „dedikované“ odstřelovače v dnešním slova smyslu. Ve Vietnamu se ale situace změnila a v roce 1967 se mariňáci rozhodli rozjet nový systém výcviku. Mawhinney patřil mezi první, kdo prošli nově nastavenou USMC Scout Sniper School v Camp Pendleton – a podle oregonského legislativního podkladu ji v dubnu 1968 dokončil jako nejlepší ve třídě.
Vietnam: nejdřív pěšák, pak sniper
Po příjezdu do Vietnamu byl nejprve zařazen jako rifleman (běžný pěšák) u Lima Company, 1st Battalion, 5th Marines, 1st Marine Division, a teprve potom přešel ke Scout Sniper Platoon u velitelství 5. pluku.
Nepřišel tedy na frontu jako zázračný odstřelovač, ale musel si to „odpracovat“. Byl součástí jednotky jako všichni ostatní, ale když jeho nadřízení viděli, jaké má schopnosti, bylo jim jasné, že by se mnohem více uplatnil v jiné roli než jako pěšák.
V té době měl mariňácký sniper často jednoduchou, ale psychicky brutální roli: být tam, kde se ostatní nemůžou zvednout. Krýt patroly. Hlídky. Přístupy k základnám. Pozorovat linie, kudy se dá přijít. A rozhodovat rychle. Neznamenalo to, že musí vždycky střílet, ale musel se rozhodnout rychleji, než se něco stalo. A když střílel, musel trefit. Chyba by mohla stát život nejen jeho, ale i ty, které měl chránit.
103 potvrzených zásahů
Mawhinneyho bilance se dnes obvykle uvádí jako 103 potvrzených zásahů a dalších 216 pravděpodobných. A to vše během jeho 16 měsíčního působení mezi lety 1968-1969.
Tato data se uvádějí odděleně z jednoduchého důvodu. V americké vojenské praxi se za potvrzený zásah má takový, který je doložen, typicky svědectvím pozorovatele, někdy dalšími znaky). Oproti tomu pravděpodobný zásah je takový, kde jsou silné indicie, že se tak stalo, ale chybí nezávislé potvrzení.
Samozřejmě, během války není snadné mít možnost nezávislého potvrzení pro každý zásah. Válka byla někdy chaotická, všude mlha, bujná vegetace, časté střídání sektorů, evakuace a mnoho dalších okolností a situací, kdy musel Chuck vystřelit, ale nebyl nikdo, kdo by potvrdil jasný zásah. USMC však ve svých textech a záznamech uvádí Mawhinneyho čísla jako fakt a jeho prvenství v rámci sboru potvrzuje.
„Nechtěl jsem se dívat do očí“
Jedna z věcí, která jeho příběh odlišuje, je způsob, jakým o své práci mluvil (když už tedy mluvil). V článku publikovaném na oficiálním webu MCLB Barstow je citováno, že se nechtěl na cíle „dívat do očí“ a nechtěl si při míření představovat, jestli mají rodinu – soustředil se jen na to, že protivník může zabít jeho lidi dřív, než on zastaví jeho.
Může to znít chladně. Jenže ve skutečnosti je to popis psychologického mechanismu, bez kterého by tu práci nejspíš nešlo dělat, alespoň ne dlouhodobě. Odstřelovač není kulometník v přestřelce na deset metrů. Má čas přemýšlet, ale myšlenky práci komplikují. A právě proto si většina z nich musí nastavit „vnitřní pravidla“, jinak je to semele.
Chuck Mawhinney v civilu s replikou M40
„Ten, co mu utekl…“
V textu USMC se objevuje epizoda, kterou Mawhinney sám zmiňoval jako jednu z nejvíc vtíravých vzpomínek: po návratu z dovolené dostal pušku zpět od zbrojíře s ujištěním, že se na ní nic neměnilo. Pak v akci minul na vzdálenost, na kterou běžně nemíval problém – a došlo mu, že mu někdo zasáhl do nastavení optiky. Cíl utekl a Mawhinney později říkal, že ho pronásleduje představa, kolik lidí ten muž mohl později zabít.
Mawhinney a M40
Mawhinney je často spojovaný s puškou M40 (a v muzejních materiálech i s označením M-40A1 Sniper Rifle jako „ikonickým artefaktem“). Národní muzeum USMC uvádí, že právě jeho puška je součástí expozice a že s ní dosáhl uvedených 103 potvrzených zásahů. Od roku 2006 je zbraň vystavena v National Museum of the Marine Corps.
Přestože byl rekordmanem, nikdy netoužil po slávě a ta si ho navíc našla až o dvacet let později. Celé roky se totiž předpokládalo, že nejvyšší mariňácký počet drží Hathcock (93 potvrzených). Když však v roce 1991 vyšla kniha „Dear Mom: A Sniper´s Vietnam“ od bývalého odstřelovače Josepha T. Warda, začalo se Mawhinneyho jméno častěji skloňovat. Nakonec se dohledalo „dokumentované číslo“ a upřesnilo na 103.
Jeho nejdelší potvrzený zásah byl na cca 914 metrů. To se z dnešního pohledu může zdát jako málo, ale v tehdejší době, s tehdejší technikou bez moderní optiky šlo o velmi náročnou vzdálenost.
Civilní život: Forest Service a normální ticho
Po odchodu z Marines (sloužil 1967–1970) se Mawhinney vrátil do Oregonu a dlouhodobě pracoval pro U.S. Forest Service; podle oregonského dokumentu odešel do důchodu v roce 1997. Zároveň se oženil (dokument z Oregonu uvádí sňatek v roce 1977) a rodina se usadila v Baker City.
Oregonský zdroj informací uvádí, že Mawhinney získal řadu vyznamenání včetně Bronze Star s „V“ (za chrabrost), Navy and Marine Corps Commendation Medal s „V“ a dvě Purple Hearts (tedy zranění v boji).
Postupem času začal Mawhinney vystupovat víc veřejně – účastnil se soutěží, besed, jezdil mluvit ke střeleckým a odstřelovačským komunitám. USMC text z Barstow zmiňuje, že byl vyhledávaný mezi instruktory a že se snažil vysvětlovat, že role sniperů je (v jeho pohledu) primárně ochrana vlastních a „snižování vůle nepřítele bojovat“.
Mawhinney zemřel 12. února 2024 v Baker City v Oregonu ve věku 75 let.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.marinecorpstimes.com/news/your-marine-corps/2024/02/16/marine-corps-deadliest-sniper-charles-chuck-mawhinney-dies-at-75/
https://www.mclbbarstow.marines.mil/Media-Room/Stories/Article/Article/509311/chuck-mawhinney-marine-corps-deadliest-shot/
https://www.military.com/history/2024/02/15/chuck-mawhinney-deadliest-sniper-marine-corps-history-dies-75.html
https://www.wideners.com/blog/chuck-mawhinney-vietnams-deadliest-sniper/
https://www.oregonlive.com/news/2024/02/chuck-mawhinney-legendary-vietnam-war-sniper-dies-in-baker-city-at-75.html
https://capitalpress.com/2024/02/14/chuck-mawhinney-longtime-baker-city-resident-and-legendary-marine-corps-sniper-dies/
https://trackbill.com/bill/oregon-senate-concurrent-resolution-28-in-memoriam-charles-benjamin-chuck-mawhinney/2702191/
