Článek
Upozornění: Článek obsahuje fotografie nevhodné pro citlivější povahy
Na podzim 1944 už bylo zřejmé, že Třetí říše směřuje k porážce, ale pro mnoho Němců to stále byla porážka, která se odehrávala někde „na frontě“. Válka byla všudypřítomná v novinách, v hlášeních rozhlasu, v seznamech padlých i v bombardovaných městech, jenže pro velkou část obyvatelstva zůstávalo něco jiného téměř nemyslitelné: že by se fronta převalila přes staré německé území a že by se civilisté na vlastní kůži setkali s vojáky státu, proti němuž Německo vedlo od roku 1941 vyhlazovací válku. Právě to se v říjnu 1944 ve Východním Prusku stalo. A právě tehdy vznikl příběh Nemmersdorfu, který dodnes vyvolává emoce i spory.
Východní Prusko mělo pro nacistické Německo zvláštní význam. Nebyl to jen další kus území. Byla to krajina spojená s pruskou tradicí, s představou starého německého východu, se statky, vesnicemi, protestantskými kostely a s pocitem historické kontinuity. O to silnější byl šok, když se sovětská ofenziva po zničení německé skupiny armád Střed v létě 1944 přiblížila právě sem. Operace Bagration otevřela Rudé armádě cestu hluboko na západ a na podzim už sovětské jednotky narážely na hranice předválečného Německa. Pro civilisty ve Východním Prusku to znamenalo jediné: válka už není slyšet jen zdálky. Přichází domů.
Malá obec na důležitém místě
Nemmersdorf byla malá obec v okrese Gumbinnen. Dnes už ji pod tím jménem na mapě nenajdete; po válce připadla Sovětskému svazu a dnes se jmenuje Majakovskoje v Kaliningradské oblasti. V říjnu 1944 to ale byla obyčejná východopruská vesnice, jakých byly v kraji desítky. Pole, statky, most, několik cest, kostelní věž v krajině. Kdyby nestála u důležitého přechodu přes řeku Angerapp, nejspíš by se nikdy nestala známým jménem. Jenže právě most u Nemmersdorfu měl v té chvíli vojenskou cenu. Kdo ho ovládal, měl šanci udržet přechod a tlačit se dál do nitra provincie.
Nemmersdorfský most, který byl zničen
Jak se fronta přibližovala, vesnice se pomalu měnila. Přibývalo vojáků, po cestách se přesouvala technika, ozývala se dělostřelba. Část obyvatel odjela, část zůstala. To nebylo nic neobvyklého. Evakuace ještě neprobíhala tak, jak ji lidé poznali o několik měsíců později v lednu 1945, kdy už útěk nabyl charakteru katastrofy. Mnozí tehdy stále věřili, že se fronta zastaví, že Němci sovětský průlom zavřou, že vesnice leží jen nebezpečně blízko bojů, ale ne přímo v jejich dráze. Klasická iluze civilního zázemí: válka je strašná, ale ještě pořád se snad přežene kolem. V Nemmersdorfu se to ukázalo jako tragický omyl.
21. říjen 1944
Dne 21. října 1944 se do prostoru Nemmersdorfu dostaly sovětské tankové jednotky. Podle převládající rekonstrukce šlo o prapory 25. gardové tankové brigády, patřící do 2. gardového tankového sboru 11. gardové armády. Sověti překročili most přes Angerapp a vytvořili předmostí na západním břehu. Z vojenského hlediska to byl jen dílčí úspěch v rámci širší ofenzivy na Gumbinnen, ale psychologicky šlo o okamžik mimořádně silný: Rudá armáda pronikla do jedné z prvních předválečných německých obcí. Ve vesnici vznikl během několika hodin zmatek, který je pro podobné situace typický. Civilisté hledali sklepy a kryty, zranění a ustupující vojáci se mísili s lidmi, kteří se stále ještě snažili pochopit, co se vlastně děje.
Nemmersdorf nebyl místem, kde by se stal nejdřív masakr a teprve potom přišla bitva. V obci a jejím okolí se skutečně bojovalo. Tanky projížděly vesnicí, německé jednotky se pokoušely Sověty zastavit nebo alespoň získat čas k protiútoku. Právě kvůli tomu docházelo k pozdějším sporům o počet mrtvých a o to, kolik lidí bylo zabito přímo při vraždách a kolik mohlo zahynout v průběhu bojů. Právě toto promísení frontového chaosu a násilí na civilistech je jedním z důvodů, proč situace v Nemmersdorfu dodnes vyvolává rozpory.
Co se ve vesnici odehrálo
Když Němci oblast krátce nato dobyli zpět, našli ve vesnici mrtvé civilisty a také zabité francouzské a belgické válečné zajatce, kteří byli v okolí nasazeni na nucené práce. O tom, že mrtví existovali a že nešlo jen o vymyšlený příběh ministerstva propagandy, se dnes mezi seriózními historiky v zásadě nevede spor. Spor se vede o něco jiného: o rozsah zločinu, o jeho konkrétní průběh a o to, nakolik byly pozdější obrazy a popisy věrným zachycením skutečnosti a nakolik už byly upravené pro propagandu.
Existují výpovědi přeživších, z nichž nejčastěji bývá připomínána Gerda Meczulat. Podle jejího svědectví se skupina lidí ukrývala v krytu, do nějž později přišli sovětští vojáci. Lidé byli vyhnáni ven a padly výstřely; Meczulat byla těžce zraněna, ale přežila. Její svědectví se stalo jedním z klíčových zdrojů při pozdějších rekonstrukcích události. Jenže právě tady historici naráží na obtíž: jednotlivá svědectví jsou cenná, ale sama o sobě ještě neumožňují bezpečně rekonstruovat každý detail dění v celé vesnici. Zvlášť ne ve chvíli, kdy se během několika hodin odehrává současně vojenský střet, úprk civilistů, rabování, střelba a zřejmě i jednotlivé či skupinové vraždy.
Už současníci mluvili také o sexuálním násilí. To není v širším kontextu vstupu Rudé armády na německé území nic překvapivého; násilí na ženách v průběhu závěru války a okupace Německa je dnes dobře doložené. Jenže právě v Nemmersdorfu je problém v tom, že část popisů pocházela přímo z nacistické propagandy, která měla silnou motivaci zločiny zdůraznit, rozšířit a spojit s co nejotřesnějšími detaily. Z tohoto důvodu dnes většina opatrnějších historiků trvá na formulaci, že vraždy civilistů jsou doložené, ale řada konkrétních hrůzných scén se nedá bezpečně potvrdit.
Exhumované ostatky obětí masakru
Goebbels okamžitě pochopil, co drží v ruce
Německá propaganda zareagovala prakticky okamžitě. Z místa byly pořízeny fotografie, dochovala se řada snímků ve Spolkovém archivu a nacistické úřady přivezly do vesnice novináře i zahraniční pozorovatele z neutrálních států. Smysl byl zřejmý: ukázat německému obyvatelstvu, co je čeká, pokud se fronta převalí dál, a současně posílit odhodlání bojovat do poslední chvíle. V říjnu 1944 už režim nepotřeboval slibovat vítězství. Potřeboval vyvolat hrůzu z porážky. Nemmersdorf se k tomu hodil dokonale.
Právě tehdy vznikly obrazy, které se s Nemmersdorfem táhnou dodnes: mrtvé ženy, údajně přibité na vrata stodol nebo povozů, zohavená těla, bestialita bez mezí. Některé z těchto motivů se hluboce otiskly do německé válečné a poválečné paměti. Problém je v tom, že po roce 1991, kdy se otevřel širší prostor pro nové bádání a porovnávání zdrojů, začala část historiků upozorňovat, že některé fotografie byly nejspíš nesprávně interpretovány, některé mohly zachycovat oběti z jiných míst a některé slavné „detaily“ zkrátka nelze doložit. Bernhard Fisch, který se případem dlouhodobě zabýval, patřil k těm, kdo výrazně zpochybnili tradiční, především poválečně opakovanou verzi. Ani on ale netvrdil, že by se nic nestalo; zpochybňoval hlavně nafouknuté, legendární vyprávění.
Na jedné straně tak v Nemmersdorfu byly skutečné mrtvé oběti, na druhé straně režim, který tyto mrtvé okamžitě proměnil v politický nástroj. V důsledku toho se pozdější debata často zvrhla do dvou extrémů. Jedni opakovali propagandistickou verzi téměř beze změn. Druzí, právě kvůli propagandistickému nánosu, sklouzávali skoro až k dojmu, že šlo jen o inscenaci a nic se nestalo. Obojí bylo zjednodušení; lidé tam skutečně byli zabiti a nacistický režim to bez prodlení využil.
Kolik bylo obětí
Otázka počtu mrtvých zůstává i po desetiletích sporná. V dobové nacistické publicistice se objevovala čísla, která měla vyznít co nejděsivěji a často mířila k představě téměř vyhlazené vesnice. Pozdější výzkum bývá výrazně opatrnější. Často se uvádí přibližně 74 německých civilistů a asi 50 francouzských a belgických zajatců, ale existují i nižší odhady; některé práce mluví zhruba o 23 až 30 civilních obětech, přičemž část dalších mrtvých mohla padnout v souvislosti s boji v okolí. Rozptyl není malý, což samo o sobě ukazuje, jak nejistá a zdrojově zatížená rekonstrukce případu je.
Je také dobré připomenout, že Nemmersdorf se stal symbolem mnohem větším, než odpovídalo velikosti samotné obce. I kdyby tam zahynuly „jen“ desítky lidí, nikoli stovky, jeho účinek na německou psychiku byl obrovský. Šlo totiž o první široce rozhlášený případ zabitých německých civilistů na vlastním území po vpádu Rudé armády. Lidé ve Východním Prusku, a později i jinde, si z toho neodnesli pochybnosti, zda bylo obětí 25, 70 nebo 120. Odnesli si jednoduchou a děsivou zprávu: až přijdou Rusové, nebudou mít slitování. A to pak ovlivnilo rozhodování statisíců lidí.
Nemmersdorf jako spouštěč útěku
Události u Nemmersdorfu nevyvolaly hromadný útěk samy o sobě, ale výrazně k němu přispěly. Německé úřady i propaganda případ šířily právě proto, aby obyvatele vyděsily a současně mobilizovaly k odporu. Jenže strach nevede jen k boji. Vede také k útěku. Ve Východním Prusku se tak zprávy o Nemmersdorfu spojily s reálnou zkušeností z fronty, s pověstmi, s dalšími zprávami o násilí a s postupujícím rozpadem německé moci. Když pak v lednu 1945 sovětská ofenziva udeřila naplno, spustila se jedna z největších uprchlických vln evropských dějin. V tomto smyslu Nemmersdorf fungoval jako předzvěst: ne jako jediná příčina, ale jako první otřes, po němž už mnoho lidí přestalo věřit, že mohou zůstat.
Byl to okamžik, kdy se německým civilistům na východě poprvé vryl do vědomí obraz války obrácené směrem k nim. Němci dlouho vedli na východě válku mimořádné brutality, která stála život miliony sovětských civilistů, válečných zajatců i Židů. V Nemmersdorfu se tehdy poprvé v masově sdílené podobě objevila představa, že i německé obyvatelstvo může být vystaveno podobně neomezenému násilí.
Byl někdo potrestán?
Na tuhle otázku neexistuje uspokojivá odpověď, protože téměř jistě ne. Neznáme žádný velký poválečný proces, který by konkrétní pachatele z Nemmersdorfu postavil před soud. Sovětský svaz případ nevyšetřoval způsobem, který by vedl k veřejnému potrestání viníků, a po válce se navíc Nemmersdorf ocitl v prostoru, kde se o podobných věcech veřejně nemluvilo. V sovětském oficiálním příběhu byla Rudá armáda armádou osvoboditelů a epizody, které se do tohoto obrazu nehodily, zůstávaly na okraji nebo byly odbyty jako nepřátelská propaganda. Z právního hlediska tedy případ v podstatě zmizel. Zůstal v paměti, ale ne v soudních spisech.
Jak se na Nemmersdorf dívá historie dnes
Po desetiletí byl Nemmersdorf v západoněmeckém prostředí často připomínán jako symbol utrpení německých vyhnanců a východopruského konce. Po roce 1989 a hlavně po otevření nových možností bádání začalo přibývat prací, které se snažily oddělit doložitelné jádro od pozdější legendy. Nemmersdorf dnes většina seriózních autorů chápe jako skutečný zločin na civilistech a zajatcích, který byl zároveň velmi rychle a velmi účinně propagandisticky zpracován. Jinými slovy: ani čistá propaganda, ani čistý mýtus o propagandě. Skutečné mrtvoly, skutečný strach, ale také skutečná manipulace s tím, jak byla událost vyprávěna.
Nemmersdorf a tehdejší dění je tak dodnes rozporuplné. Pro německé civilisty to bylo utrpení na samotném konci války - útěky, znásilňování, vraždění, ztráta domova. Na druhé straně stojí zase lidé, kteří poznali nacistické zločiny na východě a tyto zločiny zasely mezi Sověty nenávist a vystupňovaly brutalitu v závěru války. Příběh Nemmersdorfu je tedy potřeba vnímat i v kontextu doby. A nakonec, samotné utrpení místních obyvatel bylo skutečné, ale pro potřeby státu a jeho propagandy nejspíš i značně zveličené.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.bpb.de/shop/zeitschriften/apuz/archiv/533445/flucht-und-vertreibung-der-deutschen-aus-ihrer-heimat-im-osten-und-suedosten-1944-1947
https://en.wikipedia.org/wiki/Nemmersdorf_massacre
https://www.bpb.de/shop/zeitschriften/apuz/archiv/537235/die-vertreibung-der-deutschen-ein-unbewaeltigtes-kapitel-europaeischer-zeitgeschichte
https://etd.ohiolink.edu/acprod/odb_etd/ws/send_file/send?accession=osu1050669879&disposition=inline
https://www.bpb.de/shop/zeitschriften/apuz/archiv/538357/polen-und-deutschland-seit-1945
https://www.bild.bundesarchiv.de/dba/en/search/?query=Bild+101I-464-0384I-33
https://www.denik.cz/ze_sveta/nemmersdorf-rusove-nemci-od-incidentu-vrazda-hjalmar-mae-valka.html
https://www.armyweb.cz/clanek/zverstva-totalni-valky-aneb-masakr-v-pruske-vesnici-nemmersdorf
