Článek
Kauza Čapí hnízdo už v českém veřejném prostoru běží tak dlouho, že část lidí nad ní jen unaveně mávne rukou. Zase Babiš. Zase soudy. Zase politika. Zase imunita. A právě v tom je možná jeden z největších problémů celého příběhu. Když se nějaká věc vleče roky, otupí to pozornost veřejnosti, rozmělňuje to odpovědnost a člověk má skoro chuť uvěřit, že vlastně nejde o nic mimořádného. Jenže jde.
Kauza Čapí hnízdo není politická, i když ji politici rádi zmiňují
V jádru té věci totiž není žádné filozofické dilema ani žádná nepřehledná právnická mlha. Podstata je docela prostá. V kauze Čapí hnízdo se řeší podezření, že projekt spojený s Agrofertem získal padesátimilionovou evropskou dotaci určenou pro malé a střední podniky, přestože podle obžaloby podmínky pro takovou podporu ve skutečnosti nesplňoval. Právě proto měl být podnik z holdingu účelově vyveden, aby navenek působil jako samostatný menší subjekt a na dotaci dosáhl. Andrej Babiš i Jana Nagyová vinu dlouhodobě odmítají, ale odvolací Vrchní soud v Praze loni v červnu zrušil osvobozující rozsudek a výslovně uvedl, že v jednotlivých krocích případu spatřuje znaky dotačního podvodu a poškození finančních zájmů Evropské unie. Podle soudu bylo shromážděno velké množství důkazů a městský soud se měl případem znovu zabývat.
Ten případ se netáhne rok nebo dva. Policie se jím začala zabývat už v roce 2016 a od té doby prošel několika fázemi, vracením, odvoláními, osvobozujícími rozsudky i jejich rušením. Není to tedy žádná čerstvá politická přestřelka vzniklá včera odpoledne na tiskové konferenci. Je to dlouhý, složitý a mimořádně sledovaný případ, který měl pokračovat před soudem i letos. Jenže nebude. Poslanecká sněmovna totiž 5. března 2026 Andreje Babiše k trestnímu stíhání nevydala. Pro nevydání hlasovalo 104 ze 186 přítomných poslanců. Důsledek je jednoduchý: soudní řízení teď pokračovat nebude a může se znovu otevřít až ve chvíli, kdy Babiš přestane být chráněn imunitou.
A právě tady se z právní věci definitivně stává věc politická a zároveň občanská. Ne proto, že by občané měli rozhodovat o vině a nevině. To je práce soudu. Ale proto, že občané mají plné právo říct, že se jim nelíbí, když se institut určený k ochraně parlamentu mění v ochranný val kolem konkrétního politika.
Divné představy paní Válkové
Poslankyně Helena Válková po hlasování řekla, že veřejnost je podle ní „trošičku zmanipulovaná“ představou, že by se všichni poslanci měli vydávat k trestnímu stíhání. V témže rozhovoru hájila využití imunity i slovy: „Proč nevyužít imunity, když nemám jistotu, že soudce bude dostatečně odborně kompetentní?“ Zároveň znovu mluvila o procesních pochybnostech v případu.
A právě tohle je moment, kdy je potřeba říct nahlas a bez vytáček: veřejnost není zmanipulovaná. Veřejnost jen velmi dobře chápe elementární princip rovnosti před zákonem.
Nikdo rozumný přece netvrdí, že každý politik má být automaticky vydán v každém myslitelném případě jen proto, že si to přeje dav nebo titulky novin. Od toho jsme právní stát, a ne náměstí s tribunou. Jenže stejně tak neplatí, že jakmile se obviněnému politikovi nebo jeho stranickým kolegům nelíbí soud, soudce, průběh řízení nebo směr, jakým se případ ubírá, má být odpovědí schování se za imunitu. To by totiž neznamenalo ochranu demokracie. To by znamenalo privilegium.
Smysl poslanecké imunity je přitom známý a dlouhodobě popsaný. Má chránit svobodný výkon mandátu a bránit tomu, aby mocní lidé nebo státní aparát vyřadili nepohodlného poslance z politického života účelovým stíháním. Ústavní právník Jan Kysela to teď znovu připomněl jasně: imunita má sloužit jako pojistka proti stíhání z politických důvodů a klasicky chrání parlament jako celek, respektive jeho schopnost fungovat ve složení, které si přáli voliči. Současně ale výslovně zaznělo, že kauza Čapí hnízdo s výkonem mandátu nesouvisí.
A to je na celé věci podstatné. Kauza Čapí hnízdo není spor o parlamentní projev, hlasování ve Sněmovně ani o politický názor pronesený na plénu. Je to kauza týkající se podnikatelského a dotačního příběhu z doby dávno předtím, než se z Andreje Babiše stal jeden z nejmocnějších mužů české politiky. Používat v takové věci imunitu jako štít znamená posouvat její smysl někam, kam původně nepatřila. Ostatně i prezident Petr Pavel po hlasování řekl, že by poslanecká imunita měla být omezena na výroky ve Sněmovně.
Helena Válková se ovšem rozhodla celou věc rámovat jinak. Naznačuje, že problém je v jakési naivitě veřejnosti, která prý podlehla zjednodušené představě, že poslanci se mají vydávat vždy. Jenže tak to není. Veřejnost neříká, že poslanci se mají vydávat vždy. Veřejnost říká něco mnohem střídmějšího a rozumnějšího: pokud je politik stíhaný v kauze, která nesouvisí s výkonem jeho funkce, nemá mít zvláštní ochranu jen proto, že sedí v parlamentní lavici.
To není zmanipulovanost. To je zdravý smysl pro spravedlnost, paní Válková.
Je až zvláštní, s jakou lehkostí se v podobných debatách zapomíná na obyčejného člověka. Na člověka, který není předsedou hnutí, nemá za sebou poslanecký klub, nehlasuje o sobě samém a nemá ve Sněmovně kolegy ochotné zvednout ruku. Když se běžný občan dostane do střetu se zákonem, také může namítat procesní chyby, také může tvrdit, že soudce něco přehlédl, že policie něco vyhodnotila špatně nebo že státní zástupce tlačí věc určitým směrem. A někdy může mít pravdu. Jenže ten člověk nemá možnost říct: dobře, tak já si teď na tři a půl roku zapnu ochranný režim a k soudu prostě chodit nebudu.
Musí projít tím, čím procházejí ostatní. Dostavit se. Hájit se. Odvolat se. Využít zákonné prostředky. Snášet nejistotu i tlak. Přesně tak funguje právní stát. Není pohodlný, není bezchybný, ale stojí na tom, že pravidla platí pro všechny, ne jen pro ty bez moci.
Ano, soudy se mohou mýlit. Ano, existují justiční omyly. Ano, procesní pochybení nejsou vymyšlená věc a česká justice není „posvátná kráva“, která se nesmí kritizovat. Jenže odhalování a napravování těchto chyb má své cesty. Odvolání. Přezkum. Vrchní soud. Nejvyšší soud. Ústavní soud. To všechno jsou mechanismy, kterými se právní stát sám opravuje. A přesně to se v kauze Čapí hnízdo už dělo: městský soud rozhodl, vrchní soud jeho verdikt zrušil a vrátil věc k novému projednání s konkrétními výhradami. Systém tedy fungoval tak, jak fungovat má. Ne skrze politické gesto, ale skrze instanční kontrolu.
Právě proto zní argumentace Heleny Válkové tak nebezpečně. Ne proto, že by snad politik nesměl kritizovat justici. Ale proto, že přichází od bývalé ministryně spravedlnosti a zkušené právničky, která velmi dobře ví, jak obrovskou váhu podobná slova mají. Když řekne, že neví, jestli soudce bude dostatečně odborně kompetentní, není to už jen názor do hospody. Je to veřejné podrývání důvěry v instituci, která má v právním státě rozhodovat o vině a nevině. A když se to řekne ve chvíli, kdy zároveň hlasujete pro to, aby se dotyčný před ten soud vůbec nemusel postavit, působí to ještě hůř.
Slova, která jsou nebezpečná a vytvářejí ještě nebezpečnější situaci
Jinými slovy: nejde jen o obranu kolegy. Jde o vytváření atmosféry, v níž se soud stává podezřelým už předem a imunita je představována jako skoro rozumná sebeobrana. To je převrácená logika. Pokud má někdo pocit, že soudce pochybil, má to namítat u soudu, ne ve Sněmovně. Pokud má někdo za to, že rozhodnutí neobstojí, má použít opravné prostředky, ne poslanecký mandát jako bezpečnostní zámek.
Obzvlášť absurdně pak působí, když se tento přístup obaluje řečmi o odpovědnosti a ústavnosti. Samozřejmě že je imunita zakotvená v Ústavě. Samozřejmě že její využití je právně možné. Ale to ještě samo o sobě neznamená, že je vždycky správné, legitimní nebo morálně obhajitelné. Ne všechno, co je možné, je zároveň čestné. Politik se nemá posuzovat jen podle toho, co si dokáže zařídit, ale také podle toho, jaký příklad dává.
A tady je ten příklad žalostný. Člověk, který roky opakuje, že je nevinný a že se spravedlnosti nebojí, by přece měl mít první zájem na tom, aby věc byla řádně dovedena do konce. Aby soud zazněl, aby rozhodl, aby bylo jasno. Místo toho se česká veřejnost znovu dozvídá, že na verdikt si možná bude muset počkat další volební období. A mezi tím se bude znovu a znovu poslouchat, že vše je účelové, zmanipulované a podezřelé.
Právě tohle ničí důvěru lidí ve stát mnohem víc než jakýkoli novinový komentář. Ne kritika veřejnosti. Ne pobouření opozice. Ale představa, že pro některé existuje vedle běžné spravedlnosti ještě jedna zvláštní, odložená, měkčí verze.
Paní Válková se mýlí, když problém vidí ve zmanipulované veřejnosti. Ve skutečnosti je to přesně naopak. Veřejnost velmi citlivě rozpoznává moment, kdy se z právního nástroje stává politický štít. Rozpoznává rozdíl mezi ochranou demokracie a ochranou mocného člověka. A také rozpoznává, když se jí někdo snaží namluvit, že to, co vidí před sebou, vlastně nevidí správně.
Lidé nejsou zmanipulovaní, když chtějí, aby předseda vlády nebo poslanec čelil soudu stejně jako kdokoli jiný. Nejsou zmanipulovaní, když jim vadí, že imunita kryje kauzu nesouvisející s výkonem mandátu. Nejsou zmanipulovaní, když nesouhlasí s tím, aby poslanci vytvářeli dojem, že odbornou způsobilost soudce lze předem nahrazovat stranickou loajalitou.
Jsou jen unavení z dvojího metru.
A právě proto je potřeba to říct naprosto jednoduše: spravedlnost nemá být rychlá jen pro slabé a „odložitelná“ pro silné. Jestliže má mít stát ještě nějakou autoritu, nemůže vedle sebe trpět dva paralelní světy. Jeden pro obyčejné lidi, kteří se musejí dostavit, hájit a podřídit rozhodnutí soudu. A druhý pro politiky, kteří si v rozhodující chvíli podrží mandát jako ochranný talisman. Andrej Babiš není jediný politik, který toho zneužívá. Ale je momentálně nejviditelnější (i když mu Okamura zdatně šlape na paty) a s největším vlivem.
Ne, veřejnost není zmanipulovaná, paní Válková. Veřejnost jen pořád ještě pozná, kdy se z rovnosti před zákonem stává prázdná věta.
Článek byl sepsán na základě osobního názoru autora a informací z následujících zdrojů:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-politika-verejnost-je-zmanipulovana-tim-ze-by-se-vsichni-meli-vydat-rika-valkova-300839
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-politika-klicove-hlasovani-pro-babise-a-okamuru-v-cem-maji-nyni-vyhodu-300632
https://www.novinky.cz/clanek/domaci-nevydanim-babise-kauza-capi-hnizdo-nekonci-prutahy-mohou-mit-vliv-i-na-trest-40565418
https://archiv.hn.cz/c1-67852050-bdquo-je-to-politicky-proces-a-ja-jsem-jako-parkanova-ldquo-snemovna-rozhoduje-o-vydani-babise-a-okamury
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kauza_%C4%8Cap%C3%AD_hn%C3%ADzdo
https://www.denik.cz/z_domova/prezident-petr-pavel-nestastna-vyjadreni-duvera-instituce-stat.html
