Článek
Na jedné straně slonice vážící skoro čtyři tuny, na druhé bílá fenka, která se jednoho dne zatoulala do sloní rezervace. Moc společného toho na první pohled neměly, přesto se z nich staly nejlepší kamarádky. Osm let spolu trávily téměř každý den. A když Bella vážně onemocněla, Tarra dokázala, že jí na její malé přítelkyni opravdu záleží.
Slonice, která toho měla hodně za sebou
Tarra se narodila v Asii, ale do Ameriky se dostala už jako mládě. A její život tam zpočátku neměl s tím, jak žijí sloni ve volné přírodě, mnoho společného. Nějakou dobu patřila obchodníkovi s pneumatikami v jižní Kalifornii, který ji využíval k přilákání zákazníků. Živá slonice před obchodem, to se přece jen tak nevidí.
Později ji koupila Carol Buckleyová. S Tarrou pak dlouhé roky cestovala po Spojených státech, vystupovaly v cirkusech, zábavních parcích a objevily se i v televizi. Tarra uměla různé kousky, byla zvyklá na lidi a na to, že se kolem ní pořád něco děje. Jenže společnost lidí není pro slona totéž jako společnost jiných slonů. V přírodě žijí ve stádech, mají mezi sebou pevné vztahy a některé samice spolu zůstávají prakticky celý život. Tarra o něco takového dlouhá léta přicházela.
V roce 1995 se její život konečně změnil. V americkém Tennessee vznikla rezervace The Elephant Sanctuary, kterou založili Carol Buckleyová a Scott Blais. A právě Tarra se stala její úplně první obyvatelkou.
Místo vystupování před diváky najednou měla kolem sebe lesy, louky a rybníky. Mohla se celé hodiny toulat, válet se v blátě nebo si jen tak odpočívat. Nikdo po ní nechtěl, aby předváděla naučené kousky. Časem se k ní přidaly další slonice, které měly za sebou podobně pestrou, a ne vždy právě šťastnou minulost.
Tarra tak konečně dostala možnost žít mezi svými. Jenže když si o několik let později našla opravdu blízkou kamarádku, nebyla to žádná z ostatních slonic. Byla to docela obyčejná zatoulaná fenka.
Jednoho dne se objevila Bella
V roce 2003 se na pozemcích rezervace objevila zatoulaná bílá fenka. Nikdo přesně nevěděl, odkud přišla ani komu dříve patřila. Dostala jméno Bella a nakonec v rezervaci zůstala.
Nebyla ostatně jediným psem, který tu našel útočiště. V okolí se pohybovalo více zatoulaných psů a někteří se postupně stali součástí zdejšího života. Většinou si však slonů příliš nevšímali. A sloni zase neměli důvod zajímat se o ně. Bella byla trochu jiná.
Podle pozdějšího vyprávění pracovníků rezervace měla zvláštní zálibu v hlídání velkých věcí. Nejprve si oblíbila buldozer, potom čtyřkolku. A nakonec si zřejmě usmyslela, že bude hlídat Tarru.
Jak přesně jejich přátelství začalo, se už asi nikdo nedozví. Zpočátku mohlo jít jen o zvědavost. Fenka se držela poblíž slonice, která ji nijak neodháněla. Postupně spolu začaly trávit stále více času. A nakonec už bylo docela běžné, že když někdo v rezervaci zahlédl Tarru, mohl si být téměř jistý, že někde poblíž pobíhá i Bella.
Byl to přitom dost zvláštní pohled. Slonice vážila přibližně čtyři tuny, zatímco Bella byla obyčejný středně velký pes. Jediné neopatrné šlápnutí mohlo mít pro fenku vážné následky. Jenže Tarra se kolem ní pohybovala opatrně a Bella jí naprosto důvěřovala. Dokonce si nechávala obrovskou sloní nohou jemně hladit břicho. Něco takového by si většina psů asi dobrovolně nevybrala.
Dvě kamarádky, které dělaly všechno společně
Bella a Tarra spolu chodily na dlouhé procházky po rezervaci, odpočívaly vedle sebe a často se společně zdržovaly u vody. Když se slonice vydala někam do lesa, fenka ji následovala. A když si Tarra chtěla odpočinout, Bella se obvykle uvelebila poblíž.
Sdílely dokonce i místo na spaní. Tarra měla ve stáji seno a Bella ho využívala jako pohodlný pelíšek. Za horkých dnů zase mohla odpočívat ve stínu své obrovské kamarádky.
Pracovníci rezervace si všímali, že nejde jen o to, že se obě zvířata navzájem snášejí. Vyhledávala jedna druhou a zjevně chtěla být spolu.
Carol Buckleyová později novinářům vysvětlovala, že slonice v rezervaci si často vytvářejí velmi blízké vztahy s některou z dalších obyvatelek. Tráví spolu většinu dne, vyhledávají společnost té druhé a někdy se od sebe téměř nevzdalují. Tarra si ale vybrala psa.
Na tom je možná nejzajímavější, že Bella nebyla nijak zvlášť vycvičená a nikdo ji k Tarře neposílal. Nemusela s ní být, stejně jako Tarra nemusela tolerovat její přítomnost. Obě měly dostatek prostoru, aby si našly jinou společnost. Přesto se znovu a znovu vracely jedna k druhé.
Tři týdny čekala před budovou
Opravdová zkouška jejich přátelství přišla v roce 2008. Bella utrpěla vážné poranění páteře. Co přesně se jí stalo, není z veřejných zpráv úplně jasné, následky však byly velmi vážné. Fenka nedokázala chodit, nehýbala nohama a zpočátku nemohla ani zavrtět ocasem. Pracovníci rezervace ji přenesli do kancelářské budovy, kde o ni pečovali. Bella tam zůstala celé tři týdny.
Tarra samozřejmě nemohla dovnitř. Jenže místo toho, aby se vydala na své obvyklé procházky, začala postávat venku u budovy. Měla k dispozici obrovské území s lesy a loukami, ale většinu času trávila u brány, nedaleko místa, kde ležela její nemocná kamarádka. Čekala tam celé dny.
Pracovníci zpočátku doufali, že se Bella zotaví a obě přítelkyně se zase setkají. Jenže slonice zjevně těžce nesla, že fenku nemůže vidět. Scott Blais proto jednoho dne Bellu opatrně vynesl na balkon, odkud mohla Tarru zahlédnout. Reakce byla okamžitá. Bella, která do té doby nedokázala ani pohnout ocasem, jím při pohledu na Tarru začala vrtět.
Byl to pro ošetřovatele tak silný okamžik, že se rozhodli umožnit oběma zvířatům bližší setkání. Bellu snesli dolů a nechali ji se slonicí chvíli pobýt. Od té doby se návštěvy opakovaly každý den. Bella se postupně zotavovala, až nakonec začala znovu chodit. A jakmile to její zdravotní stav dovolil, vrátila se ke svému obvyklému životu po boku Tarry. Tato událost pracovníkům rezervace naplno ukázala, jak moc jsou na sebe obě zvířata navázaná.
Z obyčejného přátelství se stala světová senzace
Začátkem roku 2009 přijel do rezervace reportér americké televize CBS Steve Hartman. Jeho reportáž o neobvyklé dvojici se rychle rozšířila a Tarra s Bellou se staly známými daleko za hranicemi Spojených států. Diváky zaujaly nejen záběry malé fenky vedle obrovské slonice, ale především příběh jejího zranění a Tařina čekání.
Na internetu se objevovala videa, fotografie i další články. O dvojici se psalo v časopisech a vznikla dokonce dětská kniha. Zájem byl tak veliký, že reportáž CBS zhlédly miliony lidí. Přitom samotné Taře a Belle to bylo nejspíš úplně jedno. Jejich každodenní život pokračoval jako dřív. Chodily spolu po rezervaci, odpočívaly a trávily čas jedna vedle druhé.
Na rozdíl od mnoha jiných zvířecích příběhů, které se po internetu šíří a u nichž je někdy obtížné zjistit, co se skutečně stalo, bylo jejich přátelství dobře zdokumentované. Existovaly fotografie, videozáznamy i svědectví lidí, kteří je pozorovali řadu let. A nebylo to přátelství na několik dní nebo týdnů. Trvalo osm let.
Den, kdy se Bella nevrátila
V říjnu 2011 si pracovníci rezervace všimli, že Bella není s Tarrou. Zpočátku to ještě nemuselo znamenat nic vážného. Fenka se občas vydávala na vlastní průzkumné výpravy a ne vždy se držela těsně vedle slonice. Tentokrát se však nevrátila ani po delší době. Začalo pátrání.
Ve středu 26. října pracovníci našli Bellino tělo nedaleko stáje, poblíž rybníka, kam obě přítelkyně rády chodily. Fenka byla mrtvá.
Veterinář a zástupce místních úřadů pro ochranu přírody dospěli k závěru, že ji napadli kojoti. Ti se v oblasti běžně vyskytují a pro osamělého psa mohou představovat nebezpečí. Nejbolestnější na celém příběhu bylo zjištění, že Bella pravděpodobně nezemřela na místě, kde ji našli.
V okolí těla totiž nebyly patrné stopy zápasu. Na Tařině chobotu si navíc ošetřovatelé všimli krve. Vznikla proto domněnka, že slonice svou mrtvou kamarádku našla a odnesla ji zpátky ke stáji. Možná i ze vzdálenosti přes kilometr.
Nikdo ale neviděl, co se přesně odehrálo. Není známo, zda Tarra útok kojotů spatřila, jestli se pokusila zasáhnout, nebo Bellu objevila až později. Pracovníci rezervace se přikláněli k tomu, že její tělo skutečně přenesla, ale úplnou jistotu mít nemohli.
I bez toho je však představa slonice, která se vrací ke stáji se svou mrtvou přítelkyní, nesmírně smutná.
Tarra zůstala sama. Ale ne úplně
Po Bellině smrti se Tařino chování změnilo. Podle pracovníků rezervace byla tišší, méně aktivní a působila sklesle. Zvíře, které bylo dlouhá léta zvyklé na stálou společnost své malé kamarádky, najednou zůstalo bez ní.
Sloni jsou známí tím, že vytvářejí silné sociální vazby. Dokážou rozpoznávat jednotlivé členy své skupiny, dlouho si je pamatovat a jejich reakce na úmrtí jiných slonů bývají někdy velmi výrazné. Zůstávají u mrtvých těl, dotýkají se jich chobotem nebo se k nim opakovaně vracejí.
Co přesně prožívala Tarra, samozřejmě nikdo vědět nemohl. Ošetřovatelé ale její změněné chování spojovali se ztrátou Belly. Zajímavé bylo, jak na situaci reagovaly ostatní slonice. Začaly s Tarrou trávit více času. Některé jí podle pozorování pracovníků dokonce nabízely část svého krmení. Zvlášť blízko k ní měla slonice Shirley, se kterou ji ošetřovatelé vídali odpočívat.
Rok po Bellině smrti pracovníci rezervace vzpomínali, že Tarra byla stále často ve společnosti Shirley. Jedna z ošetřovatelek tehdy popsala, jak obě slonice našla stát těsně vedle sebe, téměř se dotýkaly.
Bella byla pohřbena v areálu rezervace, kde strávila nejšťastnější část svého života. Tarra žila dál a postupně si vytvářela další vztahy. Na Bellu se ale nezapomnělo. Jejich společné fotografie a videa dodnes připomínají jedno z nejneobvyklejších zvířecích přátelství, jaká se podařilo zachytit.
U Tarry a Belly je zvláštní hlavně to, jak dlouho spolu vydržely. Osm let společných procházek, odpočinku, her a obyčejného každodenního života. A také tři týdny, během kterých čtyřtunová slonice trpělivě čekala před budovou na svou nemocnou kamarádku.
Bella byla jen zatoulaná fenka, o jejíž minulosti se téměř nic nevědělo. Nakonec ale prožila osm let po boku slonice, která ji přijala za svou společnici. A když v roce 2011 zemřela, její odchod zasáhl nejen lidi, kteří se o ni starali, ale podle všeho i zvíře, od něhož by to mnozí vůbec nečekali.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.cbsnews.com/news/tarra-and-bella-elephant-loses-mans-best-friend/
https://www.horseandman.com/people-and-places/from-the-elephant-sanctuary-bella-and-tarra/10/30/2011/
https://alwayspets.com/s/the-elephant-and-the-stray-dog-the-true-story-of-tarra-and-bellas-unbreakable-bond
https://www.elephants.com/elephants/tarra
https://timesofindia.indiatimes.com/world/us/in-1994-carol-buckley-bought-112-tennessee-acres-for-tarra-the-elephant-shed-worked-with-for-years-the-land-grew-into-a-2700-acre-refuge-for-retired-elephants/articleshow/135117918.cms
https://www.cbsnews.com/news/on-elephant-sanctuary-unlikely-friends/
